Pohled na náměstí s kouřem z hořící Horní ulice
Fotografie L. Matějka
3. května 1945 ukončily německé a maďarské jednotky přípravy k obraně města. Rožnov byl pro ně posledním záchytným místem, které pomohlo německým jednotkám dostat se za minimálních ztrát přes následující mírnou pahorkatinu do předhůří Českomoravské vysočiny, kde by se mohla německá armáda pokusit o další obranu. Ustupující německé jednotky patřily k seskupení Mitte maršála Schörnera , kterou v Rožnově doplnily vojenské oddíly ustupující před Rudou armádou z prostor Javorníků, Velkých Karlovic a Nového Hrozenkova.
Rudá armáda se k Rožnovu p. R. přibližovala přes Horní Bečvu, která byla osvobozena v ranních hodinách 4. května 1945 a dále postupovala směrem na Dolní Bečvu a Hutisko. Z Hutiska pokračoval útok přes hážovské Díly směrem k na Valašskou Bystřici, odkud měl být proveden obchvat Rožnova, neboť přímá cesta z Hutiska do Rožnova p. R. byla německými jednotkami zablokována. Radost z osvobození na Hutisku byla zkalena německými dělostřeleckými granáty dopadajícími na Hutisko.
Přímý útok Rudé armády na Rožnov p. R. byl zahájen kolem půl dvanácté (11:30) 4. května dělostřeleckou palbou na město. Jednotky Rudé armády byly součástí 4. ukrajinského frontu generála A. I. Jeremenka a patřily k 18. armádě vedené generálporučíkem A. I. Gastilovičem, jejíž součástí byl 17. gardový střelecký sbor generála N. V Medvěděva.
V pátek 4. května dopoledne byl v Rožnově nezvykle čilý ruch na to, že fronta byla již tak blízko. Obchody byly otevřené, na náměstí a v ulicích byli lidé, kteří nakupovali, diskutovali o blížícím se osvobození, konci války, ale mnozí také dokončovali přípravy na možné válečné střety.
Průběh bojů
Restaurace Hostýnek po přechod fronty
Fotografie A. Bělunek
Po 10 hodině projely Horní (dnešní Bayerovou, viz waypoint S3) ulicí od náměstí směrem na Tylovice německé tanky a ulicí Zátiší a navazující polní cestou dělostřelectvo. Již v ten okamžik bylo zřejmé, že dlouho očekávané osvobození nebude tak snadné. Útok začal někdy kolem 11:15 minut 4. května z jižní strany od Hradiska, kam německé tanky a kulomety soustředily palbu. Rudoarmějci pak zahájili z Hutiska dělostřeleckou palbu, po jejichž stopách se vydáme. Ta hned v první vlně způsobila řadu civilních i vojenských obětí a materiálních škod. Podařilo se při ní také zničit vojenskou kolonu s municí, tou dobou vyčkávající na odjezd v Sadové (dnes Pionýrské) ulici (viz waypoint R1). Němci pak prostřednictvím dělostřelectva kladli odpor Rudé armádě postupující od Hutiska. Opírali se o palebná postavení na druhé straně Bečvy v okolí hřbitova a pod Koryčanskými pasekami odkud stříleli na Kozák.
Hotel Radhošt na náměstí po požáru 5. a 6. května
Fotografie A. Bělunek
Útok však nebyl veden přímo po cestě z Hutiska, která byla blokována dělostřeleckou baterií, ale po hřebeni Dílů odkud pak sovětští vojáci scházeli do Vigantic, Hážovic a Tylovic. Němci se postupně stahovali stále blíže k městu, kde kladli stále houževnatější odpor čemuž napomáhala i nadcházející noc. Během ní se pak vedly urputné boje o Bayerovu ulici. Ta při nich byla prakticky celá zničena a vyhořela, neboť v ní Němci pro zpomalení postupujících rudoarmějců zapalovali domy, v čemž pokračovali i celou sobotu 5. května. Také velitelské stanoviště německé armády v hotelu Radhošť na náměstí (dnes na jeho místě stojí polyfunkční dům Radhošť, viz waypoint S4) dostalo několik přímých zásahů a celý hotel poté hořel až do doby, než se jej v ranních hodinách 6. května podařilo uhasit.
Když Němci vyhodili po půlnoci 6. května do vzduchu dolní most (viz waypoint S1) (horní byl tou dobou již těžce poškozen) skončila jejich obrana Rožnova a zbylé jednotky se stahovaly k Valašskému Meziříčí, odkud se vlakem přesouvaly dále k Přerovu.
Oběti
Původní pomník obětem osvobození Rožnova
Fotografie M. Kulišták
Svědectví
Následující texty jsou citacemi přímých svědků bojů o Rožnov.
Upozorňujeme, že některé pasáže mohou být drastické.
Dolní most vyhozený Němci do povětří
Fotografie V. Hambálek
V sobotu ve dvacet tři hodiny přišlo k nám sedm německých vojáků a žádali pokoj, kde by si mohli odpočinout, že mají stráž. V pokojích jsme měli všechna okna vytlučená, nabídli jsme jim dvě pohovky, které byly na chodbě v přízemí. Museli jsme jim navařit kávy, že je jim zima. Řekli: "Že tak ještě dvě hodiny můžeme být klidni ve sklepě, ale pak budou výbuchy dosti silné." Já jsem dával pozor, co tam Němci dělají. Něco pilovali, pak bylo slyšet přesýpání plíšků. Napadlo mne, že se chystají vyhodit most. Zabránit jsem tomu nemohl, snad kdybych měl granát, abych mohl odpravit všechny najednou. Před jednou hodinou všichni odešli a já jsem se šel podívat na chodbu, jestli tam něco nezanechali. Chodba byla prázdná, dveře do spížky byly pootevřené, chtěl jsem se podívat, co tam nechali, vzal jsem za kliku a v tom okamžiku , když jsem pohnul dveřmi, nastal strašlivý výbuch. Hýbal se celý dům, sklo, kamení, malta se sypaly ze všech stran. Hlomoz plechu praskot lámaného dřeva a hrozný tlak vzduchu si vynutilo myšlenku, že je konec světa. …
Když se rozednívalo, vyšli jsme ven a uviděli první Rusy a vítali jsme je s nadšením. Uviděli jsme náš krásný most rozbitý a jedním koncem v řece Bečvě. Dlažební kostky z mostu byly rozházené a jedna vletěla až do kuchyně.
Joža Nývlt
Ten nešťastný den v pátek 4. května jsem šla s tatínkem do města, bylo slyšet jak německé tanky střílejí někde pod Hradiskem. Stála jsem s tatínkem, tak jsem se nebála. Když jsme přešli most, v tom okamžiku vyšla obrovská rána - oheň, blesky, rachot, výstřely, valil se na nás kouř a vzduchem hvízdaly střely. Tatínek se svalil a já jsem si lehla vedle něho. Nepohnul se, volala jsem ho, prosila, aby řekl, co se stalo. Ani sama nevím proč, běžela jsem do parku, křičela a zase se vrátila k tatínkovi. Třepala jsem s ním, ale vše bylo marné, nejevil známky života. Ještě chvilku jsem se tam motala, ale pak jsem běžela přes most domů blízko nádraží. Maminka se rozplakala a já také, ale za tatínkem jsme nemohly. Venku se střílelo a my jsme musely samy do sklepa. Na tu hrůzu nikdy nezapomenu.
Alenka Skoumalová, dcera Antonína Skoumala
Trosky vojenské kolony s municí u Jahnova domu
Fotografie M. Kulišták
V pátek ráno (4. května) byl v parku velký ruch. Němci, ale hlavně Maďaři nakládali a vykládali různé věci. Otevřela jsem okno a ptala se Maďarů, co bude dál, uměli slovensky, že čekají na chleba. V 11 hodin ho dovezli, krásný, bílý a chystali se k odjezdu. Mezi auty stál asi osmiletý chlapec doktora Ježka z Ostravy, utekli před válkou, prohlížel si auta. (Jak jsem se dozvěděla, chlapci se jako zázrakem nic nestalo.) Olinka se vrátila z města, stála mezi kuchyňskými dveřmi. Pak nastal obrovský výbuch a já jsem viděla, jak Olinka letí vzduchem, a já jsem se ocitla na druhé straně místnosti a uslyšela výkřik: "Hoříme!"
Před domem hořela nákladní auta, vybuchovala munice, hořel benzín v rozbitých sudech. Plameny šlehaly rozbitými okny až do kuchyně. Na zmrzačené vojáky, jak hledají pomoc přikrčení vedle zdi, nikdy nezapomenu. Znovu výbuchy, schovaly jsme se pod schody do malého sklípku. První přesný zásah někde z Hutiska, částečně zachránil Rožnov rozmetáním velkého množství střeliva. U nás v domě byla četnická stanice a ve službě byli jen svobodní. Hledali nás a vyprávěli, jaké měli štěstí, že v tom okamžiku nestáli u okna. Štěstí, že tady byli a hasili rámy v oknech a hořlavý materiál, kdyby ne, jistě jsme vyhořeli. Pan Straka usuzoval, že Rusové jsou již v Rožnově. Když střelba trochu utichla, přesunuli jsme se kolem zdi do druhého sklepa ve dvoře a tam nás našel manžel. Chyběla jen dcera Míla. Všude plno skla, omítky, ale starý dům vydržel.
Anna Jahnová
Pohled na náměstí po osvobození 6. května
Fotoarchiv Valašského muzea v přírodě
Byla jsem v prodejně celé dopoledne, ale snad to bylo nějaké tušení, předčasně jsem v půl dvanácté zavřela prodejnu a šla jsem rychle z náměstí domů. Ale u obchodu Doležala (dnes květinářství na rohu náměstí při vyústění Nádražní ulice) jsem se zastavila. Stálo zde několik známých žen, paní Molitorová a na schůdku čelem k náměstí stála slečna Štěpánka Komňacká. Čekaly na vydávání cukru. Vtom se zablesklo, ohlušující rána, třeskla rozbitého skla, něco lesklého, velkého mně proletělo nad ramenem, utrhlo kus kabátu, škráblo na tváři a vletělo přímo Štěpánce do srdce. Padla jako podťatý strom přímo na mne, nemohla jsem ji udržet, byla hodně silná, a tak jsem pod její tíhou zhroutila na zem a její nevinná krev tekla proudem na mne
Nevím, jak jsem se vyprostila, okolo jsem nikoho neviděla, jen u Kristkového obchodu (železářský obchod na náměstí, dnes pivnice) naříkal mladý muž Trčka, kterému granát utrhl ruku. Jak jsem vstala, to si již nepamatuji, ale běžela jsem za roh domu ke Kramolišům (pekařství, dnes správa CHKO Beskydy v Nádražní ulici). Vtom proti mně jedoucí vůz zakolísal, koně se splašili a tak tak jsem uskočila, spadli vedle mě a koňská kopyta se dotýkala zdi, u které jsem stála. Vím jen, že mě slečna Kramolišová otevřela dveře do pekárny. Všechno viděla, dívala se z okna. Konečně jsem byla v bezpečí sklepa. Bylo nás asi patnáct a velmi se o nás starali.
Marie Vachtlová
Trosky domu v Horní ulici stav ze 6. května
Fotografie V. Hambálek
Uslyšel jsem tupou explozi uvnitř domu a už se loudali Němci, ruce nad hlavou, kolem mne a odcházeli na Záhumení. Poslední šel dlouhý Němec a za ním v patách kráčel malý zavalitý, ale pevný Rus. Neměl žádnou zbraň. Najednou zůstal ten dlouhý Němec stát, a prudce kopl dozadu, chtěl asi kopnout Rusa do břicha, ale kopnul ho jen do nohy. Nyní jsem spatřil divadlo, na které do smrti nezapomenu. Rus se přikrčil a skočil Němcovi za krk jako divoká kočka, ten po tak nenadálém útoku udělal ještě dva kroky, Rus ho kopl pod kolena a spadli na hnůj. Ostatní odešli a na dvoře jsme zůstali jen my tři uprostřed ohně. Zápas na hnoji pokračoval, byl to boj na život a na smrt. Okamžik a Rus ležel na zádech a Němec na něm, snažil se vyprostit ze strašného objetí. Rus, i když byl vespodu, držel ho kolem krku jako klíště. Stál jsem tam jako kamenná socha a ani mne nenapadlo pomáhat, píchnout jsem neměl čím. Uhodit jsem mohl toho nepravého, v tom nerovném zápase. Pot mně vystupoval na čele, ale věřil jsem, že to dobře dopadne. Najednou jsem zpozoroval, jak Němec bledne, slábne, ruce přestaly útočit a spadly podél těla, kterým prochvívalo smrtelné strnutí. Jak dlouho to trvalo, to opravdu nevím. Vzpamatoval jsem se, když hrdinný Rus vylézal zpod nehybného těla Germána. Celá jeho tvář i ústa byly zality krví. Rukávem blůzy se otřel a ještě víc rozmazal krev. Nahnul se nad Němce, obrátil ho tváří vzhůru, dal mu dva políčky a pak kopnutím ho hodil do jámy s hnojůvkou. V prvním okamžiku, když Rus vstal, myslel jsem, že je těžce raněný. On jen mávl rukou, i když se střílelo, ukroutil si cigaretu a řekl: "Ničevo, já jeho zažhral." Vzal o stěnu opřenou vintovku a docházel směrem k hotelu Radhošť.
Josef Černoch
Když pro mě přišla mamina, tak jsem se ptala, co je s Otou, ale ona mně jen vybízela, abych byla statečná, že již není mezi živými. Nějaká střepina mu rozbila hlavu tak, že nebyl k poznání. Když to neznámé tělo dával pan Tkadlec, manžel paní Doležalové, do rakve, nevěděl kdo to je, neměl u sebe žádné doklady. Ten den měl odevzdat 70.000 Kč, ani hodinky se nenašly, někdo okradl mrtvého. Byl pochován 8. května při společném pohřbu na rožnovském hřbitově.
Anežka Zahradníková
Prohlásil jsem, že se půjdu podívat ven, co se děje. Oknem na chodbě vidím u lékárny ležet čtyři mrtvé civilisty. Pod oknem stálo několik německých vojáků, kteří mne zpozorovali. Dodal jsem si odvahy, vyšel ven a zeptal jsem se jich, co se děje. Jeden z vojáků mluvicích plynně česky mně vysvětlil, že z vrchních vesnic nad Rožnovem začali Rusové na nás útok. Vtom jel po silnici na kole jeden německý voják. Zamířil přímo k těm lidem ležícím na ulici. Seskočil z kola a já myslel, že jim chce nějak pomoci. Ten ale začal jednomu mrtvému zouvat boty. Vyzul jednu a pak s ní praštil o zem. Potom začal vyzouvat druhého. Když byl s botami hotov, chytil ho za rameno a obrátil, sáhl mu do boční kapsy a vytáhl peněženku, z ní vyhodil nějaké lístky a peněženku schoval do své kapsy. Pak sáhl mrtvému ještě jednou do kapsy a sebral mu hodinky. Vzal boty do ruky a chtěl nasednout na kolo a tu nás teprve spatřil. Ten voják, co mluvil, zavolal na něj "Moje", avšak on zatočil botami nad hlavou a odpověděl: "Nein, ales gutt.", sedl na kolo a ujížděl po cestě dál. Tu jsem si v duchu řekl, jsou to ale raubíři.
Chtěl jsem jít zjistit ty mrtvé, ale znovu začala střelba a já musel zase do sklepa. Po delší přestávce to zase všechno utichlo a já šel zase k oknu na pozorování. Tu mne udivilo, když vidím, jak po ulici jde docela volným a vážným krokem p. MUDr. Letocha. Nedbal, že ještě sem tam padají výstřely, a šel k těm čtyřem mrtvým, co leželi na silnici. Každého pozvedl, a když zjistil, že jim není pomoci, zakýval jen hlavou a šel dál k lékárně a tam zavolal do rozbitých oken. Protože se mu žádný neozval, odcházel zase docela volným a vážným krokem zpět. Jeho klid a rozvaha mne velmi udivila a řekl jsem si, že je v něm vidět starého vojáka.
František Bajer
Lázeňský dům poškozený ruským granátem
Fotografie A. Bělunek
Doma jsem chystala věci do krytu, manžel šel zavírat okna do pařeniště a Věruška šla s ním. Když se vrátili, přišla k nám úřednice lázeňské správy a prosila, aby manžel šel pro pana Frankeho, že potřebuje odstěhovat nějaké věci z kanceláře. Manžel radil, že se již střílí a je lépe nikam nechodit. Slečna Draža byla velice nešťastná, a tak manžel nerad šel jí pomáhat. Věruška říkala, že půjde s tatínkem. Nerada jsem ji pouštěla ven. Ještě ze dveří mávala.
Dodělávala jsem oběd, když se najednou otevřely dveře, celá budova se zatřásla, popraskala okna a děsná rána mne ohlušila. Vyběhla jsem do sálu, kde byla vyražena všechna okna a kouř a prach se valil proti mně. Vběhla jsem do čítárny a viděla hrůzný obraz. Manžel klečel u zdi kanceláře, jednou rukou se opíral a druhá byla celá krvavá. Tvář mu zalévala krev z velké rány na hlavě, kterou mu rozbilo vypadlé železné okno. Když jsem ho chtěla nadzvednout, zašeptal poslední slova: "Proboha, pomožte."
Trvalo několik sekund, když jsem si vzpomněla na našeho miláčka. Vyběhla jsem ven a uviděla rozbitý vozík a všude plno papírků. (Byl to archiv lázeňské správy.) Běžela jsem a prohledávala okolí kolem celého domu ani slečnu Dražu jsem neviděla, až jsem se vrátila znovu ke dveřím a uviděla malou nožičku mé milované Věrušky.
Zdislava Střížová
Keš
Pro získání souřadnic keše bude potřeba projít téměř všechna místa, kde během bojů o Rožnov zemřeli obyvatelé města. Na každé stage je v chodníku usazená tabulka z černého kamene, na které najdete potřebná čísla. Kameny si důkladně prohlédněte a pečlivě si čtěte o která čísla se jedná. Každý kámen je vizuálně rozdělen na několik částí, součátí popisu je i na kterou část kamene se soustředit. Stage lze projít v libovolném pořadí, nicméně naznačený postup má svou pointu.
1. stage: Dolní most
N 49° 27.558 E 18° 8.299
Na tomto místě zahynul Antonín Skoumal. Most na konci bojů německá armáda vyhodila do vzduchu. Další podrobnosti se lze dočíst ve vzpomínkách Alenky Skoumalové a Joži Nývlta.
A je na kameni vlevo dole na 3. řádku 6. číslo.
1. zajímavé místo: Sadová ulice
N 49° 27.415 E 018° 08.622
Na tomto místě došlo k zásahu maďarskými vojáky obsluhovaného transportu s municí a palivem dělostřeleckým granátem brzy po zahájení útoku na Rožnov. Série výbuchů byla slyšet po celém městě. Nákladní vozy byly zničeny a při na místě zahynulo i 7 maďarských vojáků. Jako zázrakem se při tom nic nestalo okolním civilistům, zvláště pak osmiletému synovi doktora Ježka, který si chvíli před tím nákladní vozy prohlížel. Další podrobnosti se lze dočíst ve vzpomínkách Anny Jahnové.
Na místě není potřeba zjišťovat žádnou informaci.
2. stage: Náměstí
N 49° 27.480 E 18° 8.504
Na tomto místě zahynuli Štěpánka Komňacká, Klára Tomáškova a Josef Trčka. Další podrobnosti se lze dočíst ve vzpomínkách Marie Vachtlové.
B je na kameni vlevo dole na 3. řádku 7. číslo.
2. zajímavé místo: Sokolovna
N 49° 27.374 E 018° 08.514
Na budově sokolovny je umístěna pamětní deska se jmény členů místního Sokola, kteří během 2. světové války zahynuli. Je zde i jméno Radko Čurně, který se přistěhoval ze slovenské obce Vrbová spolu se svou matkou, která zde provozovala fotoateliér. Po obecné škole bezpochyby absolvované v Rožnově nastoupil na reálné gymnázium, odkud ale před maturitou odešel a spolu se svým otcem Vojtěchem se dostal balkánskou cestou do Francie odkud byl evakuován do Velké Británie. Zde pak sloužil v čs. pěší brigádě. Několik měsíců po svatbě, 22. ledna 1945 vedl průzkumnou hlídku do frontového předpolí u Dunkerqueu. Hlídka však padla do léčky a přes statečný odpor byla zničena. Sám Čurn padl do zajetí, ve kterém koncem ledna téhož roku podlehl svým těžký zraněním v německé vojenské nemocnici v Rosendaël. Byl vyznamenán medailí Za zásluhy I. stupně. Pohřben je v Pas de Calais.
Na místě není potřeba zjišťovat žádnou informaci.
3. stage: Horní ulice
N 49° 27.421 E 18° 8.609
Poblíž tohoto místa zahynula Malvína Tvarůžková. Celá tehdejší Horní (dnešní Bayerova) ulice byla zničena požáry založenými německými vojáky během bojů. Další podrobnosti o průběhu bojů v Horní ulici se lze dočíst ve vzpomínkách Josefa Černocha.
C je na kameni vpravo dole na 3. řádku 6. číslo.
4. stage: Hotel Radhošť
N 49° 27.489 E 18° 8.608
Poblíž tohoto místa zahynul Klement Hanák ve voliéře u svého domu za hotelem Radhošť v němž měl wehrmacht své velitelství. Celý hotel včetně divadelního sálu vyhořel a až do 90. let 20. století zde byla nezastavěná proluka. Na jeho místě dnes částečně stojí polyfunkční dům Radhošť odkazující svým jménem právě na zničený hotel.
D je na kameni vlevo nahoře na 3. řádku 2. číslo.
5 stage: Čechova ulice
N 49° 27.596 E 18° 8.712
Zde přišel o život Otakar Zahradník, jemuž střepina úplně rozbila hlavu. Tělo bylo následně nalezeno okradené. Další podrobnosti se lze dočíst ve vzpomínkách jeho ženy Anežky Zahradníkové. Na uvedených souřadnicích najdete Oddělení dokumentace a Genealogické centrum Valašska Valašského muzea v přírodě.
E je na kameni umístěné na plotu blízko vchodu vlevo nahoře na 3. řádku 3. a 4. číslo.
6. stage: Palackého ulice
N 49° 27.587 E 18° 8.576
V Palackého ulici poblíž busty Františka Palackého došlo k vůbec největším ztrátám na životech, neboť zde najednou tragicky přišli o život tajemník obecního úřadu Milan Kramoliš, obecní sluha Emil Plachetka, penzista Josef Mádlo, tiskař Jaroslav Rára a strážník Michal Španihel. U nedaleko stojícího horního mlýna zahynula o chvíli později Veronika Opálková. Na místě dnešního pítka stával původní pomník obětem osvobozovacích bojů.
F je na kameni uprostřed dole 3. řádek 2. číslo.
7. stage: Lázeňský dům
N 49° 27.663 E 18° 8.585
U administrativní části lázeňského domu výbuch dělostřeleckého granátu způsobil první tři tragická úmrtí, když zasáhl vozík s tříletou Věrou Střížovou. Rám vyraženého okna zasáhl i jejího otce městského zahradníka Josefa Stříže a vedoucí lázeňské správy Drahomíra Bradáčová byla nalezena se zlomeným vazem. Další podrobnosti se lze dočíst ve vzpomínkách Zdislavy Střížové.
G je na kameni vpravo dole na 3. řádku 3. a 4. číslo.
3. zajímavé místo: Pomník Obětem 1. a 2. světové války
N 49° 27.665 E 018° 08.477
Pomník byl odhalen v roce 1996 jako náhrada původního pomníku, který stával poblíž busty Františka Palackého. Jeho autorem je Václav Fiala a je z černé žuly dovezené ze Zimbabwe. Najdeme zde 53 jmen obětí 1. světové války, dále 45 jmen obětí domácího a zahraničního odboje z 2. světové války, včetně jména ThDr. Vladimíra Petřeka, který skrýval v pražském kostele sv. Cyrila a Metoděje parašutisty po atentátu na Reinharda Heydricha. Je zde také zmíněno 16 ruských vojáků padlých při osvobozování města a 18 obětí rasové perzekuce.
Na místě není potřeba zjišťovat žádnou informaci.
Finální souřadnice
Vedle poslední stage je vinárna, kde si lze v zimě v klidu spočítat souřadnice. V létě je výhodnější využít venkovní zahrádku Včelín z druhé strany budovy.
Pro kontrolu čísel musí ciferace všech čísel A až G vyjít 9.
Souřadnice uložení keše získáte dosazením do vzorce:
(A + B + C + D + E + G) / (A + F) = O,PQRSTU
N 49° QT.PRU
E 18° 0R.URO (osmnáct stupňů nula R,URO)
Při odlovu se nesnažte nic přelézat, na místo se lze dostat bez potíží, je klidné a málo navštěvované. Přesto si při vyzvedávání a ukládání keše dávejte pozor na mudly, ať nám krabička dlouho vydrží.
Zdroje