Kostel Panny Marie Pomocné se nachází na Uhlířském vrchu (vrstevnatá sopka) jižně od města.
V roce 1653 na Uhlířském vrchu vznikla dřevěná poutní kaple, postavená řádovým rytířem, místodržícím Osvaldem z Lichtensteina.
Vznik kostela souvisí s touto pověstí:
"Místodržitel Osvald Lichtenstein při hájení hradu Sovince proti Švédům učinil slib, že vystaví na Uhlířském vrchu u Bruntálu kapli, zasvěcenou Panně Marii, podaří-li se mu Švédy odrazit. Ačkoliv tehdy Sovinec byl Švédy dobyt, dodržel Lichtenstein svůj slib, neboť mu byl při této příležitosti podivuhodným způsobem zachráněn život. Stavba kaple byla zahájena v roce 1653 a dne 5.6.1655 byla vysvěcena."
Mnoho poutníků vyhledávalo toto místo pobožnosti, shromáždilo se po čase tolik finančních prostředků, že se počalo uvažovat o stavbě řádného kostela na místě kaple. V roce 1756 byl položen základní kámen kostela a v roce 1758 byl kostel vysvěcen. Tento kostel byl postaven krnovským architektem Jiřím F. Gansenem v dnešní podobě. Stavba je provedena v barokovém slohu.Kostel postihly i pohromy. V roce 1792 byla zasažena kostelní věž bleskem, který vnikl i do chrámu a způsobil různé škody, ale nezapálil. V roce 1820 uhodil do věže blesk a následkem toho vyhořela věž i kostelní střecha, zvony se roztavily. Až do roku 1858 byly stavební úpravy po požáru jen nepatrné (např. střecha byla kryta šindelem) a kostel chátral. Jen co se započalo s pořádnými opravami, tak 20. ledna 1863 znovu udeřil blesk do věže kostela a ten ihned začal hořet. Kostel nechal opravit arcivévoda Maxmilián na vlastní náklady, opatřil jej břidlicovou střešní krytinou a konečně i hromosvodem. Po bouři v roce 1868 byla vybitá okna, které dal opravit Alois Plischke. V letech 1872 - 1874 byla obnovena vnitřní omítka, střecha opatřena plechovými žlaby, kterými byla dešťová voda odváděna do kanálu. V 80. letech 19. století bylo vydlážděno presbyterium a sakristie bílými kehlheimskými plotnami, v roce 1890 také vlastní chrámová loď bílými a modrými dlaždicemi, v roce 1895 byla opravena věž a dřevěné rámy oken nahrazeny kovovými. V roce 1896 byla opravena venkovní omítka a nasazena nová makovice.
S postavením kostela bylo nutno se postarat i o ubytování vikářů, kteří zde vykonávali duchovní služby. Tak byla současně s kostelem postavena budova vikářství. Jednalo se o malou nedokonalou stavbu, upravenou v letech 1881 - 1898, o přízemní budovu z hrázděného zdiva, krytou šindelem. Vlevo od vchodu se nacházel byt vikáře, složený z jedné větší a dvou menších světnic. Vpravo byla světnice pro hospodyni, ke které přiléhala kuchyně s komorou. Byl tam i sklep a dřevník. Až do 30. let minulého století zůstávali vikáři zde i přes zimu. Od té doby konal vikář svou duchovní činnost na Uhlířském vrchu jen od května do října a místem pobytu vikáře se stal zámek v Bruntále.
Zásobování vodou bylo pro obyvatele i návštěvníky Uhlířského vrchu velkým problémem. Proto již při výstavbě kostela dal komtur Riedheim kopat studnu, která však dávala vodu až v hloubce asi 54 metrů a bez pomocných sil nemohla být používána. Pátrali po vodě na pozemku vzdáleném od vikárky asi 300 metrů, kde skutečně nalezli vodu v nevelké hloubce. Dali zde vykopat studnu, dlouhou dobu užívanou vikáři i poutníky pod názvem "vikářská studna". Ta se později stala místem četných sporů mezi vikáři a hostinskými.
Původní hostinec, který byl nezbytný pro poutníky, byl postaven na Uhlířském vrchu v roce 1770 městskou radou Bruntálu. Pronajímala jej do roku 1801, kdy byl odprodán za 300 zlatých, přičemž nový majitel odebíral pivo od města a víno od zdejších vinárníků. Taneční zábavy byly zakázány a sprosté holotě nebyl povolen přístup. Vzhled tohoto hostince, který byl obnoven po požáru v roce 1861, není znám.
V době procesí se před kostelem stavěli kramářské boudy. Aby nerušily bohoslužby, bylo v roce 1821 vydáno nařízení, že se měly stavět v horní aleji jenom od čtvrté lípy od shora. V roce 1922 před kostelem na straně hostince pět a na straně vikářského domu deset jednoduchých dřevěných stánků.
Z objektů, které se nedochovaly, je nutné vzpomenout ještě dřevěný kříž. První byl pořízen na počátku 19. století a vztyčen před kostelem. V roce 1833 byl bouří přelomen. Jako náhrada byl vztyčen a vysvěcen nový kříž v roce 1834. Ten byl v roce 1899 přemístěn ke vchodu do velké aleje. Na jeho místo byl v tom roce postaven kříž z mramoru, který zhotovilkameník Franz Bittmann z Bruntálu.
Nejzajímavější součástí areálu poutního kostela na Uhlířském vrchu je velká lipová alej. Již po postavení dřevěné kaple k ní byla upravena příjezdová cesta. Nebyla však osázena stromy. To se stalo až po výstavbě nového kostela asi v letech 1766 - 1770, kdy komtur Riedheim dal vysázet velkou alej Uhlířského vrchu. Skládá se z hlavní aleje široké 12 metrů a dvou bočních alejí širokých 4 metry. K velké aleji byla v letech 1885 - 1889 na popud okrašlovacího spolku v Bruntále vysázena lípami od Kobylího rybníka tzv. "promenádní cesta". Podél horní části této promenádní cesty bylo v roce 1916 vztyčeno 14 stojanů s obrazy Křížové cesty, které namaloval malíř Franz Templer podle předloh Gebhardta Fugela z Mnichova.
V posledních třiceti letech této kulturní památce hrozilo zbourání v důsledku těžby tufů a především byla zničena a zdevastována sovětskou okupační armádou, ale i našimi vandaly. Počátkem její zkázy však bylo opatření komunistické administrativy - zákaz poutních slavností. Z jeho bohatého mobiliáře se podařilo zachránit jenom několik obrazů a soch.
9. 10. 1993 byl po mnoha letech tento významný poutní kostel Panny Marie Pomocné na Uhlířském vrchu vysvěcen za účasti arcibiskupa olomoucké arcidiecéze Msgr. Jana Graubnera, metropolity moravského. Této události se zúčastnilo mnoho občanů Bruntálu, širokého okolí i německých turistů.
Zdroj: www.farnostbruntal.cz
Pár slov ke keši.
Jedná se o klasickou budku, keš je uvnitř. K odjištění použijte rozum a nekruťte ptáčkem není šroubovací pohybuje se jen vertikálně, hledej polohu, netřeba nic páčit ani odlupovat krytinu z budky.
Děkuji Gygantovi, že se vzdal boje o FTF a provedl beta test.