Smíchovské stopy Jakuba Arbese
Narodil se 12. června 1840 na Hlavní ulici, jak se říkalo až do 60. let 18.století dnešní Štefánikově třídě, která vede od náměstí Kinských až ke křižovatce u Anděla. Jeho rodný dům čp. 53 už dávno nestojí. Arbes ho ale popsal v románu Štrajchpudlíci:
„Byltě to nejstarší jednopatrový domek před Oujezdskou branou vůbec… Byty v tomto baráku byly pravé brlohy. Světničky neměřily víc než pět šest kroků….“
Kartouzská neboli Újezdská brána stála na konci hladové zdi, renesančně byla přestavěna v roce 1551, barokně koncem 17. století a v roce 1862 byla zazděna a nahrazena novou, větší, novogotickou branou se třemi otvory, která vydržela jen 30 let do zrušení hradeb roku 1891.
Smíchov té doby si lze už jen těžko představit, Arbes ho popsal takto:
„Bylať to pouhá víska s několika továrnami – z větší části zelinářské zahrady, bělidla na kartouny, několik cihelen, dvě tři větší hostinské zahrady, několik letních sídel šlechtických, z nichž některé proměněny byly již v továrny – pak asi 150 domků, ba chatrčí, vesměs šindelem nebo došky krytých; tu a tam nějaký dům jednopatrový…“
Ještě za Arbesova života se celý Smíchov začal měnit. Velkou zásluhu na tom měla železnice. V roce 1862 vyjel ze slavnostně ozdobeného pražského předměstí první vlak nově založené Západní dráhy a Smíchov přestal být předměstím a stal se významnou tepnou průmyslového centra. Radost místních názorně vykreslil denní tisk:
„Paralelní řady domů smíchovských podél silnice byly neobyčejně slavně okrášleny. Ze všech téměř domů (…) vlály prapory českých, rakouských a bavorských barev. Z oken visely koberce a brány i římsy byly ozdobeny ozelením. Nepřehledná řada kočárů táhla se k Smíchovskému nádraží, ležícímu na konci města po pravé straně silnice nedaleko restaurace, zvané Na Plzeňce.“
Jakub Arbes se také zasloužil o záchranu Malostranského hřbitova.
Na jednom z nejvyšších bodů Smíchova, ve Švédské ulici 1137/27, Jakub Arbes i dožil. Smrt ho zastihla ve smíchovském bytě 8. dubna 1914. Jakoby symbolicky vystoupil na tyto výšiny před svým skonem, aby duchovním zrcadlem viděl pod sebou Smíchov, jehož byl největším synem. Pamětní deska byla na úmrtím domě odhalena 10. 6. 1934.
Pochován je na hřbitově na Malvazinkách, nad jeho hrobem rozpíná křídla socha Anděla míru, kterou podle Arbesova návrhu vytvořil jeho přítel sochař Josef Strachovský.
K padesátému výročí Arbesova úmrtí byla odhalena na smíchovském náměstí, které nese od roku 1920 jeho jméno – Arbesovo náměstí (od šedesátých let 19. století se nazývalo Kostelní, v letech 1895-1920 Jakubské, a to podle jedné z největších smíchovských pamětihodností, které zde tehdy stála, bývalého farního kostela sv. Filipa a Jakuba, který byl v roce 1891 zbořen.), poblíž domu č. 13 U Libuše, kde Arbes žil, monumentální socha od Jana Černého. Došlo k tomu 8. dubna 1964. Stojící Arbesova socha je provedena v bronzu, přes pravou ruku má přehozený svrchník, v téže ruce drží klobouk.
Ke keši:
Kde jinde by měla být keš věnovaná Jakubu Arbesovi a Smíchovu, než na Arbesově náměstí. Chodím přes něj skoro denně. Na náměstí je park a je tu hodně živo. Část místního obyvatelstva nemá příliš vztah k pracovnímu procesu, tak má spoustu času se v okolí sdružovat a pozorovat. Tomu odpovídá i provedení keše. Snažte se být při odlovu hodně nenápadní.
POZOR: POSLEDNÍ DOBOU SE ROZMOHL NEŠVAR, ŽE KDO NENAJDE, ZALOŽÍ SI KEŠ VLASTNÍ NEBO NĚKAM DO PLOTU STRČÍ KOUSEK PAPÍRKU. TO NELZE TOLEROVAT. PRO UZNÁNÍ LOGU JE TŘEBA NAJÍT ORIGINÁLNÍ KEŠ A ZAPSAT SE DO LOGBOOKU. KOLEM KEŠE CHODÍM SKORO KAŽDÝ DEN, TAKŽE JI PRAVIDELNĚ KONTROLUJU. JE VE SLUŠNÉ KVALITĚ,POMĚRNĚ VELKÁ A MAXIMÁLNĚ JE LOGBOOK PO DEŠTI NAVLHLÝ, ALE ROZHODNĚ TO NENÍ ŽÁDNÝ REZAVÝ ŠROUB ČI ZMAČKANÝ PAPÍREK. NEOPRÁVNĚNÉ LOGY BUDU MAZAT.