Umístění začátku multiny není náhodné. Nachází se zde totiž mostek přes Stodolní potok, který postavila firma pana Vanzina. Tento mostek přestal vyhovovat požadavkům na dopravu, proto byl v roce 2015 nahrazen novým. Původní můstek se podařilo členům Historicko-Vlastivědného spolku v Odrách uchránit před úřady, aby nadále připomínal stavitelské umění našich předků.
A jak na keš? Na úvodních souřadnicích stojíte na novém mostě. Když se podíváte směrem ke starému mostku, uvidíte značku na které je černá tabulka s číslem mostu ve tvaru AABC-B. Z tohoto čísla jednoduše vypočtete finální souřadnice. N 49° 39.(C-2)(A+B)(C+B) E 017° 49.(A-B)A(A+2). K finálce se opatrně vydejte po silnici.
Anselmo Vanzin (*1868 - †1927)
Anselmo Vanzin pocházel ze severovýchodní Itálie, z horského městečka Feltre v Dolomitech. Narodil se 24.08.1868 v rolnické rodině. Po absolutoriu obecní a měšťanské školy pracoval jako pomocný dělník na stavbách horských železničních tratí a silnic, napřed v regionu a později i za jeho hranicemi. Pracovně i společensky se tak postupně zařazuje mezi mezinárodní společenství lidí, nazývaných „Barabové“, zabývající se profesně stavbou horských silnic, železnic a tunelů. Spojovala je stejná práce a způsob života, stejná kultura i stejný žebříček hodnot.
Ve 2. polovině 19. století v Rakouském Slezsku upadá silniční dálková doprava a postupně je nahrazována železniční síti. Omezuje se proto výstavba státních silnic a rozmáhá se budování silniční sítě regionálního významu. Silniční síť tak získala nový význam tím, že železnice do konce 19. století vytvořila páteř dopravy a silnice pak doplňovaly a zpřístupňovaly síť železnic.
Rodný dům Aloisie - dcery Anselma Vanzina, Suchdol nad Odrou, čp.193, dobová fotografie ( zdroj: Klub přátel Suchdolu n. O.)
Největší podíl růstu silniční sítě v Rakouském Slezsku – Opavsku nastává v letech 1881 až 1910 a to především v rozšíření sítě okresních silnic, kdy v roce 1902 dosáhla tato síť celkem 772 km a navýšila se tak o 119 km. Ve správním okresu Odry se od roku 1859 do roku 1928 prodloužila celková délka silnic z 26 km na 95 km, kde tyto silnice zajišťovaly dopravu na území okresu o rozloze 111 km2. Na obrázku silniční sítě správního okresu Odry z roku 1835 nejsou zakresleny silnice do Mankovic (Mankendorf) a Klokočůvku (Klein Glockersdorf), protože ještě v tomto roce nebyly dostavěné. Zakreslená cesta z Emaus (Emauz) do Vlkovic (Wolksdorf) byla součástí staré opavské cesty, která vedla z přerovského okresu přes Odry (Odrau) a Březovou (Briesau) do Opavy (Troppau).
V plánku z roku 1887 směřovaly dvě nové silnice na sever, jedna údolím Čermenského potoka přes Jakubčovice (Jogsdorf) a Heřmánky (Klein Hermsdorf) a druhá přes Kaménku (Kamitz) do Vítkova (Wigstadt). Nově postavená byla i silnice z Oder do Mankovic. Není zde však ještě zakreslena silnice z Vítovky (Werdenberg) do Vlkovic (Wolfsdorf), postavená rovněž v tomto období. Plánek z roku 1901 obsahuje novou silnici 1.třídy z Oder na Dobešov (Dobischwald) a silnici z Mankovic do Jeseníku nad Odrou (Deutsch Jasnik). V roce 1900 až 1901 byla postavena i nezakreslená silnice Horní Vražné (Klein Petersdorf) - Hynčice (Heizendorf) - Bělotín (Bölten).
Firemní razítko a podpis Anselma Vanzina (zdroj: Archiv Emila a Zdenka Mateiciucových)
Při stavbě nových silnic se zvyšovala i kvalita silnic a to především v používání nové technologie – metody válcování, což přineslo výhody nejen ve zlepšení stávající „klasické dopravy“, ale i v možnosti nástupu a rozvoje dopravy automobilové. V tomto období se mladý Anselmo Vanzin spolu s krajany (Nardelli, d'Agnolo) objevuje na Opavsku a pravděpodobně v letech 1890 – 1891 pracuje u firmy Neberle na stavbě železniční tratě Suchdol – Budišov a Suchdol – Fulnek. V Budišově se pak setkává s Antonii, rozenou Knödel a dne 02.06.1892 s ní vstupuje do stavu manželského. Bydlí v Suchdole nad Odrou, dům čp. 193 (dnes ulice 1. Máje), kde se jim 18.09.1893 narodila jediná dcera Aloisie. Po dokončení této železniční tratě v roce 1891, pracuje Anselmo Vanzin ještě krátce u železnice, začíná se však osamostatňovat a pravděpodobně v letech 1893 až 1895 zakládá svou stavební firmu.
Na počátku svého podnikání se zabývá drobnými stavbami a betonářským pracemi, později pak stavbou převážně horských silnic. Od roku 1891 se ve Slezském zemském sněmu projednával požadavek Slezské zemské vlády na postavení a subvencování okresní silnice I. třídy z Oder do Dobešova. Tato silnice měla být součástí dopravní sítě mezi obcí Lipnou (Lindau), Dobešovem a Odrami, s napojením na okresní silnici Potštát (Podstat) – Spálov (Sponau), jako nejkratší propojení Opavy s Ostravou. Oderský okresní silniční výbor spolu s obecním úřadem města Oder se s ohledem na vysoké náklady a špatný stav obecních financí, odmítli na financování této stavby podílet. Argumentovali také tvrzením, že mezi Jindřichovem (Heinrichswald), Potštátem a Odrami je minimální provoz, vzhledem na spádovost těchto obcí k moravským Hranicím (Weisskirchen).
Bydliště Vanzinovy rodiny od roku 1907 (zdroj: archiv Emil a Zdenek Mateiciucových)
V roce 1892 proběhly v Oderském správním okresu vojenské manévry rakouskouherské armády pod velením arcivévody Evžena. Ten se svými dělostřeleckými oddíly hostoval v Odrách. Po existující špatné a rozmoklé cestě s prudkým stoupáním, vedoucí do Dobešova Mlýnským údolím, nemohli jeho vojáci své těžké kanony přemístit k Dobešovu. Arcivévoda Evžen podpořil požadavek Slezské zemské vlády a potřebu cesty strategicky zdůvodnil u státní správy ve Vídni vojenskými důvody. Veřejná potřeba silnice byla v roce 1895 státními úřady uznána a její stavba povolena na náklad státu. Na Odersku se pak rozvinula výstavba osmi „horských“ silnic, které překonávají řádově převýšení jen několika stovek metrů, ale svým charakterem, zasazením do krajiny i svou malebností jim pojmenování – horské, plně náleží.
Dne 14.června roku 1915 vyhlásila Itálie Rakousko-Uhersku válku a okresní hejtmanství v Opavě vydává nařízení na přísnou kontrolu italských státních občanů v okrese. Mezi jmenovanými je uveden Anselmo Vanzin a na jeho firmu je uvalena nucená správa. Správcem byl jmenován oderský stavitel Franz Juchelka. Podnikatelské aktivity Vanzinovy firmy tím byly utlumeny až do roku 1920. V roce 1907 Anselmo Vanzin změnil své bydliště a se svou rodinou bydlí v Odrách, na Třídě 1.Máje (Bahnhofstrasse), čp. 233. Přináší mu to rovněž pracovní výhody při každodenním služebním styku s úředníky oderského Silničního okresního výboru.
Dům Rudolfa a Aloisie Lipovské, roz.Vanzin (zdroj: archiv Emil a Zdenek Mateiciucových)
Dne 21.08.1919 se u Vanzinů stala významná událost, kdy Aloisie Vanzinová uzavírá sňatek s oderským stavitelem Rudolfem Lipowským. Později mají spolu tři děti, dceru Elisabeth (*10.11.1919, Odry), Gerdu (*16.2.1922, Odry) a syna Rudolfa (*1.12.1927, Odry). Bydlí společně na Hranické ulici (Weisskirchnerstrasse), čp.410. V této době kupuje Anselmo Vanzin v Odrách dům na Dělnické ulici (Obergasse), čp.229. Od roku 1920 začíná v České republice oživovat hospodářská činnost, která se projevuje nárůstem stavebních aktivit. V oderském okresu tak pokračuje výstavba dalších okresních silnic za spolufinancování státu.
Těžké životní podmínky na stavbách silnic se u Anselma Vanzina projevily zhoršeným zdravotním stavem a v roce 1926/1927 musel být léčen ve Slezské zemské nemocnici v Opavě. Tam také 14.04.1927 umírá na komplikace „diabetes mellitus – 2. typu“. Jeho manželka Antonie Vanzinová opouští dům čp. 229 na Dělnické ulici a stěhuje se ke své dceři Aloisii Lipowské na Hranickou ulici, čp. 410, kde 23.06.1930 zemřela. Manželé Vanzinovi byli pohřbeni na oderském městském hřbitově v rodinné hrobce s černým žulovým pomníkem. Ukončila se tak třicetiletá plodná existence rodiny Vanzinů v Odrách.
Torzo hrobky rodiny Vanzin na oderském městském hřbitově, foto Pavel Kašpar st.
Silniční síť v oderském správním okrese, která byla dokončena roku 1929 je až na malé výjimky, udržována ve svých původních trasách, přesto že automobilismus prodělal za uplynulé století bouřlivý rozvoj. Nemalou měrou se o to přičinil i oderský stavitel Anselmo Vanzin. Jeho malebné horské silnice lákají automobilisty k romantické jízdě klikatými serpentinami a dávají jim tak možnost vychutnat si přírodní krásu zdejšího kraje.