Tento deník má pro mě nádech nostalgie. Bedihošť považuji za své rodné hnízdo a srdeční záležitost. Zde jsem se narodil, navštěvoval školku i základku a prožíval dětství i dospívání.
Nyní mi dovolte, abych vás s ní trochu seznámil...
Obec leží uprostřed hanácké roviny v nadmořské výšce 200 až 225 m, ve vzdálenosti 4,5 km jihovýchodně od Prostějova. V obci žije okolo 1060 obyvatel a první zmínka o této obci se v historických listinách objevila už v roce 1249. Katastr obce má rozlohu 646 ha, z toho zemědělská půda 552 ha. Východní část prostějovského okresu, do které patří obec Bedihošť, je součástí Hornomoravského úvalu s úrodnou černozemní půdou a minimálním množstvím lesních porostů. Obcí vede železniční trať Nezamyslice – Olomouc, na které leží železniční stanice Bedihošť.
Něco málo úsměvného z historie.
Jméno obce se v minulosti, podobně jako u jiných obcí, často měnilo. Protože neexistovaly normy ani pravidla, zapisovala se do kronik v různých částech Moravy tak, jak ji zrovna někdo vyslovil a písař zapsal. Můžeme se tak dočíst například v roce 1275 o obci Behihosstz, v roce 1399 nalezneme zkomolený tvar Bedyjost, v roce 1437 Bedyhosst, v roce 1504 se nacházíme v Bedihossty o devět let později u Bedihošče. Za dalších dvě stě let ji přejmenovali na Bedihoscht a za dalších 125 let už se o ní zmiňuje jako o Budihošťi.
V této době také vznikla pověst o názvu obce. V památné knize bedihošťské se totiž uvádí, že zde původně stála jen hospoda pocestných a k ní patřila pro koně kovárna. Tehdy tudy cestoval jakýsi urozený pán a chtěl v hospodě přenocovat. Hospodský přivítal pána slovy "Budiž host" a uvedl ho do nejlepší světnice, která zde byla. Na dvoře hospody ovšem její majitel choval kromě běžných domácích zvířat i páva. Ten z cizince nebyl nijak nadšený a celou noc ho budil pronikavým křikem. Když urozený pán ráno odjížděl, vytýkal tuto skutečnost hostinskému. Zážitek byl natolik silný, že když dorazil na arcibiskupství v Olomouci, nezapomněl se o této příhodě zmínit i místnímu biskupovi, který tak nechal zapsat do kronik "novou osadu" z názvem Budíšhost a tento název byl později změněn na Bedihošť. S touto pověstí nepochybně souvisí zobrazení páva na pečeti obce pocházející pravděpodobně z druhé poloviny 17. století. Je však otázkou, zda se páv dostal do pečeti na základě pověsti nebo zda pověst nevznikla až podle pečeti obce.
Největší, nejznámější a dlouhá léta uznávanou dominantou byl a zatím stále je cukrovar. Při hledání podkladů pro tento letterbox o Bedihošti jsem k tomuto podniku našel mraky informací z různých dob. Vydalo by to nejen na speciální listing, ale dokonce i na malý knižní sešit. Pokud vás zajímá alespoň něco málo, můžete se mrknout na tuto kolegovu mysterku. Já vám jen pro zajímavost prozradím, že parní mašinka třídy 310, která stojí v Prostějově u nádraží a u níž je vytvořené wherigo, původně jezdila zde v cukrovaru.
... a zároveň vás po něm provedl.
Nedaleko úvodních souřadnic se nachází parkoviště kde můžete odložit svého plechového miláčka a projít se místy, kterými já chodíval na nákup. Z pochopitelných důvodů začneme až po cestě z obchodu, protože opačně bychom logicky začali u finálky :-)
Na začátku stojíte před telefonní budkou. Vlevo za brankou býval první soukromý obchůdek s potravinami ve vesnici hned po pádu bývalého režimu. Vedle něj se časem objevila masna, která chátrá ale oproti obchodu zatím přežila. Já mám tedy vše nakoupeno a můžu se s těžkou taškou vydat směrem domů. Než se ke mě přidáte stejnou cestou, tak se ještě jednou na chvíli otočte směrem k cukrovaru. Podíváte-li se skrz mřížovanou bránu, uvidíte vjezd na tehdejší administrativní dvůr. Po jeho pravé straně jsou staré dřevěné prosklené dveře s vybledlou cedulkou (z dálky těžce čitelnou) s nápisem "Přijdu hned, jsem na obchůzce" To bývala vrátnice a evidentně se sem vrátný už nikdy nevrátil :-) Vás ale bude zajímat cedulka plechová, umístěna kousek výš vlevo ode dveří. Na ní pak najdete číslice AB.
Pečetě, které se dávaly na vaky s cukrem. Nalezeno mezi kostkami.
Za zády v tu chvíli máte kapličku sv. Floriána. Já už mířím přes kočíčí hlavy k ní. Pokud mě dobíháte, tak pozor přes cestu! Tato kaple byla postavena v roce 1773 na místě staré zvonice. V roce 1875 byla přestavěna stavitelem Bieberlem z Prostějova. Původně měla jeden zvon, který po čase pukl na dva díly. V roce 1891 jej odvezla brněnská firma a z každé části ulila jeden menší. Za první světové války oba zvony odebrala vojenská správa. Jejich kopie pak v roce 1932 vyrobila jiná brněnská slévárna. Ovšem ani ty zde dlouho nezvonily. Za druhé světové války je zabavili němečtí vojáci. Došli jste-li až k ní, tak před vchodem nalezněte kříž.
Na kříži jsou dobře viditelné tři rámečky s texty, které mají mnoho pravopisných chyb. Sochař byl zřejmě dobrý v rukodělných pracech, ale z českého jazyka by neodmaturoval ani v Plzni :-) Co se mu však podařilo bez chyb, je letopočet pořízení kříže obcí. Zatímco si ho opisujete jako CDEF tak já už mířím po zebře na protější stranu a tam odbočuji vlevo.
Procházím kolem domu, kde si v létě můžu dát domácí zmrzlinu i zákusky. Hned vedle tohoto domu jsem se narodil. V prvním patře jsme měli obecní byt, který jsme "zdědili" po dědovi, který tu býval, když zastával funkci obecního četníka. Sem ovšem nákup nenesu, protože zde jsem pobýval do tří let než jsme se přestěhovali do novějšího domu. Vás by ale měl pozastavit dům s lososovou fasádou. Před ním totiž stojí mezi dvěma jehličnany, z nichž jeden se pravidelně na první adventní neděli rozsvědcuje, zvláštní objekt kvádrovitého tvaru, v mých dětských očích připomínající raketu. Že by měl Bedihošť svůj kosmodrom?
Kdysi ale v tom vesmírném plavidle přebýval jiný pán. Tak alespoň že tu pyramidovou špičku mu nechali. Vás budou zajímat na straně od chodníku ty dva větší letopočty. Zřejmě šlo o léta v nichž asi došlo k prvním startům. Poznamenejte si je jako jako G - H
Ukazuji na dům naproti přes cestu. Ano, ten velký a dlouhý dům s cihlovými obklady okolo proskleného vchodu. Tam pracovala moje maminka jako skladnice a pomocná mzdová účetní na dírkovacím stroji. Takový předchůdce kalkulaček a počítačů. Jen ty rozměry měl trošku jiné. To bývala druhá dominanta a chlouba obce. V minulé době se totiž spojila všechna zemědělská družstva z okolních vesniček a zde měli administrativní budovu, takzvaný "parlament". My se ovšem na stejné straně vydáváme dále na severozápad. Míjíme bydliště bratra známeho zápasníka Gustava Frištenského (1879-1957), Františka. O něm ale možná dáme řeč jindy. Teď není čas se zdržovat, protože tatínek doma čeká na čerstvé rohlíčky, které jsou dnes obzvláště propečené. Nyní se tomuto statku přezdívá "duhový dům". Myslím, že důvod není třeba vysvětlovat. Po několika desítkách krocích mineme poslední dům v řadě a chodník skončí. V tom domě bývala kdysi dávno škola, ale ani já nejsem tak starý, abych si ji zde pamatoval. Potom tam byla četnická stanice do roku 1944 než na ni spadlo sestřelené německé letadlo.
Přímo před námi je jiný dům. Můžeme se zde zastavit pro sifon za 20 haléřů nebo kofolu za korunu i se sklem. V levém rohu má čtyřbokou věž, která kdysi měla i cimbuří. Nebojte, stráže z ní však horký olej na kolemjdoucí nikdy nelili. Tato hospoda ovšem není z výše popsané pověsti, i když podle vzhledu toho taky jistě mnoho zažila. Ta původní s pávem stávala trochu zpátky k obecnímu úřadu a vyhořela do základů v období třicetileté války. Tahle s "věží" vznikla až v roce 1663. Po pravé ruce za plotem se nachází zahrádkářský svaz a na jeho fasádě jsou dvě červené rytiny. Na tu zadnější moc neuvidíte, ale bude vám stačit spočítat děti na té přední. Počet odpovídá písmeni I.
Teď opatrně! Maminka mi vždycky říkala: "Pořádně se rozhlédni! Na obě strany a raději dvakrát." Přejdeme totiž přes cestu a vydáme se po chodníku opět severozápadním směrem na poslední zastávku než se rozloučíme. Procházíme kolem semaforu... zvláštní, dřív tu nebyl zapotřebí... po chvilce míjíme poštu a za ni boční ulici. Jakmile ji přejdeme, tak za živým plotem na nás vykoukne paní z písku.
Jedná se o zajímavou ale opomíjenou sochu děvečky s šátkem na hlavě a sukní nad kolena. V levé ruce svírá obilný snop a v pravé srp. Je opřená pravděpodobně o pluh s radlicí. Tento pomník byl vytesán z málo odolného pískovce kamenosochařem Janem Třískou z Prostějova (z jeho ateliéru pochází i socha Jiřího Wolkera na náměstí) v roce 1931 k 25. výročí zcelování pozemků, které zde započalo v roce 1904. Na podstavci jsou již nečitelné verše a pod nimi právě léta 1904-1920. Čitelný už je jen nadpis hned u nohou selky.Dokážete sečíst všechny znaky a poznamenat si první řádek jako J a druhý jako K? Dříve jsme si tu mohli odpočinout, protože před ní byly dvě lavičky a kolem voněl šeřík. Teď ovšem musíme chvilku postát pokud chcete počítat, protože už máte vše potřebné k výpočtu umístění finální krabičky. Vlastně vám už jen chybí vzoreček a tak tady je:
N 49° (H*K) - (B*J) + A + F
E 017° (A*G) + (FICD) + E
Máte vypočteno? Tak já s vámi ještě kousek půjdu, protože k našemu domu to už není daleko a máme stejnou cestu. Na konci se však oddělím a půjdu po svých. Určitě už na mě doma čekají. Tak hodně štěstí při hledání a díky za doprovod !
Já už před pár lety z rodného hnízda vyletěl a nyní bydlím v jiné vesnici, ale Bedihošť mi navždy zůstane v srdci jako rodiště. Na to prostě nejde zapomenout.
K finálce se prosím chovejte ohleduplně tak, jako by byla vaše vlastní. Materiál na její výrobu se opravdu špatně shání a nerad bych tam věšel jen nějakou provizorní PETku. Za tmy raději nelovte !
V KEŠI NENÍ TUŽKA, OBSAHUJE VŠAK RAZÍTKO, KTERÉ NEODNÁŠEJTE !
Přeji příjemnou zábavu a děkuji za luštění!