Křižovatky, místa, která nejsou cíli, ale směrují nás dál - místa, kde se setkávají lidé a jejich příběhy. Křižovatka U Obrázku by mohla vyprávět, zejména o prvních sklářích v Královském hvozdu. Na území tehdejší královácké rychty Zejbišské (Javorná) se totiž bohatství okolního pralesa rychle měnilo na sklářská umělecká díla, vyvážená do celého světa. Kolem obrázku sv. Václava putovali nejen krosnaři a formani s dostavníky s hotovými výrobky ze zdejších skláren (Nový Brunst, Šmauzy, Javorná…), ale také obchodníci mířící k Prenetu na kupeckou dálkovou stezku, využívanou soumarskými karavanami. Křižovatkou také prošlo nejedno náboženské procesí mířící do kostela sv. Anny v Javorné k nedělní či sváteční bohoslužbě. Křižovatky v lesní končině, kde koruny a vývraty stromů vrhaly strašidelné stíny, vždy působily jako svatostánek dodávající odvahu, že člověk není ztracen, že není v lese sám. Na křižovatkách se totiž stavěla boží muka a věšely svaté obrázky. Lidé se u nich zastavili, pomodlili, odpočinuli, a s načerpáním energie pokračovali dál za svým cílem.
Nebýt symbolů křesťanské víry, nebylo by na cestách v hlubokých šumavských lesích často nic, co by připomínalo civilizaci. Člověka, přicházejícího sem z vnitrozemí, však mohla taková lesní křižovatka, hlavně za tmy, docela pěkně vyděsit. Kromě milého svatého obrázku, kterého znal z nížin, tu podél cesty trčela mnohá dřevěná, náhrobky připomínající prkna, s vyobrazením lebek a zlomených svící.
Uměl-li poutník číst německy a svítil-li právě měsíc, mohl si na prkně přečíst, že na něm kdosi odpočíval po své smrti…a na dalším prkně další nebožtík, a tak jich tu stálo i leželo víc, než bys na rukou spočítal. Les vůkol byl zajisté po tomto prvním setkání s umrlčími prkny nejděsivější, jaký kdy poutník spatřil, a tak uháněl kvaltem až do první krčmy. Svým výrazem a bledostí pobavil štamgasty z řad sklářské chasy, jež mu přispěla na pivo a vysvětlila zvyk, který na západní Šumavu zavlečen byl z Bavor:
„Před svým pohřbem, se nebožtík uloží na prkno, které k žádnému jinému účelu před tím, ani potom sloužit nesmí.
V zimě, když hrobař kvůli mrazu nemá co jíst, neboť do země kopat se nedá, leží mrtvola na prkně pod závějí venku,
ale i doma na půdě či v komoře až do jara. Po pohřbu se nechá prkno ozdobit symboly smrti, květinovými ornamenty,
modlitbičkou, jménem nebožtíka, datem narození a úmrtí. Prkno se postaví ke kapli, do plotu k chalupě
a nejčastěji na rozcestí, jako památka na zesnulého. Je tu tak dlouho, dokud se samo věkem nerozpadne.
Kdo jej znesvětí, ba dokonce ukradne, nechť ho stihne krutý trest.“
Zdejší umrlčí prkna se již dávno rozpadla, první turisté se tak setkávali pouze s obrázkem sv. Václava, který však visel níže pod křižovatkou. Dnes na žluté turistické značce směrem k Javorné visí na dřevěném ukazateli obrázek sv. Václava nový, obnovený po krádeži obrázku původního. Za rozcestníkem U Obrázku visí na velkém stromě další nenápadný obrázek s Ježíšem pasoucím své ovečky. A právě v jeho stínu, v lese zarostlém borůvčím, se od soumraku zjevují podivné postavy, opírající se o umrlčí prkna. Chvíli se jako teplo nad asfaltovou silnicí vlní mezi jedlemi a pak mizí v lese. Fouká-li i docela jemný večerní vánek, bývají tu zase slyšet slabé úzkostlivé hlasy prosící o pomoc. A jak to tak na Šumavě bývá, zjevují se duše zemřelých po nocích v podobě modravých ohníčků, a rozcestí U Obrázku tak není žádnou výjimkou. Světýlka zde byla spatřena těsně po západu slunce u potůčku, který tu podtéká silnici v těsné blízkosti staré úvozové stezky. Světýlka se z ničeho nic zvětšila do velikosti jablka a zamířila přímo proti vracejícím se turistům ze Suchých Studánek do Javorné. Jeden z nich pak spatřil záblesk, který krátce osvítil řad umrlčích prken snad s pěti nebožtíky. A aby toho nebylo málo, na cestě k zaniklé sklárně Šmauzy, se kousek za obrázkem objevuje houpající se prkno vysoko v koruně stromu. Upozorňuje na sebe klepavým zvukem do okolních větví. Když ho však sledujete jen malou chvilku, mizí a vyvolává pocit točení hlavy.
Mnohokrát jsme tudy prošli, mnohokrát jsme nespatřili a neslyšeli nic tak strašidelného, avšak na podzim roku 2014 jsme putovali k úbočí hory Jedlové... Slunce sláblo, kapradí zlátlo, borůvčí se červenalo a pod stromem s obrázkem stáli dva starší páni s batůžky, dotýkali se statného kmenu, modlili se a křižovali. Teplý vzduch od Javorné se srážel se studeným závanem proudícím od Suchých Studánek. Pohyboval se, a zdálo se, že mluví - na něco se ptá, ale nebylo mu rozumět. Hlas nás doprovázel až k odbočce ke kapličce na Suchých Studánkách. Kdo ví, kdo porozumí? Snad fantazie, kterou kulisy šumavské přírody vyzdvihují nad rozum… A kdo je romantik, uvěří starým příběhům, že jde o dušičky tragicky zemřelých lidí při práci v lese. Anebo jsou některé duše z umrlčích prken připoutány z neznámých důvodů k místu, a čekají, kdo jim z křižovatky U Obrázku ukáže správný směr… Milí poutníci, až tudy budete procházet, hlavně ve dnech, kdy křižovatka osiří, dotkněte se prosím stromu s obrázkem a vzpomeňte na zbloudilé přízraky. Snad Vám tahle docela obyčejná křižovatka dodá neobyčejně odvahy a mnoho energie pro další cesty Šumavou…
Zajímavosti v okolí…
Přírodní rezervace Prameniště: ekosystém rašeliniště, louky a lesa kolem zaniklých skláren (Šmauzy)
na mladičké řece Křemelné s výskytem vzácné fauny a flóry
Studánka Pod Hrabůvkou na hoře Jedlové: označený pramen řeky Křemelné pod vrcholem Jedlové
se zachovalými klimaxovými porosty (zachovalá horská smrčina za odlesněným vrcholem, porosty
brusnice borůvky a brusinky, žebrovice různolisté, výskyt tetřeva hlušce a jelení zvěře)
Javorná (viz. waypointy): horská rekreační obec s králováckou a sklářskou historií s přilehlými
osadami (např. Buchar, Svinná) na zlatonosné říčce Ostružné nabízí geoprocházky i geocyklotoulky
pastvinami i hlubokými lesy ; k nepřehlédnutí kostel sv. Anny
Suché Studánky: tichá ztracená horská enkláva zaniklých statků s romantickými zákoutími,
výhledy a kouzelnou kapličkou
Kudy k rozcestí U Obrázku...
DOPORUČENÍ : Vždy používejte mapu, kompas a GPS souřadnice !
POZNÁMKA : I když má tato keš atribut "v zimě nedostupné", vždy záleží na aktuálním počasí na Šumavě !
1. výchozí místo Starý Brunst: cyklotrasa 332 a cyklotrasa 2093 - U Obrázku
2. výchozí místo Javorná - parkoviště u kostela sv. Anny: zelená – Královský hvozd – zelená a žlutá
– rest. U silnice – žlutá - kolem obrázku sv. Václava – U Obrázku
Příroda kolem nás je jedinečná! Ať už zrovna lovíte kešky nebo jen
procházíte, buďte k ní prosím vždy ohleduplní. Jedině tak můžeme přírodu
pozorovat právě v takových podobách, jaké nám odhaluje Šumava.