V zimě roku 1848 pobýval Cimrman ve Vídni. Z hotelu se vydal na C. a k. Patentový úřad, aby tam přihlásil nějaký další vynález.
Jedinou Járovou slabinou byla orientace v prostoru. Když se cestou k úřadu už podruhé ocitl u stejného kostela, znechuceně zvolal: „Gde proboha sem???“ Počáteční písmena slov v této tázací větě pak použil pro pojmenování svého zařízení. Jeho název – GPS – pak nestydatě použily novodobé firmy.
Pro ilustraci připojuji plánek Cimrmanova putování z hotelu na patentový úřad.
Na úřad dorazil pozdě, už bylo zavřeno. Byl však natolik zaujat nápadem na sestrojení navigačního přístroje, že na důvod, proč šel na úřad, zcela zapomněl.
Po návratu do česky mluvících zemí začal Cimrman ihned svou myšlenku realizovat. Najal si početný tým
spolupracovníků, vybavil je papíry, psacími potřebami a vyslal do terénu. Jejich úkolem bylo podrobně
slovně popsat cestování po všech ulicích ve městě. Tuto metodu v dnešní době bezostyšně okopíravala jistá zahraniční firma, která provádí totéž, jen místo papíru používá automobily s fotoaparátem. Jára pak ze získaných dat hodlal vytvořit databázi a tu pak použít ve své Cimrmanově papírové GPS (CPGPS, tak zněl oficiální název přístroje). V kanceláři seděl odborně vyškolený personál, který vystřihoval a slepoval popisy cesty podle požadavků klientů. Slepený pás se pak vložil do přístroje a zákazník se mohl vydat na cestu.
Prvním úkonem před cestou byla kalibrace nosu. V textu se totiž často objevovaly pokyny jako „jdi 148 metrů za nosem“ atd. Bez správně nastaveného nosu by dotyčný došel zcela jinam. Kalibrace se prováděla podle
pokynů a vždy směrovala nos k nějakému dominantnímu bodu v okolí.
Tým Cimrmanových spolupracovníků před londýnskou pobočkou
Filiálky v Čechách a na Moravě pracovaly na tři směny
Během pěti měsíců provozu Cimrman zjistil, že realizovaná myšlenka má i své stinné stránky.
Mnohokrát se totiž stalo, že páska se zapsanými pokyny byla delší než samotná trasa. To mělo vliv i na velikost přístroje, který měl pro pětikilometrovou křivolakou procházku velikost menší šatní skříně. V rámci objektivity je třeba zmínit se i o miniaturních přístrojích. Pro přechod Sahary z Maroka do Egypta měl přístroj velikost zápalkové krabičky. Po nezbytné nosní kalibraci se objevil jediný pokyn – Jdi za nosem 3891 km.
Čechy i Morava trpěly v té době katastrofálním nedostatkem papíru. Papírny jely na plné obrátky, ale celá jejich produkce byla vykoupena pro použití v CPGPS. Labutí písní celého projektu byl pak osobní dopis
Františka Josefa I. Doslova se v něm uvádí: „Jardo, moc Tě prosím, ukonči tuto akci. Němcová mne pořád
bombarduje peticemi, že nemá na co psát její nový (prý) bestseller z domova důchodců. Podobně protestuje i Jirásek, ten zase nemůže dopsat jakýsi horor z psího útulku. Zdraví a předem děkuje Tvůj přítel Franta.“
Cimrman tedy vyhověl přání starého kamaráda a soustředil svou pozornost na výrobu zcela unikátního bezmotorového a bezpilotního vrtulníku pro Rakousko uherskou záchrannou službu.
Podařilo se mi získat výkresy pro výrobu navigace. Vyrobil jsem dva kusy, které vám zapůjčím.
Jak bude celá akce probíhat:
Sejdeme se v sobotu 15.10. 2016 v 15:00 na úvodních souřadnicích. Předpokládané ukončení je v 17:00, celková délka eventu tedy bude minimálně 2 hodiny.
K dispozici budou dvě repliky Cimrmanovy GPS, takže si můžete vyzkoušet, jak přístroj fungoval v praxi.
Akce proběhne za každého počasí, bude-li deštivo, klidně si vezměte deštník, budeme se pohybovat jen po pěkných chodníčcích.
CWG budou za obvyklou cenu.
Jste srdečně zváni!!!
Upřesnění programu oficiální části eventu:
1. Cimrmanův bezpilotní a bezmotorový vrtulník
(historie + praktická ukázka funkčního modelu)
2. Příběh jediné reklamace Cimrmanovy navigace
3. Instruktáž pro obsluhu Cimrmanovy navigace
4. Použití navigace v praxi
Přednáška prezentovaná na eventu Cimrmanova navigace 15. 10. 2016
Část první – vrtulník pro RUZS
Po žádosti Františka Josefa I. ukončuje Cimrman výrobu navigace a rozhlíží se po dalších možnostech uplatnění. Příležitost se naskytla velmi brzy, leč vezměme to od začátku.
Šedesátá léta 19. století jsou ve znamení největšího rozvoje koněspřežné dráhy Linec – České Budějovice. Tato dráha sloužila původně pro transport kamenné soli a později bylo rozhodnuto o jejím rozšíření i na přepravu osob. Cestující se ze strachu před neznámým druhem přepravy většinou poněkud přiopili a v důsledku toho vypadávali za jízdy z vlaku. Četná zranění donutila Rakousko uherskou záchrannou službu (RUZS) vyhlásit výběrové řízení s tématem „Zařízení pro rychlý transport zraněných do nemocnice“.
A tady vstupuje do hry Cimrman. Představuje revoluční typ bezmotorového a bezpilotního vrtulníku. Ten má však i malinké chybičky zásadního charakteru. Nikdo nedokáže říci, kde vrtulník přistane, zraněné osoby jsou umístěny v gumovém vaku na spodní straně vrtulníku, takže při přistání dosedne na zem nejprve vak a ten je k zemi přitlačen kovovou konstrukcí (Na eventu následovala ukázka funkčního modelu v měřítku 1:20).
První den ostrého provozu byly absolvovány dva lety a výběrová komise konstatovala, že úmrtnost převážených pacientů se pohybovala mezi 112 až 118 procenty. Proto byl Járův vrtulník zamítnut.
Podle neověřených zpráv stroj později zakoupilo Japonské císařské letectvo jako trenažér pro výcvik pilotů kamikaze…
Část druhá – popis jediné reklamace Cimrmanovy navigace
Reklamaci podal Jáchym Křivonos, který uvedl, že měl zakoupenu trasu Praha – Liberec. Při použití CPGPS však dvakrát skončil v Děčíně. Na zasedání reklamační komise zazněl tento závěr: pan Křivonos dělá čest svému jménu a reklamace je oprávněná, v manuálu není uvedeno, že by CPGPS nemohli používat lidé s křivým nosem. Křivonos měl nosík kapku doleva, takže při oblíbené frázi v CPGPS „jdi za nosem“ se neustále stáčel vlevo. Proto ten Děčín místo Liberce.
Cimrman volil rychlé a razantní řešení. Ve Vědecké knihovně Karlovy univerzity si vypůjčil dvě odborné publikace – Začínáme s plastickou chirurgií (autor kat Mydlář) a Hypnotický spánek jako alternativa narkózy (autor István Kamasutrosz).
Celou noc se u Cimrmanů svítilo – Jára intenzivně nasával vědomosti.
Ráno pak nasedá do drožky a kočímu udává adresu pana Křivonose v Nových Vysočanech.
Než se tam dokodrcá, uděláme si malou odbočku. Se skromností sobě vlastní se vám chci pochlubit, kterak jsem do češtiny zavedl nové slovo. O co jde?
V textu budu používat spojení očitý svědek, ale já potřeboval pojmenovat svědka, který moc neviděl, ale hodně slyšel. Použil jsem analogický postup jako kdysi jiný kolega lingvista:
oko – oči – očitý svědek
ucho – uši – ušitý svědek
A je to!!!
Cimrman už dorazil do Vysočan. Podle očitých svědků vystupuje z bryčky, na sobě dlouhý kabát neurčité barvy a v ruce kufřík. Před vstupem do domu ještě kontroluje jeho obsah: nůžky na drůbež, louskáček na ořechy a lis na česnek.
Poté vstupuje do bytu pana Křivonose a ušití svědci slyší srdečný rozhovor, který se postupně mění v Járův monolog (je slyšet – těžknou vám víčka, ruce, nohy, jste úplně uvolněný….atd.).
Potom je delší dobu ticho přerušované jen cinkotem kovových nástrojů. Asi po hodině se ozval řev a silné zaúpění. Podle mého názoru Cimrman probudil Křivonose a netakticky k němu natočil zrcadlo. Očití svědkové uvádějí, že ze dveří vyšel vysmátý Jára, svůj kabát měl lehce zakrvácený (na eventu bylo ukázáno), nastoupil do drožky a odjel.
Zanedlouho se ve dveřích objevil Křivonos. Část hlavy měl zafačovanou a v místech, kde býval nos, mu z obvazů trčel ocelový plocháč (praktická ukázka proběhla na eventu).
Pod obvazem ukrytá ústa chrlila nadávky takového kalibru, že jsem raději ušité svědky odehnal….
Objektivně je třeba říci, že Cimrmanova úprava byla úspěšná a pan Křivonos s novým nosem bez problémů dorazil do vytouženého Liberce. Hned po návratu do Prahy si nechal ve Vinohradské nemocnici ocelový nosík odstranit. Potom zašel na matriku a změnil si jméno. Z Jáchyma Křivonose se tak stal Jáchym Beznoska…..