!! NEKRMIT !!
KRMENÍ VÁŽNĚ OHROŽUJE ŽIVOTY ZVÍŘAT
A TAKÉ BEZPEČNOST NÁVŠTĚVNÍKŮ
Historie výskytu zubrů na českém území
Zubři patří v České republice k původním živočišným druhům. Na území současného Středočeského kraje se přitom dochovaly jedny z posledních archeologických dokladů o jejich výskytu. Nálezy z Libice nad Cidlinou na Nymbursku je dokládají ještě v 10. století. Na území dnešní České republiky žili zřejmě až do 14. století. V šestnáctém století se pak arcikníže Ferdinanda Tyrolský pokusil zubry vrátit do lesů na Brandýsku a později i na Křivoklátsku.
Zubři byli na počátku dvacátého století člověkem téměř vyhubeni. Přežil jen v několika chovech v zajetí. Díky mezinárodnímu úsilí se ale zubry naštěstí podařilo zachránit. V současné době žije na světě zhruba 4 500 zubrů. Podobný osud málem čekal i divoké koně. Dařilo se jim však v drsném horském prostředí ve Velké Británii, na náhorní planině s mnoha mokřinami a vřesovišti.
Projekt návratu zubrů do české krajiny
Návrat zubrů do České republiky je nejstarším projektem společnosti Česká krajina, na kterém pracuje od svého založení v roce 2007. Přestože se zubrům začali věnovat výrazně dříve než divokým koním a praturům, do České republiky přijeli v rámci milovické přírodní rezervace jako poslední ze tří klíčových druhů velkých kopytníků. Jejich dovoz byl legislativně i organizačně nejsložitější.
Jak ale na Travinách zachovat vzácnou lesostepní krajinu, která by přitáhla zájem turistů?
Celé území Travin je dobře přehledné, což znamená, že případní návštěvníci nebudou zubry a koně rušit v jejich činnosti.
Velcí kopytníci zároveň pomohou vyřešit problémy s ochranou přírody v těchto místech. Velkou potíží je zarůstání hlohem a několika dalšími druhy stromů, což vede k trvalému ochuzování bylinných společenstev. To lze spolehlivě zvrátit vynaložením minimálních nákladů právě pastvou těchto velkých kopytníků.
Čím je pastva tak přínosná? Podle odborníků jsou důvodem odlišná potrava a způsob pastvy. „Například zubr je velmi výkonný, pokud jde o odstraňování křovin a náletových dřevin. Rychle spásá i dvouděložné byliny.
Divoký kůň naopak spásá traviny a stařinu. To se podle nich velmi dobře ukázalo i v Milovicích. Během prvních čtyř týdnů na dvou hektarech zmizela takřka všechna stařina, kterou by domácí zvířata pohrdla.
Pratuři a divocí koně se nacházejí na druhé pastvině poblíž Milovic. Na místo vás dovede keš od majopes: Divoke kone (GC5M1ZW)
Život zubrů na Travinách
Skupina sedmi samic dorazila 6.12.2015 ze tří polských rezervací Pszczyna, Niepołomice a Kiermusy. Nejstaršímu zvířeti bylo v době příjezdu sedm let, nejmladšímu dva roky.
Zvířata nebyla skoro vůbec plachá. Přestože byla odchycena v polských rezervacích uprostřed lesů, a nikdy nežila v zajetí, po otevření beden před lidmi zubři neutíkali a několik minut stáli v blízkosti více než stovky diváků.
Po příjezdu stádo pobývalo v dvouhektarové aklimatizační ohradě. Poté byli zubři vypuštěni na hlavní pastvinu.
Dne 26.5.2016 se v rezervaci Traviny u Benátek nad Jizerou narodilo první mládě zubra. Maminkou je největší a nejstarší zubří samice, která přišla do svého nového domova v prosinci loňského roku již březí.
Město Benátky nad Jizerou chce navíc vybudováním naučné cyklostezky a pozorovatelny přiblížit toto téma široké veřejnosti a šetrnou turistikou citlivě zvýšit osvětu a propagaci celého území. Péči o zvířata bude zajišťovat Správa městských lesů Benátky nad Jizerou.
Dne 9.10.2016 došlo k smutnému nálezu dvou nastražených ok na stezce, kterou kopytníci vytvořili v hustém porostu. Oka nastražili pytláci. Pro Českou republiku jde přitom o smutné prvenství. Nikde v oblasti střední nebo západní Evropy totiž v posledních desetiletích nebyly pokusy o pytláctví zubrů nebo divokých koní zaznamenány. více v článku: O životy zubrů a divokých koní usilují pytláci. Ochránci objevili v rezervaci smrtící oka.
Traviny
Území bylo v letech 1904 až 1990 součástí vojenského výcvikového prostoru Mladá. Leží mezi dvěma lesními celky - na severu dubovým lesem na jihu lesem kolem Benátského vrchu, ve směru východ - západ zhruba mezi obcemi Lipník a městskou částí Kbel. Má tvar nepravidelného obdélníku rozměru cca 200 ha.
V centrální části je suchý (sezónně zvodnělý) úpad, směřující od východu k západu k jizerskému údolí. V jeho střední části na místě "U protržené hráze" je dodnes zbytek výpustního zařízení (požeráku), dokumentující, že zde kdysi byla vodní nádrž sycená srážkami. Zbylá větší část je rovina, dnes s povrchem členěným antropogenními tvary - "tankovými" úvozy, okopy, zákopy a krátery po granátech. V nich se po větších deštích a zvláště na jaře udržuje voda, která je biotopem velmi vzácných žábronožek a listonohů letních, příp. obojživelníků.
Geologickým podkladem jsou střednoturonské slínovce až slinité pískovce, překryté místy sprašovými pokryvy nebo štěrkopísky pleistocenní terasy Jizery. Půdní série je pestrá opět díky typu využití - od surového substrátu, přes primitivní půdy typu protorendzin po pravé, místy odvápněné hnědé rendziny na slínovcích a oligotrofní hnědozemě na štěrkopíscích.
Potenciální vegetací jsou zde převážně lipové doubravy, na jižních úklonech xerotermní doubravy, lokálně na písčitých půdách i subtermofilní acidofilní a borové doubravy.
Na převážné části území byly původně pole, částečně louky a sady. Poté zde vzniklo vojenské cvičiště. Ještě do roku 1968 zde probíhalo na značné části extenzivní hospodaření - pastva dobytka. Upuštěním od pravidelného hospodaření za sovětské okupace a užíváním území jako tankodromu zde vznikla svérázná ruderalizovaná lada. Kromě neustálého narušování povrchu pojezdu vojenské techniky a výbuchy granátů, s následkem destrukce půdy, zde často hořelo, spontánně nalétané keře byly záměrně likvidovány. Velká část prostoru byla zcela bez vegetačního pokryvu. Na druhé straně absencí hnojen a používání pesticidů vytvořily příznivé podmínky pro zachování na chemii citlivých organizmů.
Po ukončení vojenského výcviku v roce 1991, i přes negativní prognózy botanických specialistů začalo území rychle zarůstat a sukcesně se vyvíjet směrem k přírodovědecky zajímavým až unikátním společenstvům semixerotermních travinobylinných společenstev se sveřepem vzpřímeným a válečkou prapořitou, které tvoří dominanty loukám podobného porostu. Kromě toho je zde řada sukcesních přírodě blízkých ruderálních lad. Komplex těchto společenstev je druhově i barevně velmi pestrý.
Výsledkem zajímavého experimentu je transfer půdních bloků se silně ohroženým a chráněným hořečkem nahořklým pravým z nedaleké lokality Benátský vrch, kde byla schválena a dnes stojí řízená skládka, do centrální části Travin na identické biotopy. Kromě hořečku byly "přestěhovány" i hořce křížaté a silně ohrožená vrabečnice úpolní, archeofytní ruderální bylina, příbuzná lýkovci! Dnes je možno konstatovat, že pokus se zdařil - rostliny se ujaly.
Zdroje:
www.benatky.cz
Benátecký čtyřlístek
Zpravodaj Benátecka 1/2016
Videa:
Na Mladoboleslavsku žijí zubři
Zubr evropský - návrat krále českých lesů
První zubří tele na Travinách