Masarykův důl v Týnci
V období prvohor se ve zdejší oblasti nacházela rozsáhlá rašeliniště, díky čemuž mohla v Plzeňské pánvi později vzniknout velice vydatná ložiska kamenouhelných vrstev. Proto se již od 19.století začalo v okolí Plzně intenzivně těžit černé uhlí. Na přelomu 19. a 20. století patřila většina uhelných dolů (Sulkovský důl, důl Humboldt v Nýřanech, důl v Mantově) v okolí Zbůchu Západočeskému báňskému akciovému spolku (zkratkou ZBAS).
V roce 1899 započalo hloubení nové těžební jámy mezi obcemi Zbůch a Týnec poblíž železniční trasy Plzeň-Furt im Wald a následně zde v roce 1902 vznikl dosud nejmodernější důl společnosti ZBAS-důl Austria. Vyspělost spočívala především ve využívání v té době moderních vzduchových šramaček a sbíjecích kladiv (v podstatě sbíječek). Dále měl důl k dispozici svou vlastní elektrárnu, která sloužila k pohonu ventilátorů, třídiček uhlí, čerpadel, dílen a samozřejmě také osvětlení. Vyhloubena byla hlavní těžební jáma hluboká 421m a druhá, výdušná (větrací) jáma o hloubce 420m. Kvalita vybavení dolu se také odrážela na kvalitě provedené práce-šachta dosahovala největší těžby jak v rámci činnosti ZBAS, tak dokonce v rámci celého hornického revíru. V roce 1918 byl důl dočasně přejmenován na Pokrok II. a později na Masarykův důl. Historie dolu však již po této poměrně krátké době zaznamenala dvě smutné události, když v roce 1908 a následně v roce 1918 došlo ke dvěma výbuchům metanu, při čemž při prvním zahynul jeden horník a tři další byli popáleni a při druhém, mnohem razantnějším výbuchu, který bylo podle svědků slyšet v širokém okolí dolu, zahynulo 13 horníků. Těžba však nadále pokračovala, důl byl později během své činnosti za druhé světové války přejmenován na Hermann Göring Schacht, a bylo zde využíváno otrocké práce zajatých Francouzů a později Rusů, kteří byli jinak zadržování v zajateckém táboře ve Zbůchu. Po konci války byl důl přejmenován jednoduše na Důl v Týnci a bylo zde nějakou dobu naopak využíváno práce zajatých Němců. Po odsunu německých obyvatel ovšem došlo k úbytku zaměstnanců dolu, což bylo částečně vykompenzováno zaměstnáváním přistěhovalců z Maďarska, Ukrajiny a Sovětského svazu. V padesátých letech v okolí dolu vzniklo sídliště pro zaměstnance ZUD, které je dnes dále využíváno pod správou obce Zbůch a nazývá se Starý důl. Poslední vozík s uhlím vyjel ze šachty 3. 5. 1965. Po ukončení těžby získaly část areálu České dráhy a vybudovali zde vozové depo. Dále se v areálu usídlilo několik firem, ovšem dnes je již téměř celý prostor nevyužívaný a několik posledních budov připomínajících těžbu zde postupně chátrá.
Zdroje: Zbůch od pravěku k současnosti (rok vydání 2003)
Odlov keše:
Jedná se o klasickou tradičku, ale přesto bych chtěl upozornit na několik věcí.
- Využijte prosím jako cestu ke keši trasu, vyznačenou na mapě, všechny ostatní cesty mohou být nebezpečné a můžete se snadno dostat na soukromý pozemek
- Během pohybu u keše a v jejím okolí dbejte zvýšené opatrnosti, ať nikam nespadnete
- Na mapě máte vyznačené bývalé těžní jámy, ke kterým se můžete skočit podívat, ale opět buďte velmi opatrní, nevstupujte do opuštěných budov a neopouštějte viditelné cesty
- Přístup do areálu by podle mnou zjištěných informací neměl být omezen, ale nacházejí se zde stále využívané budovy
- Keš po odlovení opět zamaskujte
Pokud budete chtít v budoucnu odlovit i keš Zdař Zbůch-III (bonus), nezapomeňte si opsat bonusové číslo. To by bylo asi vše a mně už nezbývá nic jiného, než vám popřát Lovu zdar!
9.6.2021 - Původní místo uložení již není přístupné, takže má nyní keš nové souřadnice.