Smrt na jezeře
Píše se rok 1851, je krásný prosincový slunečný den, venku mrzne, až praští, teplota se pohybuje mezi -18 až -22 stupni Celsia. Pole, louky jsou zapadané spoustou sněhu, který zahaluje a zarovnává terén jednolitou bílou peřinou. Pofukuje lehký vítr, který si hraje se sněhovými vločkami, tvoří na stezkách a přístupových cestách sněhové jazýčky a místní obce jsou odříznuty od zásobování. Místní obyvatelé jsou zvyklí, že mohou nastat i tyto situace a mají ve sklepě tolik brambor, dalších potravin a dostatek dřeva, aby přežili, mohli si zatopit a najíst se.
Netýkalo se to ovšem všech. Místní rybář byl velkým suverénem a tvrdil, že si vždy poradí. Proto si žádné zásoby nedělal. Bohužel jeho dlouhodobě zapadaná chaloupka a přístupová cesta, mu zcela znemožňovala se dostat blíže k vesnici a poprosit sousedy o pomoc, jeho čest (egoismus) mu to navíc ani nedovolovala. Jenže jeho syn měl čím dál větší hlad, slábnul a sténal. Ačkoliv byl rybář tvrdý muž, který veškeré své city utopil po úmrtí své ženy, nedalo mu to. Nedokázal se dívat na to, jak jeho syn trpí, kane slzy a mohl by i pojít od hladu. Nastalá situace obměkčila jeho srdce. I rozhodl se vyrazit k rybníku, u kterého byl posed metr široký a 5 metrů vysoký. Rybářova touha ulovit rybu pro syna byla velká. Vzal si sekeru, prut, síť a vyrazil.
Vláčel se hustou bílou peřinou, která dosahovala výšky místy i více než 1 metru. Každým krokem mu ubývaly síly, ale dostal se zanedlouho ke zcela zamrzlému rybníku. Uchopil sekeru a stůj co stůj rozhodnut donést synovi rybu, začal do ledu kutat díru. Led byl však z kraje rybníku relativně silný, ale hloubka nebyla dostatečná. Jako zkušený rybář věděl, že nemůže jít do středu rybníku, kde mu hrozí propadnutí, jelikož znal místní podmínky, obával se. Chtěl se tedy vrátit, a tu si vzpomněl na tvář svého syna. Pobledlou, hladovou, smutnou a utrápenou. Vyrazil tedy ke středu, byl si jist, že rychle prokutá led, chytne rybu a poběží nazpátek. Přestal si připouštět riziko prasknutí ledu, tím spíš, když do něj bude kutat. Jeho myšlení bylo jasné: „Syn musí jíst, musím mu donést jídlo“.
Začal tedy kutat díru, kutal a kutal. Po chvíli měl otvor cca 1x1 metr a viděl, jak se uvnitř ihned kapři hrnou k otvoru, nadechnout se. Rybář se dmul nadšením, že bude mít rybu pro syna a tak si 3x povyskočil radostí. V tom mu však podjely nohy a sklouzl přímo do vykutaného otvoru. Hlavou mu proběhl celý život, avšak podařilo se mu rychle z vody dostat. Bohužel voda byla ledová a silný mráz způsoboval rychlé ohrožení na životě. Rybář drapnul rybu a chtěl se co nejrychleji dostat za synem. Jeho vyčerpání však bylo veliké a vítr také dělal své. Rybář se snažil po ledu vrátit k pevnině a donést synovi rybu. Zanedlouho však padl k zemi. Rybářovy ruce a nos mrzly jako první, později jeho životní funkce úplně zeslábly. V myšlenkách prosil pána boha o pomoc, ne o svůj život, chtěl jen, ať syn přežije. Po chvilce měl omrzliny vysokého rozsahu, tyto nebyly slučitelné se životem a rybář i s rybou v rukou umírá.
Lze se jen dohadovat, zda pán Bůh vyslyšel prosbu rybáře, či osud míchal karty nebo jen prostá náhoda způsobila spuštění záchranné akce rybářova syna. Místní starosta věděl jaký je rybář, že nemá zásoby, a proto se vydal k němu, aby mu i jeho synovi přilepšil. Když procházel kolem rybníku, uviděl zmrzlého rybáře a rybu v jeho rukou. Tušil, že jemu již nepomůže, a tak alespoň vzal rybu a mazal co nejrychleji do rybárny. Malému chlapci připravil jídlo, nakrmil ho a přespal u něj. Další den, až chlapec načerpal energii, vydali se na cestu do vesnice, k domu starosty. Chlapcova otce mezitím zafoukal sníh, a tak starosta syna chlácholil a pomalu jej připravoval, že svého otce již neuvidí. Chlapec, ani místní obyvatelé, tentokrát řinčení rozléhajícího se umíráčka přes hustou mlhu ve vesnici již neslyšeli.
Starosta se o chlapce postaral do dospělosti, vychoval z něj řádného muže a zároveň svého nástupce, který obec a úřad valně a svědomitě řídil. Na svého otce vzpomínal až do své smrti a nikdy nezapomněl, co vše pro něj otec udělal. A tím bylo to nejcennější, co mohl udělat: „Vyměnil svůj život za život svého potomka.“
O keši:
Pokud ses již dobral k řešení, dosaď tedy chybějící čísla. Doporučuji ověření výsledku. V případě, že vše klaplo, odměnou ti bude docela velké protažení za krabičkou, tato je umístěna v lokalitě kde „rybář mohl umrznout“, terén 4,5 není ze srandy, rybář neměl svůj úděl jednoduchý, a tak ani cesta ke keši není jednoduchá. Cesta to bude bahnitá, mokrá, určitě značně trnitá, náročná a nelítostná. Připravte se na to! Neboj se využít hintu, pamatuj na určitou odchylku GPS.
Prosím vše vracejte, jak bylo, a pokud zjistíte jakékoliv poškození keše, napište to do logu. Děkujeme :-)
Teď už mi nezbývá, než vám popřát pohodové luštění a veselý odlov. :-)
Vzorec:
N 49° 5X.XXX
E 18° 0X.XXX
Ověření:
