Propojením Zhůřského a Slatiného potoka v polovině 19. století mohla vzniknout na Pasece pila, brusírny a leštírny (Unter Werk a Gross Werk), kovárna a bednárna. Ve 30. letech minulého století byl do objektů zaveden elektrický proud, tento pokrok zařídil Franz Kautzner z Hojsovy Stráže. V roce 1934 zachvátil sklárnu rozsáhlý požár, přes tehdejší nedostatečné vybavení byly schopni hasiči část sklárny zachránit. V té době začala Šumavskou produkci likvidovat konkurence ze severu Čech. V té době zde žilo na 200 obyvatel, v každé rodině se našel někdo kdo v místních sklárnách pracoval. Lidé tu žili velice skromě, vlastnili pár kravek a kousek pozemku. Byly zde i větší hospodářství rodiny Probstů, Weberů a dalších. Heislerova rodina provozovala na Holzchlagu hostinec, který postavila u hlavní silnice těsně před druhou světovou válkou. V roce 1952 byl i zde zřízen vojenský prostor Dobrá voda, který spolu s nuceným odsunem Němců po válce prakticky ukončil život na Pasece. Nejdéle zde vydržel již zmíněný hostinec, ještě několik let po příchodu bolševika zde bylo k sehnání skromné občerstvení. Z hostince zbyly jen základy, které jsou vidět hned vedle nynější silnice.
Více už na dobových fotografiích
Hostinec rodiny Heislerů na pravé straně silnice, vlevo původní chalupa (sízloch).
Stejné místo o 40 let později.
Gross Werk - brusírna a leštírna zdrcadel, smrk na fotografie zde najdete ještě dnes.
zdroj: Zmizelá Šumava - Emil Kintzl