V lese u obce Adamov se nachází bývalý muniční sklad, postavený na začátku 50.let a opuštěný někdy okolo roku 2003. V tomto období využívaly muniční sklady dvě jednotky - vojenský útvar 5944 Čáslav (13. tankový pluk) a letiště Čáslav-Chotusice.
Následující výřez z mapy ukazuje místo těsně před započetím stavby muničního skladu. Na místě je patrný pouze jeden domek (nejspíš hájenka), který se zachoval dodnes. Jeho zbytky můžete vidět při odlovu krabičky. Vedle trosek domku stávala strážnice, po níž zbyly jen základy a (asi) sklep.
VÚ 5944 tu skladoval tankovou munici ráže 100 mm do tanků T-55AM1, kulometnou munici, munici do samopalů, pistolí, granáty, atd. V největší hale byla prý skladována i letecká výzbroj, řízené a neřízené rakety, pro potřeby čáslavského letiště.
Muniční sklad hlídali střídavě tankysté a letci. Chodily se tu dvě trasy, jedna ve tvaru C (mladší část skladu) a druhá ve tvaru O (starší část skladu). Na budovách byly otočné vypínače, které sloužily jako kontrola obchůzky. Světla na panelu ve strážnici ukazovala pohyb strážného. Strážnice byla samostatně oplocena asi 20m od skladu. Působil tu velitel stráže, závodčí a šest strážných.
Když staré muniční sklady u obce Adamov dosloužily, byla munice, do dokončení výstavby nového muničního skladu Červený vrch, uskladněna v přístavkách úlů letounů na čáslavském letišti. Provoz nového muničního skladu Červený vrch byl zahájen dne 3. listopadu 2008. V kobkách je uložena jak pěchotní, tak letecká munice jako například řízené střely AIM-9M Sidewinder, kterými je vyzbrojen každý hotovostní letoun JAS-39 Gripen.
Záhadné jevy v adamovském lese
Místní les je ale zajímavý ještě něčím. Některým lidem se zde dějí zvláštní věci. Pozorují jakýsi "opar" ve tvaru člověka, zaznamenávají lokální změny teploty během pár okamžiků a další ne moc dobře vysvětlitelné jevy. Co by mohlo být příčinou, těžko říct. Naproti rybníčku při cestě od Adamova k muničnímu skladu stojí u cesty památníček s nápisem F.A.-W.K., 26.prosinec 1876. Podařilo se mi zjistit, že písmena jsou nejspíš iniciálami jmen - František Auersperg - Wilemína Kinská, což byli v té době majitelé zákmu Žleby a místní les (obora) jim patřil. Pomníček bude zřejmě vzpomínkou na jejich zásnuby, jelikož za rok se vzali. A právě na cestě k Bratčicům u tohoto památníčku se stala jedna z následujících příhod.
Jakémusi pánovi, který pravidelně jezdil večer přes les domů, se jedné noci při cestě na kole přímo před ním zjevila bílá mlha připomínající postavu. Prý se udělala i značná zima. Tou postavou projel a zezadu ho cosi shodilo z kola. Chudák se prý z toho podělal strachy.
Další pozorování se odehrálo při cestě autem přes les - ve dne. Dotyčný viděl tu samou mlžnou postavu ve tvaru člověka, kterou popisoval člověk, který jí tu viděl na kole. Na základě toho, aby věc prozkoumal, se rozhodl s partou kamarádů do místního lesa vyrazit večer na Dušičky. Když se setmělo, tak s dalšími asi čtyřmi lidmi vyrazili autem do adamovského lesa. Zvolili si místo, kde se stala ta nehoda pánovi na kole. Začali autem jezdit po cestě sem a tam a čekali, jestli se bude něco dít a jestli něco uvidí. Po pár desítkách minut se jim začalo samo od sebe zapínat a přelaďovat rádio a blikat osvětlení v autě. Také se jim zdálo, že se najednou dost ochladilo. Pak si všimli, že na kraji cesty stojí jakási mlžná postava. Když se otočili a jeli nazpátek, tak už stála uprostřed cesty a oni tou postavou projeli. Pak už si dost zděšení všimli, že se jim ta mlžná postava chytila zadní části auta. Jednomu z lidí v autě se v ten moment začalo špatně dýchat až se dusil a člověka na předním sedadle vedle řidiče něco štíplo, což pak bylo patrné jako podlitina. To jim stačilo a ujížděli z lesa pryč. Druhý den z toho byli tak vystrašení, že vyrobili kříž a šli se na místo omluvit. Od té doby už tam nikdo z nich nechce ani vkročit.
Tehle příběh mi vyprávěl kamarád, jehož kamarádi jsou aktéři tohoto příběhu. Přísahali mu, že si to ani omylem nevymýšlí. Ještě když mu to vyprávěli, tak z toho byli dost vedle.
A poslední příběh, který se stal asi o 3 roky později úplně jiným lidem při hraní airsoftu, je jedním ze svědků popsán na stránkách ParanormalBlog.cz. Znění příběhu s dovolením vkládám sem:
"Tohle se mně a dalším 15 lidem stalo v Adamově u Čáslavi. Za Komunistů tam býval muniční sklad, nebo co to mělo být. Nádherně se tam hraje airsoft. A tak jsme se rozhodli s jednou bandou tam zajet a přenocovat. Jsou to dva roky, byl to myslím červenec 2011. Dohodli jsme se s jedním AS týmem, že se sejdeme v Čáslavi u Billy a pak tam dojedeme. Přijeli jsme tam, pokecali, připravili se a šli si projít prostor. Nic zvláštního, les s pár baráky. Jakási celnička u příjezdové silnice, kde končila asfaltka a pokračovala jen zablácená cesta. Poté dvě garáže, a cesta směřovala dál k budově se spadlou střechou. V lese byly, tedy stále jsou další tři baráčky, které jsou obehnané valem. Dali jsme si lehkou přestřelku, pak CTF (capture the flag) a pomalu se začalo smrákat, takže jsme šli do aut pro stany. Řekli jsme si, že budeme rozdělení, a když tak dáme nějaký večerní fight. Bylo kolem desáté večer, seděli jsme poblíž garáží u ohniště. Komunikovali jsme s druhou skupinou přes vysílačku, když v tom začala chrastit. Řekl jsem si, že je porucha ve vlnách a snažil se přeladit, nic. Vyměnil jsem baterky a vysílačka zase šlapala. Všichni jsme si dali pivko a dál kecali o tom, kdo si co přikoupí. Z ničeho nic se začala vysílačka sama přelaďovat a vzduch se výrazně ochladil. Byl to takový ten pocit, kdy vám okamžitě naskočí, po celém těle, husí kůže. Kousek mezi stromy jsme zaslechli kroky a praskání větviček. První co bylo, že jsme popadli zbraně a svítilnami jsme projížděli okolí. Šáhl jsem po vysílačce, ale předstihl mne kamarád z druhé skupiny, jestli jsme k nim někoho neposlali, že kolem nich někdo chodí. Slyší kroky, ale nikoho nikde nevidí. V tom okamžiku mne zamrazilo a polil mne studený pot. Chtěl jsem se ho zeptat na to samé. Okamžitě jsme začali balit věci a přemístili jsme se k nim. Naštěstí jsme měli jednoduché stany, takže to nebylo tak obtížné. Ty jsme postavili do kruhu kolem ohniště a dělali hlídky po hodině. Kroky neustaly, až se svítáním. Ráno jsme se sbalili a vypadli od tamtud. Něco podobného se stalo i rok na to, při stejné situaci. Tábořili jsme zase na stejném místě. Naschvál jsme si udělali i zvukové pasti kolem tábořiště a na stromy jsme rozmístili dvě kamery s nočním viděním, které obstaral známý. Když jsme viděli záznamy, hlava nám to nebrala. Ty policejní pípače co se používají na ryby pípaly jak zběsilý. Vypadalo to, jak když někdo, nebo něco, o ten vlasec zavadilo."
