O tom, jak vypadala Štvanice před necelými 500 lety, si můžete udělat představu z dřevořezu zvaného Vratislavský prospekt z roku 1562. Vpravo od ostrova je Nové Město pražské, vlevo pak osada Bubny s kostelíkem. Za levotočivou zákrutou Vltavy se krčí Libeň a od ní se vzhůru vine
cesta na Prosek s kostelem sv. Václava.
Vratislavský prospekt
Protože je ale ostrov Štvanice dobře popsán v listingu keše GC1FN12, zaměříme pozornost tentokrát pouze na historii Zimního stadionu, který na Štvanici stával. Plán vybudovat na ostrově mezi Karlínem a Holešovicemi zimní stadion se zrodil koncem 20. let minulého století. Českoslovenští hokejisté, čtyřnásobní mistři kontinentu, volali po umělém kluzišti několik desetiletí. Podobné stadiony měli nejen v Berlíně, Londýně a v Paříži, ale i v Budapešti a Katovicích, jen v Praze žádný nebyl. V roce 1928 dokonce hokejisté odmítli jubilejní medaile, které jim při desátém výročí republiky udělilo ministerstvo zdravotnictví a tělovýchovy. Chtěli zimní stadión s umělou hrací plochou, nikoli medaile.
Za povšimnutí stojí prima podkolenky
Týmy hokejové reprezentace Čech a nástupnické československé hokejové reprezentace v ledním hokeji musely nejprve získat pět titulů mistra Evropy, než se hráči dočkali prvního stadiónu s umělou ledovou plochou, což v Evropě nemělo obdoby. Rada hlavního města Prahy rozhodla o přidělení pozemku ke stavbě na ostrově Štvanici Pražským vzorkovým veletrhům 15. března 1929. Stalo se tak pod vlivem úspěchu na mistrovství Evropy v ledním hokeji 1929, které českoslovenští reprezentanti vyhráli.
Stadion těsně po svém otevření
Pražské vzorkové veletrhy se uvolily výstavbu financovat a První brněnská vyrobit chladící zařízení podle patentu profesora Schmidta z Vídně. Výstavba zimního stadionu začala v roce 1930. Tehdejší noviny psaly: „Již ne kontury velkorysých plánu, nýbrž hotové věci, zaručené již, jak se říká, na beton. V polovině prosince bude Zimní stadión, na který jsme tak dlouho cekali, zasvěcen prvními zápasy." Ještě na rozestavěném stadionu bylo dne 17.1.1931 sehráno první utkání v ledním hokeji na umělém ledě v tehdejší Československé republice. Proti sobě se postavili pražský LTC klub a Manitoba Kanada. Za účasti sedmi tisíc diváku vyhrála Kanada 2:0. Již další den sehrála první mezistátní utkání proti Kanaďanům na tomto stadiónu také československá hokejová reprezentace.
Hokej na Štvanici
Bezgólovou remízu přiblížil rozhlasovým posluchačům dnes legendární Josef Laufer. Stadion byl v tomto stavu v provozu tři měsíce s tím, že přes léto proběhne dostavba. Tu se však nepodařilo pro finanční náročnost v nastávající hospodářské krizi dokončit.
Rozhlasový reportér Josef Laufer
Původní investor nebyl schopen dostát svým závazkům. Výstavba byla přerušena, na rozestavený stadión byl uvalen konkurz. A tehdy pomohlo město, když budoucímu provozovateli nabídlo třicetiletý nájem pozemku za symbolickou stokorunu a pravidelný roční odpis tři sta padesát tisíc korun na dávce ze zábav. Díky těmto výhodám stadión se všemi závazky převzala do nájmu firma Ing. Keclíka, která na něm původně prováděla pouze stavební práce. Mistrovství Evropy v roce 1932 se zde přes nové započetí stavebních prací ovšem přesto konat nemohlo. „Mistrovství je pryč, Štvanice je pryč, i chance na evropský titul budou pryč. Pryč a pryč je všechno," hořekovaly noviny. S pomocí přispěchala i mezinárodní hokejová federace, která hlavnímu městu přidělila další nejbližší šampionát. Štvanice byla zachráněna.
Otevřený zimní stadion na Štvanici a s ním spojená moderní restaurační budova. Foto kolem 1933
Roku 1931 zde byl dokončen první otevřený dřevěný zimní stadion s umělým ledem u nás. Projekt budovy ve funkcionalistickém stylu vypracoval architekt Josef Fuchs, jenž vtiskl podobu například i nedalekému Veletržnímu paláci. Výstavba zimního stadionu byla pojata velkoryse. Stadionu dominovala strohá budova restaurace, která sloužila i jako zázemí pro návštěvníky a administrativu. Její stupňovitá zadní stěna měla navíc funkci hlavní tribuny.
Podle projektu architekta Josefa Fuchse
Za zděným vstupním objektem se rozkládalo kluziště. Ledová plocha o rozměrech 94x32 m byla rozdělena na dvě části. Větší část u kavárny sloužila hokeji. Menší část byla určena pro volné bruslení. V jižní a severní straně stadionu byly nízké kryté ochozy. Ze západu měla být pojízdná lehká tribuna pro 850 diváků. Pro zvlášť choulostivé diváky zde byly kryté lóže se 400 místy. Součástí stadionu byla ohřívárna, šatny pro sportovce, kde bylo 2500 skříněk, posilovna a dokonce ubytovna pro dvě mužstva. Chladící zařízení bylo údajně schopné za dvě hodiny vytvořit led tlustý čtyři centimetry. Stadión byl oficiálně otevřen až 6. listopadu 1932 za účasti primátora a ministra obchodu, zazněla hymna i fanfáry z Libuše. Téhož dne v prvním zápase na otevřeném stadionu českoslovenští reprezentanti remizovali před 6 000 diváky s Francouzi 4:4.
Štvanice si brzy získala oblibu Pražanů
Od té doby zažila Štvanice čtyři mistrovství světa v ledním hokeji. To první se konalo v únoru 1933 a šampionát se na štvanický ostrov potom vrátil ještě třikrát – v letech 1938, 1947 a 1959.
Stadion na Štvanici v obležení fanoušků, kteří se snaží dostat na některý ze zápasů MS 1959
V roce 1947 na něm Českoslovenští hokejisté získali své první zlato.
Kdo neskáče, je pochopitelně také Čech.
Stadion fungoval téměř 80 let. Na zdejší ledové ploše vyrostlo několik generací hokejistů a krasobruslařů,
mimo jiné zde trénovala i slavná krasobruslařka Ája Vrzáňová.
Ája patřila mezi nejpohlednější krasobruslařky všech dob
Úspěšná sportovní kariéra této královny ledu započala právě na zimním stadionu na pražské Štvanici. Bylo jí teprve sedm let, když zde začala s tvrdým tréninkem. „Vstávej, musíme se připravit!“ Ve čtyři ráno z postele, vypít horké kakao, maminku za ruku a společně na tramvaj. Tak na dobu svých tréninků na Štvanici vzpomínala Ája.
Dobový snímek Aleny Vrzáňové z Mistrovství republiky na Štvanici
Často byla zima, jen praštělo, mnohdy byl mráz tak třeskutý, že nemohla skoro dýchat. Ája brusle milovala. "Maminka udělala nějaký placky a čajíček jsem měla nebo kakao nebo něco takovýho a šly jsme na led a to byl otevřený stadion a zima, dávaly jsme noviny do bruslařských bot, jestli si dovedete představit, protože noviny jsou teplý", řekla v rozhovoru pro BBC.
1947: Mistrovství republiky na Štvanici. Mistryně Ája Vrzáňová vlevo,
vedle kolegyně Dagmar Lerchová a Jiřina Nekolová
V rozhovoru pro Český rozhlas uvedla: "Lidé se tenkrát zastavovali na mostě, pozorovali krasobruslařky a nevěřícně si ťukali na čelo, že jezdíme za takové tmy." Byla totiž válka a zatemnění se vztahovalo i na sportovní tréninky. "Kdo přišel dříve, dostal led pod jedinou lampou, která osvětlovala celé kluziště. V 8:00 nás vyhnali hokejisté, kteří nám z legrace říkali holubičkářky. Stejně jsem musela do školy. V sedm večer jsem padla únavou a druhý den nanovo.“ Tvrdý dril, který jí naordinovala maminka, se vyplatil, v sedmnácti letech (1949) se poprvé stala mistryní světa a o rok později titul obhájila.
11. února 1955 byl z pražské Štvanice vysílán první televizní přenos hokejového utkání vybraného mužstva Prahy se švédským celkem Leksand IF
Pozoruhodné je, že zastřešen byl stadion až v roce 1956, a to ne díky hokeji, ale kvůli mistrovství Evropy v basketbalu žen. Projektantem zastřešení stadionu byl Ing. Josef Zeman. Do té doby se na Štvanici bruslilo pod otevřeným nebem. Dřevěná konstrukce, která nad kluzištěm později vyrostla, sice příliš neladila s Fuchsovou vstupní budovou, většina lidí si přesto Štvanici asociuje právě s touto dřevěnou boudou.
VIP vchod
Po dokončení Sportovní haly v Holešovicích v šedesátých letech začal štvanický stadion uvadat, i přesto si sem spousta Pražanů stále chodila zabruslit nebo zahrát hokej. Osudovou ránu stadionu uštědřila povodeň v roce 2002. Tisíciletá voda narušila stabilitu celé budovy. I když byl stadion od roku 2000 kulturní památkou, nenašla se vůle do jeho rekonstrukce investovat a v roce 2011 došlo ke zřícení části střechy, po kterém následovala demolice stadinu.
Demolice
Zůstala jen chátrající funkcionalistická hlavní budova.
Současnost
Budoucnost zůstává otevřená, ve hře je i návrh na znovuvybudování otevřené umělé ledové plochy
pro rekreační sport.
Neví se, co bude dál
Jedno je pro příští léta jisté - nezamrzne-li Vltava, což se jeví jako vysoce nepravděpodobné, v nejbližší době si na Štvanici a jejím okolí nezabruslíme. A tak si zbytek příběhu dočtěte v hintu ...
Dvojnásobná světová šampionka v krasobruslení Ája Vrzáňová bohužel zemřela v den založení této keše.
Čest její památce.
Děkujeme huszarpet za betatest.