Počátky místního osídlení
V úrodné a mírně zvlněné nížině na jihovýchodním okraji Pražské kotliny a starého kmenového území Čechů, na okraji rozsáhlých lesů a při staré obchodní cestě od řeky Sázavy a Sázavského kláštera ku Praze budovali naši předkové zemědělské osady s hrazenými dvorci již před tisíciletím. Rovinatý charakter zdejší krajiny s optimální sítí drobných vodních toků jim v tom nebránil a navíc zde nacházeli dostatek dřeva, kvalitní šedé břidlice a cihlářské hlíny na stavby bezpečných tvrzí, dvorců a usedlostí. Zdejší krajina byla řídce osídlena již mnohem dříve. Nálezy kamenných nástrojů z Uhříněvsi dokládají přítomnost neolitických zemědělců již před sedmi tisíci lety.
Přes četné doklady přítomnosti nejstarších obyvatel v naší krajině musíme konstatovat, že teprve slovanské zemědělské osídlení bylo na Říčansku trvalé a souvislé. Osadníci museli pro svá pole vykácet rozsáhlé lesy, o čemž svědčí nejen názvy blízkých osad: Dubeč, Hájek, Lipany, Pnětluky (nynější Netluky), ale i Mejto u Nedvězí a kolovratské pomístní jméno V milíři. Zemědělští průkopníci si museli poradit i s četnými močály, jejichž existenci dokládá nejen název místní polní tratě V cicavách, ale i vlhké louky kolem Říčanského potoka pod Kolovraty a pod Vysokou, které byly později využity k založení dvou velkých rybníků.
Z území Kolovrat pocházejí tři cenné archeologické nálezy, uložené v Národním muzeu. Prvním byl zlomek zdobené keltské bronzové spony, který věnoval muzeu údajně z území Kolovrat jakýsi Bőhm von Ravenberg již na konci 60. let 19. století. Další dva nálezy pocházejí z roku 1949 a představují bronzovou jehlici knovízské kultury a římské spony. Staré pomístní jméno Ve šlachtách, odvozované od dolování, označovalo úsek Benické cesty kolem původního koryta Říčanky před regulací, s výraznými terénními muldami neboli sejpy. Podle staré místní tradice byly pozůstatkem dávného rýžování zlata v potoce.
Spíše však mohly souviset s keltskou těžbou železné rudy z je-ho bahenních náplavů, doloženou nedaleko u Říčan a rovněž u Dubče. Předhistorické nálezy zlomků keramiky a drobných kovových předmětů byly od konce 19. století shromažďovány místními učiteli z polí kolem sv. Donáta, z výstavby železniční zastávky roku 1920 a domů jižně od ní, ze stráně pod zvoničkou a ze starého hřbitova u kostela.
Počátky jména Kolovraty
Jméno obce i slavného rodu nepochází od pozdějšího spřádacího kolovratu ani od bájí o vyvrácených kolech vozů, ale od staročeského významu slova kolovrat. Vedle starobylého lisu to byly další mechanismy s kolovratným pohybem (napínač tětivy kuše, vratidlo tkalcovského stavu, strunná kolovrátková niněra, aj.).
První písemný doklad o Kolovratech
První doklad o Kolovratech se nachází na údajné listině krále Přemysla Otakara I. pro klášter Ostrov s datem 1205. Je to sice pozdější falsum, ale prokazuje, že pan Mladota věnoval klášteru v Kolovratech 4 poddanské usedlosti spolu s vlastním dvorcem a tvrzí již mezi léty 1109-1140. Tvrz byla původním sídlem slavného a rozvětveného rodu pánů z Kolowrat. Mniši založili vinice a počátkem 14. století u tvrze vystavěli gotický jednolodní kostel sv. Ondřeje s farou.
Historie v letopočtech
V letech 1344-46 ves patřila staroměstským kupcům Rokycanským.
Roku 1363 byla v majetku rytíře Jan ze Zruče řečeného Kolowrat, vzdáleného příbuzného pánů z Kolowrat.
Od roku 1380 byly Kolovraty spolu s Tehovicemi a částí Lipan v držení církevní johanitské komendy v Uhříněvsi.
Roku 1416 seděl na tvrzi Jan z Kolowrat, zakladatel krakovské linie pánů z Kolowrat.
Roku 1420 zabrali ves staroměstští kupci Kbelští. Jejich majetek převzali roku 1449 staroměstští konšelé.
Z roku 1546 pochází velký renesanční zvon Prokop.
Těm ho roku 1547 zabavil král Ferdinand I. a prodal rytíři Regenspergovi.
Roku 1578 byla ves s panstvím Uhříněves přikoupena k dominiu Smiřických.
Po Bílé hoře byl konfiskát prodán Lichtenštejnům, jejichž velkostatky se rozplynuly za pozemkové reformy po vzniku ČSR.
V Kolovratech je od roku 1618 doložen panský vodní mlýn.
V roce 1767 byl zcela barokně přestavěn kostel.
V Lipanech byl kostel roku 1863 zbourán a nahrazen malým novorománským.
Od roku 1871 obec leží na železnici.
Od roku 1898 má školu.
Od 1925 elektřinu.
Roku 1974 byla připojena k Velké Praze jako Městská část Praha-Kolovraty.