Proč na hroudách? Nevím přesně, jak se tomu ostrůvku zeleně říká, vím jen, že mé děti na mne často volají : Táto můžu na hroudy? Jsou místa, která jsou od vašeho domu vzdálená co by kamenem dohodil, ale skoro je neznáte, protože není důvod tam chodit. A pak jsou taková, kam zavítáte denně, například cesta, kterou chodíte do práce, do obchodu, nebo jak je tomu v tomto případě na procházku se psem. Díky venčení mé psí princezny znám na těchto cestičkách každý pařez a kámen. Skoro pokaždé, když jsem tady, říkám si kam by se tady dala schovat keška. Vzhledem k tomu, že si zde místní děti hrají, prolézají křovím a kdejaký kámen obrátí, nebyl to lehký úkol. Nakonec jsem se rozhodl, že pod svícnem je největší tma. 
Jde o hodně frekventované místo, proto buďte opatrní při samotném vyzvednutí keše, hlavně pozor na pejskaře.