Ta studánka se jmenuje Bělička a leží na severním okraji naší obce. Je to relativně silný pramen s průtokem vody asi jeden litr za vteřinu a s celkem konstantní celoroční teplotou kolem 10°C. Nikdy, ani za největších mrazů nezamrzá. Podle některých údajů je pramenem hloubkovým- má přivádět vodu až ze Šumavy. Na přelomu 17. a 18. století byla nad studánkou postavena boží muka, která se po léta, díky zlodějům a vandalům, nacházela v nepěkném stavu. V poslední době byla stavba občany obce opravena. Pražská architektka a výtvarnice paní Barbora Trojanová, která se svým manželem u nás již po mnoho let tráví svůj volný čas, nahradila ukradené sošky svatých půsovivými replikami.
Spisovatel Ondřej Fibich, autor trilogie "Prácheňský poklad", napsal také poutavé vyprávění o pošumavských studánkách. Během rešerší ke své knize, nalezl velmi zajímavé a veřejnosti dosud neznámé skutečnosti, které objasňují nejen vznik studánky, ale i původ jejího jména. V červnu 2010 vyšel první díl jeho "Nebe studánek"
O Běličce se vypráví několik pověstí, z nichž nejznámější je ta o francouzských a rakouských vojácích, kteří, prchajíc po prohrané bitvě u Prahy ve válce o dědictví rakouské v letech 1740-1745, si v Běličce omývali své rány a ty se jim zázračně hojily. Vojáci měli prý zakopat v blízkosti studánky stříbrné tolary ale dosud se nikdo nikomu nepochlubil, že by je nalezl.
