Slivenecký mramor je označení pro dekorační červený slivenecký vápenec těžený v lomu Cikánka. V případě tohoto "mramoru" jde o technické označení leštitelné horniny, nikoliv petrorafické, protože vápence jsou sedimentární horniny, které obsahují více než 50% uhličitanu vápenatého (CaCO3). Slivenecký mramor má obsah CaCO3 mezi 58-92% a zbylý podíl tvoří především uhličitan hořečnatý (MgCO3) a některé další sloučeniny. Mramory vznikají až jejich rekrystalizací při metamorfóze. Červenavou barvu sliveneského mramoru způsobuje příměs oxidů železitých. Vzhledem k přítomnosti nerostu dolomitu jde o tzv. dolomitické vápence, které jsou nepravidelně protkány pro tuto horninu charakteristickými bílými nebo šedobílými žilkami kalcitu. Slivenecké vápence mají kromě nejznámější červené barvy také barvu šedou, šedorůžovou, nahnědlou a nazelenalou.
Slivenecký mramor se těží v lomu Na Cikánce, někdy také označovaném jen jako Cikánka. Jde o ložisko, které je nepravidelně omezenou částí souvrství spodnodevonských sliveneckých a loděnických vápenců, ležící ve vrcholové části antiklinály Cikánky. Ložisko je porušeno četnými zlomy směru SV-JZ se strmým úklonem k JV. Z geologického hlediska jde o vápence z doby spodního devonu, což je jeden z útvarů Prvohor, který vyplňuje barrandienské synklinorium mezi Prahou a Berounem. V době vzniku bylo vrstev bylo na tomto místě moře na jehož dně se ukládaly převážně vápnité schránky mrtvých živočichů. Slivenecká oblast však byla již na okraji tohoto moře.
Slivenecký mramor je nejznámější a nejdéle souvisle těženou nerostnou surovinou na našem území. Počátky těžby sahají až do 12. století. První neověřené zmínky o těžbě sliveneckého mramoru pocházejí právě z dvanáctého století. V roce 1253 daroval král Václav I. ves Slivenec rytířskému Řádu křížovníků s červenou hvězdou spolu s lomy, které tomuto řádu patřily až do roku 1923. Jde tedy po italské Carraře o druhý nejstarší doposud činný lom na dekorační kámen v Evropě. prokazatelná těžba a využití tohoto mramoru jsou známy ze 14.století ze stavby chrámu sv.Víta na Pražském hradě, kde se zachovala část desek na hrobech několika pražských biskupů.
V době renesance došlo k rozmachu těžby, jelikož se místní mramor začal častěji využívat na náhrobní kameny, portály či kašny. V období baroka se pak používal při stavbách a opravách kostelů.
- synklinorium - prohnutí rozsáhlé vrásné soustavy
- antiklinála - vrása – místo vyklenutí (opakem je synklinála)
UPOZORNĚNÍ: údaje dostupné na internetu se s údaji na infoceduli věnované sliveneckému mramoru v mnohém rozcházejí (například data). Doporučuji tedy návštěvu daného místa.
JAK ZALOGOVAT:
Pro zalogování zašlete odpovědi na níže uvedené otázky. Ke všem naleznete odpovědi na souřadnicích Earthcache. Je zde také nové kryté posezení, kde si můžete oddychnout.
- Jaké je přesnější datování vzniku vrstev a název stupně?
- Proč je místní charakter sedimentace hrubší?
- Jaké jsou významnější fosilie této oblasti/stupně (uveďte alespoň 3)?
- Jaké další vápence je zde možno najít (uveďte alespoň 2)?
- Ze kdy je první nepotvrzená zmínka o těžbě sliv.mramoru (rok)?
- Kdy skončilo pro těžbu příznivé období a kdo za to mohl (rok a vladař)?
Odpovědi zašlete nejlépe e-mailem přes profil (nikoliv však soukromou zprávou). V případě, že bude ve Vašich odpovědích nějaká nesrovnalost, ozvu se.
ZDROJE DAT:
- - webové stránky Slivence
- - infocedule na místě
- - obrázky z internetu