Legenda o kozlovi
Jak to vlastně bylo s tou frýdeckou legendou o kozlovi:
v dávných dobách pevný knížecí frýdecký hrad a město přitahovaly celou řadu nájezdníků a dobyvatelů.
Jednou vpadly z Uher do pobeskydské roviny nepřátelské hordy a zakrátko oblehly i frýdecký hrad. Živá duše do něho i z něho nemohla ven. Když selhaly všechny útoky proti nedobytnému hradu, nepřátelé zkusili frýdecké dlouhodobým obléháním vyhladovět.
O vodu neměla hradní posádka nouzi, ale potraviny zakrátko docházely. Když už neměli co jíst, uchýlili se ke lsti. Na jeden den uzavřeli s obléhateli příměří, protože jeden z obránců bude mít v hradní kapli svatbu.
Celý den se z hradu ozývaly hudba a zpěv, "svatebčané" hladem skoro padali a v podvečer shodili s hradeb dolů uloveného srnce, "čerstvě zabitého posledního kozla, staženého z kůže a posypaného srnčími chlupy".
Útočníci uvěřili, že na hrad vedou tajné chodby, kterými jsou přinášeny čerstvé zásoby na hrad a odtáhli z kraje pryč.
Je možné, že na místě této keše bývalo ležení hradních nájezdníků.
Na paměť shazovali ze zámecké věže každoročně kozla, naposledy ještě v roce 1845.
TAJNÉ CHODBY?
Podle pověstí vedou tajné chodby z frýdeckého zámku k řece Ostravici, pod Skalickou hůrku, na svah Lysé hory a poslední spojovala zámek s ještě mocnějším hukvaldským hradem. V případě potřeby stačilo vyslat posla a pastýři sehnali z beskydských hor stáda ovcí a koz, které nesly na hřbetě pecen chleba, míšek mouky, vehnali je do chodeb a ony pak vyskakovaly na nádvoří zámku. Pravděpodobnější je však tajná chodba k restauraci Erb na druhé straně frýdeckého náměsti.