Tak, jak se sbíhají osudy lidí, stejně se sbíhají i cesty a cestičky doubravských kopečků tam, kde to ani nečekáte a milé vás překvapí.
Jedním takovým místem je místo dle souřadnic: N 49° 52.107 E 18° 27.299. Víc neprozradím, ale nečekejte nemožné. V jednoduchosti je krása.
Historie obce Doubravy
Obec Doubrava se nachází v severovýchodní části České republiky v Moravskoslezském kraji mezi městy Orlová a Karviná. Je součástí správního území ORP Orlová spolu s Petřvaldem a Orlovou. Žije zde 1230 obyvatel (31. 12. 2014).
Prvním, i když sporným důkazem o existenci Doubravy je zpráva z 26. května 1229. Papež Řehoř IX. v ní oznamuje týneckému opatovi Luitfridovi a všem bratřím klášterním, že potvrzuje klášter týnecký s veškerým příslušenstvím, dědinami, kostely, desátky, myslivostí, rybolovem nejen v Polsku, ale i ve Slezsku. Ve zprávě byla zmínka mimo jiné i o Dúbrově.
Vznik samotné Doubravy však musí být o mnoho starší, než je zmínka v papežské listině. Začátek vývoje vesnice se tak může posunout už do první poloviny 12. století.
Název Doubrava je patrně odvozen od dubového lesa, ve kterém původní osadníci našli své bydliště a kde začali les kácet a měnit jej v hospodářskou půdu. Tehdejší povinností všech panských kanceláří byla evidence počtu nevolníků, jejich rozmístění podle místa zabydlení. Pro svou lepší orientaci byli panští písaři nuceni rozlišovat nevolníky podle místního poznávacího znamení. Tím byl u prvních osadníků na místě nynější Doubravy právě onen dubový les, neboli dúbrava. Tohoto označení "z dúbravy" užívali pak panští písaři při záznamech do urbářů nebo v seznamech desátků a odpracovaných robot. Při rozšíření samoty na vesnici již zůstalo jméno jako vesnice Dúbrava.
Doubrava jako sídelní jednotka vznikla podél potoka Doubrava a cesty vedoucí do Orlové, nynější části nazývané Dědina. Ve 13. století patřila Doubrava k Orlové a poté až do roku 1572 k Fryštátu. V průběhu dalších let přecházela do majetků několika šlechtických rodů.
Objevem uhelných slojí, rozvojem těžby uhlí a zavedením železniční dopravy nastal prudký nárůst obyvatelstva. Pro jeho ubytování se stavěly pro region Ostravsko-karvinský typické kolážní domy soustředěné do kolonií. Významné domy, domy zámožných obyvatel nesly prvky secese. Obec měla části s místními názvy Kopaniny, Dědina, Špluchov, Kozinec, Vrchovec (Vidrholec), Uplíž, Pod Ujalou, Glembovec a pod.
Snahu o nalezení uhlí od roku 1781 můžeme přisuzovat už Richardu sv. p. Mattencloit, ale chybí o tom písemný doklad. Hornická činnost na území Doubravy začíná tedy až písemně doloženým nálezem uhlí v roce 1822 Antonem sv. p. Mattencloit. Ten nechal pokusnou šachtu hloubit v blízkosti hranice karvinského panství. Po odkrytí 1 m ornice se tehdy objevil produktivní karbon a v hloubce 7 m slabá vrstva uhlí. Jáma byla nazvána Verschus (Pokus). V její blízkosti pak bylo vyhloubeno dalších 20 šachtic o hloubce 20 až 50 metrů. Podle dochovaných záznamů probíhala těžba zpočátku nelegálně, bez řádného povolení příslušného úřadu (Bergamtu), a až roku 1835 bylo Antonu sv. p. Mattencloit řádně propůjčeno sedm důlních měr. Těžba na Dole Doubrava byla ukončena 27. 4. 2007.
K 1. říjnu 1974 byla Doubrava připojena k městu Orlová a rozvoj Orlové zastínil jeho okrajová území včetně Doubravy. Pokračující těžba černého uhlí se začala negativně podepisovat na obytných domech a krajině, mladí lidé se stěhovali na sídliště, z dřívějších tří škol zůstala pouze dvoutřídka s 32 žáky a tím započala pomalá likvidace obce.
Až v roce 1990 začali místní občané usilovat o osamostatnění obce, což se jim nakonec podařilo a mohla začít obnova činnosti obce. Byla provedena oprava a rekonstrukce obecní budovy, zřízeno bezbariérové zdravotní středisko i zubní ambulance, obnovena radnice i obřadní síň, zřízen stavební úřad, opraven Národní dům, zrekonstruována budova školy.
Dnes už obec opět žije. Ve škole jsou naplněny všechny třídy i vyššího stupně, děti ze vzdálenějších míst jsou dopravovány mikrobusem, v provozu je i školní družina, jídelna a mateřská škola. Je zde bohatá sportovní a společenská činnost. Za zhlédnutí jistě stojí Národní dům, Římskokatolický kostel sv. Hedviky a kostel Církve československé husitské. Zapomenout nelze ani na obecní knihovnu, nově zrekonstruované koupaliště, Dinopark a vodníka, který zde pobývá nebo aspoň pobýval, jak to vypráví jedna z místních pověstí:
Vasermon v řece Olši
Doubravský starousedlík Vincenc Škuta, který zemřel v roce 1946 a bydlel na č. p. 28, měl svoje zkušenosti s "vasermonami".
Vyprávěl, že v Doubravě v místě zvaném "pod ogrodem" (pod zámeckou zahradou) bydlel dříve hrnčíř a své vyrobené hrnce, kastroly a kastrůlky převážel na trh na ručním čtyřkolovém vozíku.
Jednou se u něj zastavil vystrojený pán a objednal větší množství malých dvouuchých hrníčků s pokličkou, s dovážkou k sobě domů. Hrnčíř slíbil, co si pán poručil a za měsíc táhl plně naložený vozík na domluvené místo. Na cestě ho dotyčný již vyhlížel s tím, že mu ukáže cestu.
Blížili se k Olši, ale tam už žádný dům nestál. Najednou si s hrůzou hrnčíř uvědomil, že doprovází "vasermona", který jej chce utopit. Požádal o malou zastávku, aby mohl na chvíli vydechnout a hbitě vyskočil a pelášil zpátky k Doubravě.
Na druhý den ještě s dalšími lidmi šli zjistit, co se stalo s vozíkem. Vozík byl na místě, kde ho včerejšího dne zanechal, rozlámaný, zboží rozmlácené a jen jeden hrníček, určený pro jeho duši, zůstal celý.
Vděčný hrnčíř na paměť zachránění nechal na tom místě postavit kříž.
Zdroj: Wikipedie, webové stránky obce Doubrava
|
Krizovatka – GC60A2M
|
|
Poslední návštěva:
|
13. 3. 2016
|
|
Logbook:
|
Č. 3
|