Kdo anebo co je to lykantrop?
Na toto otázku si můžeme odpovědět hned ze dvou pohledů, klasického a klinického.
Klasický pohled
Vlkodlactví, lykantropie se především záležitostí evropského folklóru a kultury a to již v dobách před příchodem prvních křesťanů. Nejvíce příběhů však vznikalo nejvíce v 17. a 18. století. Klasická představa vlkodlaka pochází ze středověku a pochází z germánských představ, kde byl vlk zvíře zasvěcené Wodanu a nebyl tedy původně považován za „zlého“. Z báje „O Wodanu a jeho vlcích“ se postupně vyvinula pověst „O divokém lovci a jeho psích“ ze které časem vznikly první představy o vlkodlacích. Bez ohledu na germánské představy se myšlenka vlkodlaka vyvinula i u Slovanů, kde byl vlk považován za „zlého tvora“ tradičně. Za pravděpodobně nejstarší zmínku o vlkodlacích bývá považována pasáž ve Slově o pluku Igorově, kde kníže Vseslav běhal v noci jako vlk. Existuje ještě celá řada míst, kde se tato představa vyvinula nebo kam byla zanesena, ale za původní představy lze považovat germánsko-slovanské vlkodlaky. Mezi nimi zpočátku existovalo mnoho rozdílů, které se ovšem poměrně brzy smazaly. O vlkodlacích se však nevytvořila zcela jednotná představa, naopak vznikla lokální specifika, která byla zpravidla ovlivněna místními pověstmi a strachy.
Příběhy lidí většinou zahrnují lykantropy pouze ve formě vlkodlaků. Tedy lidí, kteří jsou za určitých podmínek schopni se proměnit do podoby vlka. Člověk však nemusí vždy být vlkodlakem, může být téměř jakýmkoliv zvířetem a převzít jeho vlastnosti. Proto existují, ač se to může zdát úsměvné, i tygrodlak, prasodlak a mnoho jiných, však jen jeden člověk může být pouze jedním zvířetem. Moderní literatura a film však převzali pouze vlkodlaky a vytvořili rovnici lykantrop = vlkodlak. Někteří lykantropové jsou více lidmi a jiní více zvířetem, kde je hranice se těžko poznává. Vždy vše záleží na síle ducha dané osobnosti a je jen na něm, která z jeho „tváří“ bude silnější.
Tuto proměnu může zpustit v podstatě cokoliv, věří se však, že silná osobnost dokáže svoji proměnu ovládat jen svou myslí, nezávisle na podnětech zvěnčí. Nejsnazší však bývají proměny za úplňku. Luna je průvodcem tvorům nelidským.
S proměnou těla souvisí i proměna mysli. Ve zvířecí podobě se lykantrop svým chováním blíží zvířeti. V lidské podobě pak nejsou zvířecí znaky tak patrné (trochu nelidský krok, časté čichání, různé tiky a gesta vyjadřující emoce jinak než u obyčejných lidí), ale cvičené oko si jich může povšimnout. Lykantropovo myšlení se v lidské podobě z části oprošťuje od zvířecích pudů, ale přesto v něm kus zvířete zůstává.
Jak se člověk nebo mrtvý může ve vlka proměnit je mnoho a aby to nebylo úplně tak jednoduché, to jak se člověk ve vlka promění, ovlivňuje i jeho chování.
- již narození – věří se, že vlkodlakem nebo jiným lykantropem se člověk může stát již od narození a to zejména ten, který se narodí např. nohami napřed nebo v jistých časových a astrologických momentech. V tomto případě se ale ještě nemusí nutně stát vlkem. Však jisté to je, když početí pochází od ženy s upírem nebo vlkem. Pokud se člověk vlkodlakem narodil, byl nutně zlý, napadal dobytek i lidi, sál mléko a sesílal na dobytek mor. Obrana proti němu byla velmi složitá a prakticky nejjednodušší bylo zlikvidovat ho v jeho lidské podobě.
- zakletí – mocný čaroděj mohl zaklít člověka do podoby vlka, to však nemůže čarodějnice. V tomto případě se vlk stává hodným a posléze pomáhá lidem v práci i v obraně proti upírům a jiným zlým vlkům a jiným lykantropům. Zakletí vlkodlaci mohli být vysvobozeni pouze tak, že z nich týž čaroděj, který je zaklel, opět kletbu sňal.
- přímo - pokousání vlkodlakem již existujícím, vypití vlkodlačí moči (někdy stačí jakýkoli styk s touto močí), nebo spojením krve vlkodlaka a člověka. Jejich přeměny byly často poměrně složité a proto se jich šlo zbavit jak v podobě člověčí, tak v podobě vlčí, ačkoliv nejjednodušší známý způsob proměny spočíval v udělání kotrmelce přes kládu.
- umlec – asi nejsnazší proměna. Věří se, že k proměně stačí, aby přes jeho hrob přeběhl kohout, pes nebo kočka. Umrlci byli zpravidla neškodní, většinou se pouze vraceli domů za svojí ženou. Pokud s ní měli dítě, narodilo se bez kostí.
Někteří lykantropové jsou natolik svázaní s nocí a zejména měsícem, že jsou jimi ovlivněni. Měsíční světlo může u lykantropů způsobit různé stavy-počínaje vytím na měsíc, záchvaty vražedného běsnění konče.
Mladí lykantropové, kteří neumějí své schopnosti ovládat dokonale, můžou mít s proměnou různé problémy. Například ztrátu paměti, nečekané proměnění v záchvatu vzteku nebo jiné silné emoce. Dále pak se může stát, že jejich proměna nebude dokonalá a smečka je nepřijme. Z takových to lykantropů se stávají divoké a nemyslící bestie.
Většina lykantropů jsou lovci. Loví zvířata, ale jsou známy případy, kdy jeden druh lykantropů lovil jiný. Vztah k člověku a lidskému masu se liší nejen mezi druhy, ale i mezi jednotlivými lykantropy. Pro většinu je lidské maso stejné jako každé jiné, a proto se bez ostychu najedí i člověka (pochopitelně i jiných ras). Některým lykantropům však lidské maso vadí, ať už jim od přírody nechutná, nebo mají k lidem příliš blízký vztah.
Lykantrop rozumí zvířatům svého (a příbuzného) druhu a dovede s nimi rozmlouvat. Zvířata z něj cítí, že je něco víc, a on se jimi dovede díky své přesvědčivosti obklopit. Zvířata jsou lykantropem z vlastní vůle, stejně jako jsou vlci ve smečce. Mohou kdykoli odejít, ale neudělají to, protože je k lykantropovi váže jisté rodinné pouto.
Klinická lykantropie
Teď se na tuto naši záležitost podíváme z trochu jiného úhlu a to pomocí moderní medicíny. Jako klinická lykantropie se označuje duševní porucha, kdy u postiženého dochází u postiženého k výrazné změně vnímání okolí a sebe sama. Člověk postižený touto nemocí vnímá sebe sama jako zvíře a to nejen vlka, ale může se ztotožnit v podstatě s jakýmkoliv jiným zvířetem. Člověk takto postižený může i bezděcně vydávat zvuky jako zvíře do kterého se vcítil. Taktéž může docházet k prostorové dezorientaci. I když se to zdá být jako nepravděpodobné a jako pouhý výmysl, jedná se o skutečnou a vážnou duševní chorobu.
Jak na keš
Je to úplně jednoduché, stačí se jen trochu rozkoukat v tomto lese:
