Okruh se dá zvládnout do 4 hodin pokud se nestavíte na jedno ve Štítovské hospodě.
Nezapomeňte si dělat poznámky u jednotlivých stanovišť, aby jste měli šanci najít finálku.Pozor některá místa jsou blízko cest, nebo domů, tak pozor na Mudly hlavně nenápadně.Bunkry si můžete prohlédnout nebo vlézt dovnitř (doporučuji baterku) je jich většina přístupných.Nečekejte žádné udržované stavby, většina je zarostlá a zanedbaná.Tři bunkry jsou nepřístupné ST 2 (na bunkru je postavena chata), ST 6 (přístup přes pole nabo po kolejích), ST 10 (soukromý pozemek a přístup pouze přes pole) tyto stanoviště jsou poblíž oběktů a ve schránce najdete dva lístečky, jeden klasický tučně vytištěný obsahuje název a souřadnice dalšího stanoviště a druhý kde je napsáno proč je bunkr nepřístupný a jeho souřadnice napsány slabě.
Truppenübungsplatz Kammwald-Schiessbahn II.-Skorschitz
Na celém území Středních Brd bylo během existence VVP vybudováno více než 30 různých betonových bunkrů. Do tohoto výčtu nepočítám stavby v podzemí, jakými jsou například ženijní úkryty. Po několika bunkrech zůstaly jen nepatrné zbytky, některé jsou částečně poškozeny, ale většina z nich se dochovala v poměrně slušném stavu. Pominu-li 3 nejznámější v okolí Houpáku, je možno další nalézt v blízkosti dopadovek Brda,Tok , Jordán a na bývalém tankodromu Bahna . Největší koncentraci těchto betonových objektů však můžeme vidět paradoxně mimo vymezené území VVP. Nachází se totiž v blízkém okolí obce Skořice a Myť a tak si je lze bez hrozby postihu pohodlně prohlédnout. Toto území během II.světové války zabrala německá armáda, rozšířila o něj stávající VVP a plánovala zde postavit novou pěchotní střelnici se třemi střeleckými drahami. K jejich obsluze byly vybudovány dva typy těchto betonových staveb – „pixlí“. Jedny měly sloužit k pozorování střeleb a k úkrytu mužstva a ty druhé byly postaveny jako strojovny pro navijáky pohyblivých terčů. Záměrně píšu „měly“, protože plány Němců na vybudování nové střelnice zmařila na konci roku 1941 obrovská lesní kalamita. Ta donutila německou armádu přerušit veškeré práce ve výcvikovém prostoru a všechny síly soustředit na likvidaci této kalamity. Do konce II. světové války tak k úplnému dokončení a zprovoznění plánované střelnice už nedošlo. Po skončení války se hranice VVP vrátily do stavu před rokem 1939 a tím pádem se celá tato oblast opět ocitla mimo znepřístupněnou část výcvikového prostoru.
Zdroj 15.04.2012 napsal: Ládín |