V roce 2012 byl změněn název zastávky MHD „U Kapličky“ na Slovanech na zastávku „Spojilská ulice“.Není účelem tohoto článku zjištˇovat ,co vedlo Dopravní podnik k tomuto přejmenování.Na každý pád tím však zmizela poslední připomínka stavby,která stála na rohu Dašické a Spojilské ulice přes padesát let. Vžilo se jí pojmenování „Kaplička“. Podle tradice a náznaků ve studované dokumentaci došlo ke stavbě zvoničky nejen z ryze praktických důvodů potřeby výstražného zařízení. Místo stavby „Kapličky“ s největší pravděpodobností souviselo s dávnou tragedií spočívající ve vraždě mladé dívky.Ta se měla odehrát v rohu tehdejší zahrádky patřící k domu č.p.16 na Vystrkově(Familii).Majitelem tohoto domu byl trojovický krejčí František Sokol.Tehdy pozemek sahal až ke kraji dnešní silnice a byl porostlý ovocnými stromky a obehnaný poněkud chatrným dřevěným plotem.Tato informace má však pouze okrajový význam. První písemná zmínka o zvoničce pochází ze zápisu jednacích protokolů Komorního města Pardubic již z roku 1902.Následně pak z jednání Obecního výboru ,kdy obyvatelé Familie žádají zřízení zvoničky ,upravení chodníku a osvětlení cesty.Rada žádosti při svém zasedání dne 15.6.1903 vyhověla.Obecní výbor pak dne 29.7.1903 rozhodl v bodu 8. o příspěvku města ve výši 796,- K.Občané Familie nechali na Obecním výboru „aby sám rozhodl,zdaž ve zvoničce té má býti obraz nebo socha světce“.Obecní výbor schválil sice uvedený příspěvek,avšak bez uměleckých atributů.Občané Familie nečekali,až se bude „ něco dít“ a podali dne 15.10.1903 opětovnou žádost se záměrem uspíšit jednání města v této záležitosti.Až 6.4.1904 připravil obecní výbor vyhlášku o zadání stavby zvoničky . Ve vyhlášeném offertním řízení, které probíhalo od 15.4.1904, zvítězil pak stavitel Karel Krátký a mistr kamenický Josef Zamazal.Zámečnické práce na úchytu zvonku byly svěřeny zámečníkovi Josefu Vosáhlovi.Všichni jmenovaní byli z Pardubic. Před dokončením stavby však předložil zástupce starosty pro Familii Jan Tomášek(4) obecnímu výboru dne 30.6.1904 seznam podpisů občanů ,kteří žádají,aby ve zvoničce byla socha Panny Marie.Město vyhlásilo další offertní řízení a z toho jako vítěz vyšel pardubický sochař Rudolf Vávra.Ten se své práce hned ujal a již 13.8.(16.8.?) ohlásil,že socha je na svém místě v nyce zvoničky.O celkových nákladech na stavbu hovoří tabulka.Nakonec tedy přeci jen došlo na druhou variantu ,kdy oproti původnímu rozhodnutí obecního výboru byly náklady doplněny o náklad za sochu Panny Marie. Dohromady se tedy přiblížily druhé možnosti zafinancování zvoničky ve výši 1400,-K. Dne 25.11. vzal obecní výbor na vědomí,že zvonička je dokončena a že může „předsevzato býti vysvěcení téže „.Hned následující den byla odeslaná „uctivá žádost„ Arciděkanskému úřadu v Pardubicích o vysvěcení sochy Panny Marie přičemž je předesláno přání,zda by k vysvěcení mohlo dojít 8.12.,v den Početí Panny Marie.Téhož dne,tedy 26.11. ,odeslal Arciděkanát přípis Nejdůstojnější biskupské Konzistoři do Hradce Králové s žádostí o vysvěcení. Odpovědi se dočkal 2.12. s potvrzením o zasláni kněze ke svěcení.Můžeme se tedy domnívat,že kaplička byla dle požadavku obecního zastupitelstva skutečně vysvěcena 8.12.1904. Definitivní podobu kaplička získala až v polovině roku 1905.Ještě totiž zbývalo zasadit břízky „k okrášlení cesty“ a vystavět „plůtek k Panně Marii “,což bez administrativního doporučení pardubického zastupitelstva a hlavně bez vyčleněné částky potřebné k těmto úkonům nešlo.Konečně tedy zvonička,nebo chcete-li,kaplička, mohla sloužit občanům Familie,kteří si její vybudování tolik přáli. Zvonička tedy byla postavena v průběhu roku 1904 na pozemku pana Josefa Sokola .V roce 1922 byla část pozemku 790/1 ve výměře 18 m čtv. zapsána do seznamu veřejného statku. Tak se i pozemek pod zvoničkou stojící stal tímto úkonem majetkem obce a součástí veřejné cesty.Došlo sice k rozšíření Spojilské ulice, stavba však byla zachována. Obec se o údržbu zvoničky příliš nestarala,bytˇ přislíbila že „…pečovati bude pro všechny budoucí časy o udržení kapličky v dobrém stavu“. To se v průběhu času podepsalo na jejím stavu . Ve svém důsledku byla tím předznamenána i její pozdější likvidace. Zvonička se mezitím stala místem setkávání sousedů. Několik metrů za ní se nacházela proslulá Babákova Cukrárna, kam bylo vždy možno zajít na nějaký ten pamlsek. Při pohřbech,které se ubíraly z Familie nebo Studánky na hřbitov v Pardubičkách,se zde průvod zastavil a byla tu vykonána krátká pobožnost.Krom toho se na zvonek vyzvánělo při požárech a při dalších příležitostech,které potřebovaly veřejného upozornění.Řečeno slovy tehdejší krásné češtiny“….vkusná kaplička se sochou Panny Marie s Jéžišem na rukou ,na kteréžto kapličce zřízen jest zvon k tomu cíly,by obyvatelstvo tamní ráno,v poledne a večer k Bohu vyzýval a v pádu úmrtí toho kterého občana ostatní k modlitbě za něho připomenul.“Zvonění vykonával v době meziválečné a krátce po ní obecní sluha a „poskok“, jakýsi Pepíček Šmaha.Stavba v poklidu postupného chátrání přežila II.sv. válku.
Mašinérie, která neodvratně směřovala k likvidaci zvoničky, se naplno rozběhla v roce 1955. Vše odstartoval přípis odboru VB dopravního inspektorátu odboru MěNV z 20. 6. 1955 určený odboru pro výstavbu. Ten přímo požadoval odstranění kapličky z důvodu nevhodného umístění, které brání „dobrému rozhledu“ na křižovatce Dašické a Spojilské ulice.
Odbor pro výstavbu neměl námitek a dopisem ze dne 22. 7. 1955 informoval v tomto smyslu všeobecný odbor rady MěNV. Podepsán je vedoucí s. Lad. Jarůněk. Další dopis všeobecnému odboru od s. Jarůňka z 10. 8 t. r. se tentokrát týká věci přemístění sochy a zjištění při provedeném průzkumu (místního šetření). Zvonička má být rozbourána brigádnicky, ve prospěch akce „M“. Socha pak bude přemístěna do ambitu „Kostelíčka“ na náklady MěNV ve výši 4 000 Kč. Umístění zvonku je navrhováno na některý sousední dům. Předběhneme trochu události a připomeneme si, že na základě stížnosti občanů byl zvonek skutečně umístěn na dubový sloup na roh Dašické ulice a ulice K Pardubičkám (5). Z 11. 8. 1955 pak pochází dopis od OCT, pode- psaný Věrou Bučinovou, s žádostí o uvolnění oněch 4 000 Kč na přemístění sochy. Závěrem dopisu je žádáno o urychlené vyřízení, aby mohla být uspo- kojena prosba občanů z okolních volebních obvodů. Vida, jak dokázala tehdejší administrativa pracovat na plné obrátky! Kostky tedy byly vrženy a konec zvoničky neodvratný.
Zdroj: http://www.kppardubicka.cz/cs/menu/zprava/828-pametihodnosit-na-slovanech-a-ve-studance/