O obci :
Mšecké Žehrovice jsou klidnou obcí v severozápadní části středních Čech, v přívětivé krajině na rozhrání mezi východními výběžky vrchoviny Džbánu a Slánskou tabulí.
Stopou nejstaršího obydlení je nález pazourkového úštěpového škrabadla ze starší doby kamenné, patrně z pozdního paleolitu, nalezeného v lokalitě „Libeň“, tj. na návrší jihovýchodně od obce. V okolí obce zanechali stopy i lidé mladší a pozdní doby kamenné, tj. neolitu a eneolitu. Jedná se o nálezy štípaných pazourků a rohovce a broušených kamenných klínů a sekerek, opět na návrší Libeň a dále v tzv. Kaštance jižně od Červeného rybníka.
Trvalejší osídlení dokládají nálezy z nejmladší doby bronzové, období knovízské kultury ve 13.-10. stol.př. Kr. Jedna knovízská vesnice se rozkládala v bezprostředním sousedství dnešní zástavby na jižním okraji obce Mšecké Žehrovice v lokalitě „Pod vsí“ a další v lokalitě „Na vrchu“ západně od obce Lodenice. Další osídlení bylo archeologicky potvrzeno opět v lokalitě „Na Libeni“, a to z období pozdní doby halštatské, jsou to užitkové hrnce a mísy soustředěné na jedno místo, z čehož lze uvažovat, že lokalita mohla sloužit jako pohřebiště a nádoby mohly představovat milodary ukládané do hrobů při pohřebním rituálu.
Poslední staletí před změnou letopočtu zabírá doba laténská, kdy podle antických písemných pramenů v tomto období v Evropě žili Keltové. Tuto informaci potvrzuje nález z roku 1943 slavné kamenné hlavy v pískovně na katastru obce Mšecké Žehrovice. Tato skulptura je mimořádně zdařilým výrobkem umělce z doby železné, ze 3.století př. Kr., tedy tzv. laténský umělecký styl. Je uložena ve sbírkách Národního muzea v Praze a je snad nejznámějším archeologickým nálezem z Čech tohoto období. Rozsáhlý archeologický průzkum, který následoval v letech po nálezu skulptury identifikoval existenci laténského sídliště s několika půdorysy obdélníkových domů se zahloubenou podlahou a konstrukcí o dvou kůlech se sedlovou střechou. Nálezy keramiky, železných nástrojů, hliněných přeslenů, kamenných brousků, obilí, a zvířecích kostí dokládají zemědělství a chov dobytka. Další nálezy svědčí o hutnické činnosti, byly nalezeny jámy na pražení rudy a výhně, lze odhadovat, že zde byla dílna na výrobu čistého železa a dle nálezů strusky i kovárna. V uvedených lokalitách se nachází ještě nálezy další výrobní činnosti tj. zpracování švartny. Švartna je černý vrstevnatý materiál vyznačující se velkou pevností. Vyráběly se z ní náramky a kroužky, které byly i exportovány, což dokládají nálezy náramků z české švartny v ženských hrobech v celé střední Evropě. V dalším archeologickém výzkumu došlo k poznatku o existenci tzv. valového areálu což je prostor s obdélníkovým půdorysem o rozměrech 200x100 m, příčně rozdělený valem se zbytky dřevěné stavby se signály svědčícími o někdejší přítomnosti malé skupiny lidí provozujících zemědělství, ale i běžné podomácké činnosti. Je pravděpodobné, že komunita patřila k zámožnější vrstvě což naznačují některé vzácnější předměty ( bronzové, železné a kostěné ozdoby a náčiní, malované nádoby).
Z uvedeného je patrné, že prehistorie Mšeckých Žehrovic je velmi bohatá, osídlení zde trvalo s přestávkami více než 10tisíc let.
Z novější historie již písemně podložená je první zmínka o obci z roku 1045, kdy dal kníže Břetislav díl obce benediktinskému klášteru s. Markéty v Břevnově, znamená to tedy, že v tomto roce měla obec dvě části, jednu tvořili klášterní poddaní a druhou královští nevolníci. Takto vytvořené soužití dvou skupin neprobíhalo bez problémů, dle dochovaných zpráv vystupňovali začátkem 13. století královští šafáři útlak klášterních poddaných tak, že král Přemysl Otakar I. listinným povolením z 24. června 1224 povolil benediktinskému klášteru privilegium ochrany a ku konci této listiny je uvedena nově vzniklá ves Lodenice, kterou založili lidé ze sousedních Žehrovic, kam se vystěhovali na klášterní popluží. Ves dostala název od potoka Lodenice. O tom, zda i po odchodu klášterních poddaných vlastnil klášter díl obce Žehrovice se nelze z dostupných pramenů přesvědčit. Doloženo je, že v letech 1361 a 1445- 1447 získali Žehrovice do svého držení Kolovratové, nejdříve Albrecht z Kolovrat a později Jindřich Žehrovský z Kolovrat. Významným zástupcem rodu Kolovratů je Jan Žehrovský z Kolovrat syn Jindřicha z Kolovrat , proslulý svými cestami zejména jako člen poselstva usilujícího o světový mír, českého krále Jiříka z Poděbrad, vedeného Lvem z Rožmitálu a Blatné. V zápisech je uváděn jako „ statečný, vynikající obr“ a smělý a silný bojovník. Posledním z rodu Kolovratů Žehrovických byl Mikeš mladší Žehrovický z Kolovrat, který se stal hejtmanem slánského kraje a r. 1506 se stal purkrabím na Karlštejně. V témže roce se stal majitelem statku mšeckého a od té doby se Žehrovice začaly nazývat Mšeckými.
Kolovratové Žehrovští měli v Žehrovicích tvrz ( některé prameny mluví o hradu ), která se jmenovala Žehrov. Stála na vrchu nad vsí ( v místě domů čp. 52 a 65 ) v místech, kde se říká „Na baště“. Kdo a kdy tvrz postavil není známo. Kolovratové ji měli za sídlo v 14. a 15. století. Po připojení panství Žehrovice k panství Mšec roku 1506 Mikulášem ( Mikešem) Žehrovickým z Kolovrat začala tvrz pravděpodobně chátrat a je jisté, že v r. 1549 byla již pustá, stejně tak byl pustý i dvůr, který k ní patřil. Později získávají Žehrovice Fürstenberkové a r. 1662 rod Schwarzenberský.
Osudy obce Lodenice poté, co se stala rovněž majetkem Kolovratských, se odvíjí společně se Žehrovicemi. V r. 1548 Lodenici vlastnil Ludvík Bezdružický z Kolovrat, po něm jeho syn Jan a ten ji pak daroval v r. 1560 své manželce Markétě z Roupova. V roce 1622 byl majitelem obce Lodenice , ale i Žehrovic Jan Jindřich Štampach, rytíř ze Štampachu, který byl odsouzen k prodeji jmění, protože stál po boku Fridricha Falckého ( zimní král ) a přidržel se v r. 1618 odbojných stavů. Tak i Lodenice přešla do rukou Fürstenberků, kteří ji v r. 1662 prodávají Schwarzenberkům. Během třicetileté války byla Lodenice úplně zničena, takže v ní nebylo jediného člověka. Později se ves obnovila a tak v r. 1776 zde již bylo 18 popisných čísel se 103 obyvateli.
Další osudy obou obcí probíhají již téměř souběžně. Z obou obcí odešli muži do bojů I. světové války a také obě obce mají své oběti, okusili strasti hospodářské krize v období republiky, stejně tak prožívali II. světovou válku, která má v Žehrovicích také několik obětí. V poválečných letech začal život v obou obcích oživovat, začínají činnost různé spolky, promítají se filmy, v r. 1949 se ustavuje v obci Mšecké Žehrovice JZD, v Lodenici bylo družstvo založeno v r. 1958. Družstva byla v r. 1960 sloučena pod název JZD „Mír“. V Lodenici TJ Sokol zakoupila budovu pohostinství a adaptovala ji na sokolovnu.
Děti obou obcí navštěvovali až do r. 2001 školu ve Mšeckých Žehrovicích , která byla postavena v r. 1868. V současné době dojíždí školní mládež do škol do Mšece a Nového Strašecí.
Obě obce mají až dodnes společný hřbitov.
1. dubna 1976 došlo ke sloučení obcí pod jeden samosprávný orgán, dříve MNV Mšecké Žehrovice, dnes Obecní úřad Mšecké Žehrovice.
Ve Mšeckých Žehrovicích je kostel s. Martina, postaven byl v r.1774 z prostředků občanů a obce a po r. 1989 byl v rámci zákona o obecním majetku navrácen zpět do vlastnictví obce. Kostelu se nikdy nevrátil za války zabavený zvon a je tedy bez zvonu dodnes.
Z dalších památek v obci Mšecké Žehrovice je nutno jmenovat sochu sv. Jana Nepomuckého, kterou dali postavit manželé Křečkovi čp. 42, občané obce. Socha byla v r. 2004 rekonstruována nákladem 80 tis. Kč do původní podoby. Část finančních prostředků byla kryta ze zdrojů Ministerstva pro místní rozvoj – Programu obnovy venkova. Dále je v obci několik křížků, jeden stojí u silnice Mšec – Nové Strašecí v záhybu lesa ve Vůbci, byl pořízen za náklady schwarzenberského úředníka, prožil několik oprav posledně v r. 1994. Další křížek stojí na rozcestí k Lodenici, byl zničen v r. 1951 při stavbě silnice, ale byl za něj postaven nový, který zde stojí dodnes.
V Lodenici je postavena v blízkosti pomníku obětí I. světové války kaplička, která byla jednoduše vybavena křížem a zvonem. Bohužel zvon byl v době II. světové války z věžičky sejmut a odvezen k roztavení. Smutný osud měl i křížek, někdy stojící na rozcestí k Čelechovicím, byl poražen a již nikdy neobnoven.
Tak již bylo v úvodu řečeno, obě obce zasahují do území Přírodního parku Džbán. Rostlinstvo okolí M. Žehrovic i Lodenice je typické pro toto území, jsou to vstavač nachový, medvědice léčivá, dřín obecný, orlíček planý, lilie zlatohlavá a další. V bezprostřední blízkosti obce M. Žehrovice je od r. 1989 vyhlášené chráněné území „Přírodní rezervace Louky v oboře Libeň“, kde lze nalézt hořeček brvitý,zeměžluč obecnou, kostřavu ovčí, trojzubec poléhavý a v nivě i upolín nejvyšší a ocún. Dominantu obce M. Žehrovice vytváří nejstarší památný strom v okrese – buk lesní. Tento strom se vyznačuje vyvinutou mohutnou korunou o průměru více jak 26 m, jeho stáří se odhaduje na 400 let, je vysoký cca 14 m a obvod kmene dosahuje hodnoty přes 530 cm. Od r. 1978 je chráněný státem.
O kešce:
Ne všechny mysterky musí být mimo výchozí souřadnice :)