Roku 1883 se obecní zastupitelstvo usneslo, „majíc zřetel výhradně jen k dobru obecnému, kdežto v širém vůkolí města není více na koupání příhodného, zříditi obecní koupadlo poblíž města na vlastním potoce při měšťanském pivovaře“.
Dva roky však trvaly spory, které musel rozhodnout až broumovský opat P. Jan Nepomuk Rotter. 20. února 1885 mu byl jménem rady města zaslán obsáhlý dopis s vylíčením celé sporné záležitosti. Opat Rotter odpověděl dopisem, v němž: „ráčil milostivě ku žádosti v příčině veřejné plovárny podané rozhodnout, by vrchnost panství Polického v mezích, jež komise dne 13. června 1883 na parcele č. 918 zaznamenala, dalších námitek nečinila a tomuto humánnímu účeli překážek nekladla“. Koupaliště tedy „dostalo zelenou“ – proč však nakonec nevzniklo nevíme.
Ke vzniku prvního polického koupaliště se tedy musíme vrátit až do doby po první světové válce, do roku 1924. Tento rok byl totiž v Polici nad Metují založen na podnět místních občanů, obchodníka Josefa Kábrta, řezníka Josefa Kohma, mlynáře z Ochoze Václava Šanty, vedoucího Občanské záložny Beneše a dalších příznivců letní koupele v přírodě „Spolek pro postavení plovárny“. Ti společně se Sportovním klubem navrhli polické obci zřídit z rybníka ve Velké Ledhuji koupaliště, které městu v té době již citelně chybělo. Ledhujský rybník do té doby sloužil k menšímu chovu ryb a v zimě k ledování, t. j. k získávání ledu pro ledhujský pivovar.
Roku 1925 tedy vznikla plovárna ve Velké Ledhuji.
Ze začátku to byly vlastně dva rybníky, oddělené úzkou hrází, vyčištěné od bahna a od porostů na březích a oplocené. Zároveň byly postaveny prosté dřevěné kabiny na převlékání. Známe dokonce hodnoty prvního vstupného na polickou plovárnu: dospělá osoba tehdy platila 1Kč, dělnický lístek stál 50 haléřů, dětský 20 haléřů, permanentní vstupenka na celou letní sezónu obnášela 20 Kč.
Koupaliště se pak postupně zvelebovalo zvláště díky Plaveckému klubu, který vznikl roku 1934 a na polické plovárně později uspořádal řadu plaveckých závodů. Bazény byly postupně vybetonovány, instalována dvě skákací prkna a také otevřen restaurační pavilon, na jehož terase se i tančilo.
Po druhé světové válce bylo koupaliště v provozu cca až do roku 1984, kdy bylo pro velmi špatný stav uzavřeno a bazén byl využíván k chovu ryb.
Po nezbytných úpravách byla polická plovárna opět slavnostně otevřena až 12. června roku 1991. V roce 1995 pak byla nově zrekonstruována a poslední rozsáhlou rekonstrukcí prošla v roce 2004.
Můžeme se těšit na rok 2025, kdy oslavíme 100 let existence tohoto oblíbeného polického koupadla!
Zdroj informací: článek Miroslava Pichla v Polickém měsíčníku číslo 6 z roku 2005, s. 21-23.
Zdroj fotografií: historické snímky jsou ze soukromé sbírky J. V. a nová fotka je z www.sportvpolici.cz.
KE KEŠI
Provedení úkrytu je velmi jednoduché, doufám, že nám dlouho vydrží.
Při odlovu si dejte pozor na sráz v blízkosti keše, zvláště pokud s sebou máte děti.
Nezvedejte prosím střechu domečku keše, stačí odsunout kámen z boku a vsunout ruku.
Auta nechte na vyznačeném parkovišti, přijďte raději pěšky nebo na kole.
I když se můžete do blízkosti keše dostat autem, neblokujte prosím svými odstavenými geovozidly provoz na úzké komunikaci. V případě stížnosti místních obyvatel bych musela keš zrušit.
Z místa, kde je uložena krásně uvidíte celé koupaliště z bezpečné vzdálenosti od mudlů. Upozorňuji také, že je odsud pěkně vidět stolová hora Ostaš.