Toto malé zákoutí, kousek od řeky Úslavy, při jejím levém břehu, v místě kde se říká „Pod Zámečkem“, je opředeno mnohými tajemstvími a několika legendami. Některé z nich si povíme a nechám na vás, jestli jim uvěříte anebo uznáte, že jsou naprosto nesmyslné.
Před samotnou jeskyní je malý pramínek, který pramení přímo ve skále. Pramínek to sice není zrovna vydatný, přesto kolemjdoucímu od žízně pomůže a i případně jeho čtyřnohému příteli. Přes léto „domorodci“ využívají ruční čerpadlo, kterým se lahve plní přeci jen rychleji. A za touto studánkou jsou dřevěné dveře, skrývající všechna tajemství.
Tajná chodba
Říká se, že ve skále byla chodba, která vedla až k hradu Radyně. Ta je vzdálena dobrých 3600 sáhů a to už by byla pořádná chodba i vzhledem k tomu, kdy byla stavěna. Chodba měla sloužit obousměrně, jako cesta, kterou se mělo zachránit všech 13 obhájců tvrze Nezvěstické, která odsud stávala pouhých 350 stop. Anebo právě osazenstvo hradu Radyně, které mohlo vystoupit v týlu obléhání a napadnout protivníka nechráněně zezadu. Za staletí, co byla chodba nepoužívána a udržována, se samozřejmě zhroutila, a dnes již není možné se projít od Nezvěstic lámanou skalou až do srdce hradu Radyně.
Jméno Nezvěstice
Kdo ví, co je pravdy na tom, že i skála může mít podíl i na samotném jménu Nezvěstice. Mnozí z vás jistě vědí pověst o tom, jak Nezvěstice své jméno získaly od tří dcer rytíře. Dcery to byly tak krásné, že za nimi mnoho a mnoho jinochů do tvrze docházelo a ucházelo se o ně. A protože byli vlídně přijímáni, začalo se jim brzy říkat nevěstky a „Nevěstice“ už tvrzi zůstaly. Po dlouhých časech se jméno lidovou mluvou zkomolilo na naše Nezvěstice.
A však pověst o jméně je i jiná. A to, že pod tvrzí si často hrály děti majitelů tvrze, které je často doma sami nechávali. Však jednoho dne nebylo po dětech ani vidu, ani slechu. Někdo věří, že je odnesla velká voda, jiní zase, že to byl snad sám pekelník, který se skrýval právě v jeskyni u tvrze Nezvěstické.
Válečné útrapy
Skalní prostor Pod Zámečkem hrál důležitou roli v přetěžké době válečné, na samotném sklonu druhé světové války. Nezvěstické nádraží bylo důležitým strategickým místem. Vede tudy železnice do Českých Budějovic a železnice do Rokycan, po které se vozilo dřevo a i železo z hrádeckých železáren. Bylo proto na konci války vybráno spojenci k bombardování kvůli omezení dodávek materiálu okupantům. Při bombardování došlo k poškození mnoha okolních domů, a proto místní hledali bezpečný úkryt. Vzpomněli si na sluj ve skále. Obecní úřad v čele s Aloisem Bočkem nařídili sluj vyklidit a upravit ji na kryt. Po úpravě byla sluj sice bezpečným krytem a však jen necelých dvacet metrů dlouhá.
Našlo se jen pár jmen těch, kteří sluj jako kryt využili: Od nádraží to byli školní topič Jan Vlk, Milena Tomášová lazebnice, řezník Viktor Horák, Ruda Uc učitel místní školy a Roman Štěpánek soustřužník ze Škodových závodů. Z Olešné to byli Jiří Žák místní ochmelka, Igo Uc syn učitele toho času již ovdovělý, Alois Straširibka bohužel nedoběhl, zemřel ve svých 72 letech, Zdena Králíková a Hugo Vít. Říká se, že poblíž ukryli své cennosti, však nikomu neřekli kam.
Cache
Na počátečních souřadnicích keš nehledejte, je zde ona jeskyně, kterou si můžete z venku prohlédnout. Finále musíte zjistit z textu.
49°AB.CDE
13°FG.HIJ
