|
Tahle keš se mohla jmenovat „Hůrka“ nebo „Výhled na Smilovy Hory“. Ale já jsem si řekl, že ne. Keš ponese název „Bramborová brigáda“. Zdejší polní plochy začínající Vrchoviny byly předurčeny dávnými hospodáři právě pro pěstování brambor. Dnes ale aby se člověk pořádně rozhlédl, než by vůbec ve vegetačním období nějakou to brázdu na poli uviděl. V současnosti – v době pěstování energetických plodin je přímo příznačné, že jsem cestu k místu uložení keše absolvoval mezi vzrostlými lány 2,5 m vysoké kukuřice.
Jak je to s pěstováním brambor v České republice se můžeme podívat na grafu statistického úřadu. První pohled prozrazuje, že brambor se pěstuje oproti dobám poznamenaným „americkým broukem“ již opravdu málo. Tehdy to bylo až 40% celkové osevní plochy. Nyní bývají bramborami osety 3-4 % orné půdy. Má to dle mého nezemědělského soudu několik příčin: poklesl chov prasat a skotu - a není třeba tolik krmiva; lidský jídelníček se změnil - baštíme leckdy i hodnotné chemické produkty; část brambor dovážíme.
Produkce brambor za posledních 70 let
|
| Smilovy Hory |
|
K lokalitě mám určitý osobní vztah. Bramborovou brigádu jsem zde prožil ve věku 17 let v trvání 3 týdnů s bonusem ubytování v JZD Smilovy Hory. Není třeba milému kačerstvu popisovat jaké zážitky zde bylo možné prožít. Z publikovatelných lze uvést nechuť konzumovat limonádu „Broňa“. Zato špalek poctivého gothaje k svačině byl chutným zdrojem energie. Dále zpětně počítám, že kapesné cca 30 Kčs na týden znamenalo nebýt v hospodě 5 dní v týdnu na suchu. Někdo na tyto brigády vzpomíná v dobrém, někdo ve zlém. Ve vzpomínkách mi utkvělo i tvrzení vietnamských učňů, že je lepší týden bojovat ve své domovině proti (nejmenovanému) agresorovi, než se jedno dopoledne plahočit s kýblem po poli.
|
| Bramborová brigáda po 35 letech |
|
Vzpomínky však nemají zůstat zapomenuty. A tak se stalo, že absolventi tehdejší bramborové brigády si ji prakticky zopakovali v roce 2015, tj. po 35 letech. A to se vším všudy: s dopravou autobusem z Tábora, s dopolední šichtou na poli, doplněnou o společnou balíčkovanou svačinu, až po večerní návštěvu hostince a následné přespání ve školní budově. Lze uvěřit, že ráno se nám cestovat speciálním autobusem zpět do reality vůbec nechtělo. Skutečností je, že největším organizačním problémem celé akce bylo najít pole, kde by pěstitelé brambor nadšené brigádníky vpustili do brázdy. Brambory se zde totiž pěstují na malé výměře a jen a pouze pro vlastní potřebu novodobých družstevníků. Prodejem lze prý jen prodělat.
Bramborová brigáda po 35 letech
|
| Hůrka |
Hůrka, místo umístění skrýše, je vrchol s výškou 684 m, což je více než po proudu říčky Blanice níže položený vrchol bájného Velkého Blaníku. O Hůrce se tradovalo, že je z ní vidět až do Prahy. Tato možnost se mi jeví jako docela reálná, neboť Hůrka je součástí jakési terasy či plošiny, která vystupuje s převýšením až 150 m nad Vilicemi a Elbančicemi. Západní a severní okraje výhledu jsou ale obrostlé stromy a lesem. Možná ale někdo objeví výhledové místo SZ směrem a vloží do logu jeho souřadnice. Přesto Hůrka poskytuje utěšený výhled východním a jižním směrem, tj. od Stražiště až po Batkovy. Téměř v místě uložení keše stávala po řadu let základnová stanice (BTS). Doufejme, že keška zde vydrží déle.
Keš je uložena ve vrcholovém březovém hájku v kamenném lůžku. Hledejte krabičku Lock&Lock velikosti small. Pro prvních dvacet nálezců je připravena sada geovizitek. O první tři vizitky se spravedlivě podělte.
Potěšíte mne, pokud ve svém logu k tradičnímu „Díkeš“ případně připojíte i své zážitky ze školních bramborových brigád.
|