'''Knoflík''' je důmyslné jednoduché zařízení sloužící ke spojení dvou částí oděvu pomocí provléknutí tělesa knoflíku skrz knoflíkovou dírku. Knoflík je převážně malé deskovité tělísko, které se většinou využívá v textilním průmyslu jako součást oděvu pro otevírání a zavírání, či jako módní doplněk. Knoflík může být vyroben z mnoha materiálů, od přírodních po uměle připravené (dřevo, kost, rohovina, mušle, kly, kámen, sklo, kov, plast, atd.). V moderní době se k výrobě knoflíků nejčastěji používá tvrdý plast.
== Historie ==
První zmínky o knoflících pocházejí z roku 2800–2600 př.n.l. z oblasti řeky Indus a doby bronzové v Číně (2000–1500 př.n.l) a také z oblasti starověkého Říma. Knoflíky využívané pro odívání se objevují v 13. a 14. století v Evropě.
== Označování velikosti ==
Velikost knoflíků se často označuje v tzv. anglických liniích. Jedna anglická linie je 1/40 anglického palce 0,635 mm. Obvyklé velikosti : 16, 18, 20, 22, 24, 26, 28, 30, 32, 36, 40, 44, 48, 52, 54, 60
== Rozdělení druhů knoflíků ==
podle způsobu připevnění
- přišívací
- nýtovací
podle geometrických parametrů
- nitěné (loukoťové, věnečkové)
- dírkové
- tunélkové, ouškové
podle materiálu
- přírodní (z perleti, rohoviny, dřevěné, kožené, skleněné, niťové)
- syntetické (umělá perleť, z galalitu, celuloidové, vstřikované, plastové)
- z barevných kovů
== Výroba knoflíků ==
Knoflíky se vyrábí lisováním na lisech, třískovým obráběním, litím do forem či vstřikováním. Pro perleťové knoflíky je surovinou perleť z lastury a ulit mlžů tropických moří i říčních škeblí. Přírodní perleť tvoří uhličitan vápenatý, vzhled perleti je nepravidelný (vlnkovitý) knoflík má nerovný povrch. Důležité je, že knoflík nesmí nikde dřít šitý materiál, nesmí porušovat nit (musí být zajištěna hladkost ouška, dírek). Z perleti se vyráběly téměř výhradně knoflíky. Pouze někteří jednotlivci se zabývali zhotovováním ozdobných předmětů, jako například spon, kalamářů, kazet, odznaků a podobně. Při výrobě knoflíků se perleť nejdříve vrtala, potom brousila, točila (knoflíkům se dával tvar či fazóna). Nato se dírkovaly, opalovaly, leštily a konečně našívaly na karty, to je na stříbrný nebo modře lakovaný papír po tuctech (dvanácti kusech) nebo veletuctech (144 kusech). Našité knoflíky pro svoji bělostnost a perleťový lesk byly velmi pěkné. Velikost knoflíků se udává sudými čísly. Od nejmenších 8 (osmiček) postupně do 60. Obyčejné košilové knoflíky jsou 18 (osmnáctky) a mají v průměru asi 11 mm. Tvar knoflíků, čili fazon se značí jmény – parizky, ostré, misky, talířky, vulsty, khesle a záleží na vyhloubení středu i podoby okraje. Podle jakosti se knoflíky třídí na 7 druhů. Práce perleťářů bývala těžká, namáhavá, poněvadž se většinou vykonávala na soustruzích poháněných šlapáním. Pouze málo dílen si později zařídilo pohon strojů motory naftovými nebo i elektrickými. Dírkování se provádělo na strojích podobných šicím strojům po dvou nebo čtyřech dírkách. Tuto práci a našívání knoflíků na kartony obstarávaly ženy. V Předíně byli též dovední barvíři, kteří knoflíky barvením přizpůsobili kůži a látkám, na něž se našívaly. Nitěné knoflíky jsou používané jako prádlové knoflíky, jsou vyráběny navíjením příze na hladké zinkové kroužky. Podle provázání příze se dělí na loukoťové a věnečkové.
Patentní zapínací knoflíky jsou vyráběné jako snímatelné nebo nesnímatelné. Mají různé povrchové úpravy. Použití: sportovní oděvy, džínové oblečení.
Nýtovací knoflíky se skládají ze 4 dílů (2 pro vrchní díl a 2 pro spodní díl textilie). Použitím nýtovacích knoflíků dosáhneme nerozebíratelného spojení. Nýtovací knoflíky jsou různé pro jemné a pro silné textilie.
Stiskací knoflíky mají 2 protikusy, které se musí na textilii přišívat. Klasické stiskací knoflíky KIN jsou vyrobeny z mosazi nebo niklu, popř. také z plastu.
Zdroj: cs.wikipedia.org