Dráha císaře Františka Josefa, v originálu k.k. privilegierte Kaiser-Franz-Josephs-Bahn, neboli KFJB, byla přes obec Senohraby vyměřena v konečné podobě v březnu 1863. Stavební povolení pro celý úsek České Velenice - Praha bylo vydáno v dubnu 1869 a jeho poslední část, 40.466 metrů dlouhá trať z Čerčan do Prahy, byla slavnostně otevřena dne 14. prosince 1871.
Budovatelé KFJB se v senohrabském katastru setkali se značně členitým terénem. Na několika místech včetně budoucího nádraží se musely lámat skály a zpevňovat svahy. Na severním i jižním okraji obce bylo nutné překonat dva pravostranné přítoky říčky Mnichovky, tekoucí v poměrně hlubokých terénních zářezech pod zamýšlenou tratí. Zvolený způsob přemostění místních roklí je velmi dobře vidět na historické fotografii z výstavby dráhy přes údolí Kunického potoka (waypoint ST) v roce 1870:
Tento tunel u zříceniny hradu Ježov doporučujeme prozkoumat při odlovu keše Tunelová multinka.
Stejně jako nad Kunickým potokem na severu, i půldruhého kilometru jižněji byl jako základ překlenutí rokle kolejemi nejprve postaven devadesát metrů dlouhý kamenný tunel s dvěma tubusy (jedním zde vede lesní pěšina, druhým protéká Pitný potok), a na něj poté navršen traťový násep do požadované výšky.
Pitný potok je ultramístní, ryze funkcionalistické nomen omen jinak zcela bezejmenného toku, pocházející ze šedesátých let dvacátého století. Pravdivost názvu je nyní nejistá, můžete to však vyzkoušet a dát případně vědět :-) Pozůstatky studánek lze najít například hned pod jihovýchodním portálem tunelu, na levé straně potoka asi třicet metrů dolů po proudu.
Až do nedávné údržby tohoto jižního tunelu císaře Františka Josefa byla jeho potoční část téměř neprostupná, zanesená naplaveným dřevem, pískem a kameny. Byl to nejen skvělý prostor pro klukovské hry, ale také oblíbené zimoviště netopýrů, obývajících zejména boční drenážní šachty uvnitř tunelu.
V noci 3. září 1981, necelých osmdesát metrů jižně od středu tunelu na kilometru 149,015 trati (waypoint SV), narazil v rychlosti 77km/hod osobní vlak do stojícího nákladního. Pozůstatky havárie lze v obtížně přístupném okolním terénu nalézt dodnes.
Dalších asi 60 metrů, tentokrát severně nad tunelem, vedl přes trať fascinující lesní přejezd opatřený neošizenými závorami s řetízky, které fungovaly ještě v sedmdesátých letech minulého století. Poté ztuhly v poloze zavřeno a nakonec úplně zmizely během modernizace IV. tranzitního železničního koridoru. Lokalitě se říká "U šraněk" (viz waypoint US).
V jednom ze senohrabských výčepů padnul před pár lety pod vlivem tehdejších událostí a jiných omamných substancí návrh, abychom těmto typickým železničním stavbám říkali Tuplovanej Tunel Pana Profesora. Pojmenování TTPP by teď sice krásně vyhovovalo podmínkám pro název keše bez háčkovaných a čárkovaných písmen, ale tak pragmaticky neromantické jméno tady my lokální patrioti opravdu, ale opravdu nechceme. A to ani kdyby se tenkrát uspokojivě vyřešilo dilema, který tubus by představoval kupónofku s oposmlouvou, a který oposmlouvu s abolicí.
Zavilí obrozenci tedy snad prominou nostalgický titul keše v původní formě a jazyku - odpadly tím problémy s Husovými nabodeníčky.
Keš je malá klasická lock&lock v maskovacím pytlíku, bedlivě střežená jedním z původních obyvatel Tunelu císaře Františka Josefa. V krabičce je kromě logbooku a tužky i neaktivovaný trakovatelný FTF tag pro prvního nálezce, a pár gumových zvířátek na směnu (konkrétně dva lesní medvědi a sázavský maskot hroch Rumík :-)
Pokud dospějete k rozhodnutí, že vám stojí za to se ke krabičce jakkoliv dostat, čiňte tak prosím výhradně na vlastní odpovědnost a s důkladnou rozvahou. I když to vůbec není vysoko a shora ani moc nízko, bez nějakých spolehlivých a především bezpečných pomůcek to zřejmě nepůjde.
Přejeme hodně hezkých zážitků v senohrabských hvozdech!
