Zvonička
Charakteristickým znakem bývalé osady, nazývané do 18. stol. Tehovice a poté Tehovičky, byla zvonička na původní návsi. Pochází z období kolem roku 1650. Tvoří ji mohutný pískovcový toskánský sloup, osazený na ploché hranolové patce. Na vrcholu sloupu je osazena pískovcová hranolová lucerna, zakončená plochým kulovitým zastřešením. Na jeho vrcholu je kovový křížek s ukřižovaným Kristem. V lucerně zvoničky je zavěšen zvonek, na který se zvonilo poledne a večer klekání. Toto zvonění nahrazovalo místním zemědělcům hodiny. Určovalo, kdy jít k obědu a kdy večer krmit dobytek.
Ze zvoničky se oznamovaly i smutné zprávy, zvonila se hrana-umíráček, když zemřel někdo ze sousedů. Oznamoval se též požár nebo jiná tragická událost. Zvonilo se na poplach a při požáru se svolávala pomoc.
Umístění zvoničky
Při stavbě rodinného domku čp. 211 pro řídícího učitele Václava Hájka byla zvonička v roce 1928 přemístěna na dnešní místo. Původně stávala totiž asi o 30 m dále směrem jihozápadním nad roklí, která vznikla těžbou stavebního kamene. Rokle byla v roce 1927 zavezena a terén upraven. V roce 1989 byla provedena údržba, bylo provedeno očištění a nutné opravy pískovcové konstrukce, také bylo provedeno pozlacení Krista na křížku. V roce oslav 800 let Kolovrat byla zvonička podruhé přemístěna do výhodnější polohy a přitom důkladně zrestaurována.
Při stavbě rodinného domku čp. 211 pro řídícího učitele Václava Hájka byla zvonička v roce 1928 přemístěna na dnešní místo. Původně stávala totiž asi o 30 m dále směrem jihozápadním nad roklí, která vznikla těžbou stavebního kamene. Rokle byla v roce 1927 zavezena a terén upraven. V roce 1989 byla provedena údržba, bylo provedeno očištění a nutné opravy pískovcové konstrukce, také bylo provedeno pozlacení Krista na křížku. V roce oslav 800 let Kolovrat byla zvonička podruhé přemístěna do výhodnější polohy a přitom důkladně zrestaurována.
Zvonek
Zvonek není původní. Původní byl v roce 1942 okupanty zabaven a roztaven pro válečné účely. Po skončení 2. světové války se péčí Československé lidové strany vrátil nový zvonek na zvoničku a stará tradice zvonění byla v omezené formě obnovena. Vysvěcení zvonku bylo provedeno v září 1947.
Zvoníci
Prvním zvoníkem byl uhříněveský učitel, který za tuto službu dostával 1,46 zlatých ročně. Ze známých zvoníků posledních let to byla paní Šatopletová, manželka místního flašinetáře, která bydlela v obecní pastoušce vedle obecního domku čp.109. V domku měl byt obecní strážník, byla tam i úřadovna starosty a obecního zastupitelstva a také hasičská kolna-zbrojnice.
Dalším dlouholetým zvoníkem byla paní Rezková z domku čp. 112 ve Svažité ulici. Následovala paní Pařízková z čp. 329 v ulici Na Parkáně a potom pan Josef Procházka z Tehoviček čp.102. Ten tuto službu vykonával od roku 1970 do července 2000, kdy pro stáří a nemoc zvonit přestal. Když se ani na výzvu starosty nikdo k této službě nepřihlásil, ujal se dobrovolné funkce zvoníka pan Jiří Missbichler z čp. 291 v ulici Vášova. Bylo mu smutno z toho, že by tento starý pěkný zvyk zanikl.
Umíráček
Dnes se zvoní již pouze hrana-umíráček a tím se oznamuje smutná zpráva, že se s námi loučí některý spoluobčan. Tuto starou obecní zvyklost již dodržuje jen část našich obyvatel, někteří úmrtí neoznámí nebo toto rozloučení nepožadují.