Andělská Hora – Kronika Hrádků

Hrad je poprvé připomínán roku 1402, kdy se po něm píše Boreš Hrabě z Oseka. Za husitských válek byl majetkem Jakoubka z Vřesovic. Upravován byl v 60. letech 15. století za Zbyňka Zajíce z Házmburka a koncem století za pánů z Plavna. Po dobytí Švédy v roce 1635 byl již udržován pouze nouzově. Andělská Hora byla definitivně opuštěna po požáru roku 1718.

Dispozice byla dvojdílná. První brána je prolomena v hradbě se střílnami, se přimyká ke skále a je zpevněná polookrouhlou baštičkou. Podél přístupové cesty k druhé bráně bylo opevnění tvořeno pouze dřevěnou stěnou. Druhou branou, která byla průjezdem vstupního křídla, se vcházelo na nádvoří jádra hradu, ohrazeného hradbou se střílnami. V zadní části nádvoří stál dvoutraktový palác lichoběžného půdorysu. Jeho druhé patro bylo zaklenuto sklípkovou klenbou. Palác vznikl v mladší fázi.

I zde opevnění původně – díky příhodné geomorfologické situaci – tvořila pouze dřevěná stěna. Od paláce stoupá hradba s polookrouhlou baštou na nejvyšší bod skály. Zde stával čtverhranný plochostropý donjon, do něhož bylo v dalším vývoji prolomeno větší množství rozměrných oken. Před touto věží, na plošince nad přístupem do hradu, stála další podsklepená budova.

Poznání stavebního vývoje hradu jsme doposud mnoho dlužni. Nejstarší fázi by mohla nejspíše příslušet čtverhranná obytná věž, eventuálně spolu s budovou na vrcholu skály. Podoba opevnění nádvoří jádra a prvé brány napovídá, že vzniklo nejspíše až za přestavby v 60. letech 15. století, zatímco palác je dílem pánů z Plavna a stavěl ho nepochybně sasky orientovaný mistr. Protože strmá, osamělá skála byla v podmínkách dělostřeleckého vedení boje velmi výhodná, mohlo i opevnění hradu získat svébytnou podobu, maximálně těžící z geomorfologické situace a zaručující tak hradu potřebnou bezpečnost.

Zápis z kroniky: