Cerhovice #6: Remesla a zivnosti v minulosti
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(micro)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Úvod
Ahoj kačeři! Vítám vás u šesté keše ze serie. V době, kdy jsem tvořil multinu o Cerhovicích, jsem se o svůj region a zejména Cerhovice zajímal, ale mnoho informací jsem o nich stále nevěděl. Když jsme na začátku září začali měli sepsat seminární práci v rámci českého jazyka, vybral jsem si jako téma právě Cerhovice. V době vzniku multiny ještě neexistovala knížka Josefa Hendricha "O starém městečku Cerhovice", která mi byla hlavním zdrojem. Díky ní jsem zjistil o Cerhovicích mnoho nových věcí. A abych se s tím nepsal jen kvůli škole, řekl jsem si, že to využiju i pro geocaching. Cerhovická multina bude brzy archivována a nahradí ji serie těchto keší. Nepůjde opět o žádné super krabičky, cílem je především vás obohatit o zajímavé informace. Serie nebude mít žádná bonusová čísla a bonusovou krabičku. Text jsem neměnil, ponechávám jej v takové formě, jakou jsem použil pro svou seminárku, takže např. i proto jsou v textu jasně vyznačené citace. Toť vše, takže nyní už vám jen popřeji šťastný lov!
Úvod do řemesel a živností
„V Cerhovicích nebyl nikdy žádný větší průmysl. Podmínky pro jeho vznik byly prakticky ukončeny v době, kdy byla postavena západní dráha. Naděje na hospodářský rozvoj našeho městečka spojována s vybudováním dráhy byla zlikvidována tím, že byla železnice odkloněna od naší obce směrem na Hořovice.“ (Hendrich: 95) V Cerhovicích však byla celá řada schopných a pracovitých lidí. Rozvoj řemesel a živností navíc podněcovala jejich poloha a četná královská privilegia. V Cerhovicích odedávna žili společně zemědělci i řemeslníci. Přestože žádný velký zemědělský statek v obci nikdy nebyl, žilo zde několik sedláků s velkou výměrou pozemků. Řemesel je v Cerhovicích zaznamenáno mnoho: hrnčíři, pekaři, kováři (těch zde bylo obzvlášť hodně), krejčí, ševci, zedníci, tesaři, cihláři, truhláři i jiní. Řemeslníci se sdružovali v cechy, ty ovšem byly v 19. století zrušeny a nahradil je živnostenský spolek.
Cerhovice měly od roku 1516 privilegium od Vladislava II. Jagellonského ke konání trhu každé úterý. K němu byl povolen jeden výroční trh první čtvrtek v postě a dalších 8 dní. Od roku 1793 se konaly výroční trhy tři, od roku 1818 čtyři a od roku 1903 jich bylo ročně dokonce šest. Na trzích se vždy sešly tisíce lidí z okolí. Podle dostupných pramenů se trhy konaly ještě za první republiky.
V 19. století bylo na Podbrdsku hojně rozšířené cvočkařství a nejinak tomu bylo i v Cerhovicích. Rozšířené bylo též velmi kovářství; kováři železo na cvočky zpracovávali. Vše se vyrábělo podomácku a ani jedno z řemesel nebylo moc výnosné, na práci cvočkařů i kovářů bohatli především překupníci. Docházelo proto i k četným vzpourám, nejznámější proběhla roku 1866 v nedalekých Hostomicích. Později o ní psal i Jan Neruda. Výroba cvočků postupně upadala s příchodem továren a velkých podniků v okolí, až zanikla úplně.
Velké podniky v Cerhovicích nebyly, avšak prosperoval zde jeden, později dva pivovary a malých živnostenských dílen a živností v městečku bylo hodně. Většina podniků dnes již nefunguje, zejména z důvodu znárodňování při nástupu komunistů nebo z důvodu vzniku továren, jimž nebyli řemeslníci schopni konkurovat. Pravděpodobně jediné pozůstatky řemesel a živností z minulosti jsou zahradnictví a Motorest.
Matouškova provazárna
Matouškova provazárna byl významný cerhovický podnik. Jeho počátek se datuje do roku 1892, kdy bylo 29. října Janu Matouškovi vydáno povolení pro provoz provaznické živnosti. Tu provozoval v domě s čp. 45. V desátých letech následujícícho století převzal provaznictví jeho syn Stanislav Matoušek. „Roku 1919 závod rozšířen a zdokonalen zavedením speciálních strojů k samočinnému předení a šňůrování vlastní konstrukce. Do r. 1926 byly hlavním výrobkem provaznické potřeby pro hospodářství, jako prostraňky, opratě, vazáky, provázková povřísla, šňůry na prádlo atd.“ (Monografie Berounska a Hořovicka II.: 24) V této době firma zaměstnávala asi 22 dělníků. Jugoslávské konopí si firma nechala dovážet přímo z Jugoslávie, italské konopí odebírala od firmy působící v Praze, která nakupovala konopí z Itálie a z mnichovské firmy, která vlastnila v Itálii vlastní plantáže a čistírny pro pěstování konopí. Jutová příze byla odebírána ze závodů v severovýchodních Čechách. Matouškovo provaznictví velmi dobře prosperovalo až do nástupu komunismu, který slavnou historii firmy velmi rychle ukončil; 26. února 1948 byla znárodněna. Národním správcem byl ustanoven Josef Švarc, o několik dní později ho vystřídal Josef Hroch a v továrně byla ustavena firma Juta.
Hračkárna Pospíšil
Hračkárna Pospíšil byla založena v roce 1912. Vyráběly se zde soukenné panenky, koníci, medvídci, sloni a jiné hračky. Pospíšilovy hračky byly velmi oblíbené nejen u nás, ale i v zahraničí. Podnik zaměstnával asi 40 dělnic z Cerhovic a okolí. Kde se v Cerhovicích výrobna nacházela se neví. Okolo roku 1929 se podnik přestěhoval do Rokycan.
Delfi
V Cerhovicích fungoval i závod na výrobu polévkového koření a to pod značkou Delfi. Provozoval jej pan Evžen Zpěvák v domě čp. 158. Sem se patrně přesídlil, protože existují záznamy, že koření původně vyráběl v čp. 40. Zpěvák měl zkušenosti s touto výrobou z podniků v Praze a Vídni. Odběrateli jeho zboží byly potravinářské obchody a restaurace. Hlavní odbytiště měl zpěvák v Praze, Plzni a Karlových Varech. Firma zanikla roku 1949, již pod vedením syna Vladimíra v roce 1949 sloučením s pražskou firmou EME, pražskou továrnou vyrábějící pokrmové přísady.
Kovárny
Kovářství má v Cerhovicích dlouho tradici. Řemeslo se dědilo u otce na syna. Přibližně od začátku 19: století se mnoho zdejších kovářů začalo věnovat cvočkařství a to nejen zde, ale na celém Podbrdsku. Hořovické panství poté i dalo zřídit tzv. Scheidewerk v komárovských železárnách, kde se připravovalo řezané železo pro okolní malovýrobce. Přibližně v roce 1880 začalo cvočkařství upadat a mnoho kovářů se odstěhovalo jinam za prací. Někteří kováři přešli k tzv. cihličkářství. Kovali železné žehličky, které se kovaly na plotně. Tato práce však neměla dlouhého trvání, jelikož zanedlouho v Hořovicích vznikla továrna na žehličky, jíž místní kováři nebyli schopni konkurovat.
V čp. 98 byl schválen roku 1890 provoz kovárny panu Václavu Blahovcovi. Ten zde působil po dobu deseti let a poté dům prodal panu Svobodovi, který byl taktéž kovář. Hned vedle v čp. 109 působil Josef Hošek a později p. Beneš. Beneš a Svoboda jsou v Cerhovicích vedeni ještě v roce 1938. Někdy okolo roku 1880 fungovala kovárna i v čp. 151, což je dům hned vedle domů již zmíněných. Stály zde tři kovárny vedle sebe a čtvrtá fungovala naproti těmto třem; v té podnikal kovář Čapek. Další kovárna fungovala v čp. 130, kde působil Josef Novák přezdívaný Kalvas. Před títmo domem údajně stávala hruška k níž prý byli přivazováni koně ke kování. Další kovárny fungovaly v čp. 44 a 148. Činnost kovářskou provozoval po neurčitou dobu od roku 1947 i Josef Holman. Kovárny pánů Svobody a Beneše už tou dobou nefungovaly.
Ostatní živnosti, obchody a hospody v období okolo let 1865 – 1950
V Cerhovicích bylo řemeslníků opravdu hodně, jedním s častých řemesel bylo pekařství. Existuje zmínka z roku 1870 o pekaři Josefu Hermanovi. V roce 1872 si podal žádost o povolení k výstavbě pece Jan Kučera z č.p. 110. Povolení získal a pekl ještě v roce 1885. Další záznamy o něm však neexistují. Další zmínky o pekařích jsou z roku 1872 v souvislosti s Josefem Mottlem z čp. 146 a z roku 1877 v souvislosti s Matějem Zemanem v čp. 6. V době první republiky fungovaly v Cerhovicích pekárny dvě. V čp. 9 ji provozoval pan Václav Procházka. V tomto domě se peklo od roku 1893, kdy zde s pekařským řemeslem započal Antonín Šlambora, rok po něm Petr Rubeš. Po Procházkovi ji později převzal p. Záhrobský a pekárnu provozoval až do roku 1952. Druhá pekárna fungovala v čp. 65 a patřila p. Krumphanzlovi. Pekárna fungovala až do roku 1951.
V Cerhovicích pracovala také řada truhlářů. Nejvýznamnější truhlárny fungovaly v čp. 17 a 30.
V čp. 11 provozoval Václav Hošek zámečnictví. Prováděl však i opravy strojních zařízení, jízdních kol, motorových vozidel, šicích strojů a mnoha dalších zařízení. Od 5. ledna 1930 také provozoval benzínovou stanici.
V Cerhovicích fungovala i dvě pilníkářství, řemesla dnes již neexistující. Starší pilníkářství bylo založeno roku 1871 a provozoval jej Karel Slavík. Pan Slavík postupně měl až pšt zaměstnanců a nejednoho člověka pilníkářství vyučil. Z dochovaných dokumentů lze usuzovat, že pilníkářství bylo docela výnosné řemeslo. Pan Slavík však neprovozoval jen pilníkářství, ale v domě čp. 171 měl agregát na výrobu elektřiny. Šlo o stejnosměrnou síť a jejím prostřednictvím po roce 1900 osvětloval Cerhovice. Poté začal instalovat i žárovky do domů a Cerhovice tak byly první obcí ve svém regionu, kde fungovalo elektrické osvětlení. Od roku 1922 provoz zajišťoval Západočeský elektrárenský svaz. Druhé pilníkářství fungovalo v čp. 60 a provozoval jej Josef Žihla.
Dále v městečku provozoval Ludvík Sládek obuvnictví, další zaznamenaní obuvníci jsou např. Jan Čejka, Jan Pánek, Vojtěch Tejček a další. Nejstarší dochovaný záznam o obuvnické činnosti pochází z roku 1869. Karel Kára provozoval sedlářství. Obec měla i zvěrolékaře Václava Vozáka. Jeho potomci se veterině věnují dodnes, ovšem přesunuli se do Zbiroha. V Cerhovicích fungovalo i zahradnictví, které provozoval Antonín Sužte, který se řemeslu vyučil na zámku v Průhonicích. V dobách komunismu zahradnictví provozovalo JZD, po revoluci bylo Suttrovým navráceno a funguje dodnes. Josef Kymlička provozoval bednářství, ve Třenici je po něm pojmenovaná ulice. Kominictví provozovala Františka Škrdlantová. V roce 1869 provozoval Václav Kučera jirchářství. V městečku existovalo i kloboučnictví, košíkářství, cihlářství, hrnčířství a možná i další provozovny.
Obchodů fungovalo v Cerhovicicích v průběhu historie také mnoho. Ze sledovaného období je asi nejznámější obchod provozoval pan Karásek, u nějž se dalo sehnat všechno, jelikož co neměl, to ochotně objednal. Konkurentem mu byl František Záhrobský, který provozoval totéž. V Cerhovicích existovala také prodejna bot Baťa, fungoval zde obchod s textiliemi, 2 řeznictví, byla zde mlékárna, vyhlášené drogerie vedená Vladimírem Remešem, galanterie, několik hokynářství a koloniálů, cukrárna, několik krupařství (= obchod, kde se prodávala mouka, jáhly, čočka, hrách, krupice, kroupy (proto krupařství) aj.), obchod s peřím, obchod s porcelánem a další obchody. O existenci některých z nich se ví jen ze starých pohlednic, avšak už není dohledatelné, s čím obchodovaly.
Během sledovaném období existovalo v Cerhovicích asi 7 hospod. Největší z nich byla hospoda U Záhrobských v domě čp. 25. Jmen měla hospoda několik. Jako jediná se dochovala dodnes; jde o dnešní Motorest. Další hospoda stála na místě, kde dnes stojí budova Jednoty resp. Coopu. V radničním domě fungovala restaurace, jedním z nájemců byl i František Mayer. Nejhonosnější restaurace byla v hotelu Železité lázně.
Ke keši:
Tady vás luštění ušetřím. Místo keše je zvoleno víceméně náhodně, může sloužit jako rychlá totální drajvka po cestě ;)
Zdroj: Hendrich, Josef: O starém městečku Cerhovice. Městys Cerhovice, Cerhovice 2013; Jůna, Jindřich: Monografie Hořovicka a Berounska II. Vlastní náklad, Praha 1930
Sauron987 a zvireci děkuji za betatest!
Informace o krabičce:
Místo: 2.
Logbook: 9.
Krabička: 3.
Počet zmizení: 2
Poslední kontrola: 14.4.2024
Additional Hints
(Decrypt)
i xbyvx gb wrqr?