Kdysi před lety se v Říčanech objevili skřítci. Byli dva. Usadili se pod betonovou lávkou pro pěší, klenoucí se nad Říčanským potokem. Hned vedle zahradnictví.
Jmenovali se Vendelín a Petrolín. Byli to skřítci hodní a lidem neškodili. Jejich nejbližší soused, zahradník Jaroslav Kapustička, je měl rád a přimhouřil oko nad nějakou tou hlávkou, květákem nebo kedlubnou, na které si skřítci pochutnali. Živili se skoro výhradně zeleninou. Jen na Vánoce si zpestřili jídelníček čolkem z potoka.
Na oplátku lidem svítili na cestu, když se vraceli potmě přes lávku do svých domovů a pomohli uzavřít mezi zahradníkem a místním krtkem dohodu o neútočení. Když se blížila velká voda, běželi skřítci s tou zprávou k porybnému Štikovi a ten uzavřel stavidlo rybníka a tím zachránil obyvatele žijící u potoka a také pozemky zahradnictví před potopou.
Skřítci žili v symbióze se svým okolím ve svém domově řadu let. Pak jednou na jaře pan Kapustička zahradnictví prodal a odstěhoval se. Nový majitel zahradnictví Adofl Hromdopolice v přátelství se skřítky nehodlal pokračovat. Vadilo mu, že mu ujídají z jeho výpěstků a vůbec si nepřál, aby se mu ta havěť motala kolem domu. Marně si ho skřítci snažili naklonit na svou stranu. Pan Hromdopolice byl neoblomný. Jednou, když spatřil Vendelína, jak si nese ze záhonu list z květáku se rozčílil tak, že běžel k lávce a domeček skřítkům rozbil, rozšlapal, rozházel. Skřítci se jen tak tak zachránili. Ztratili se a už je v Říčanech nikdo neviděl. Poslední kdo je spatřil, byl hajný Jan Flintička, který je viděl, jak peláší do lesa na poblíž Masarykova okruhu na kopci zvaném „Na šípu“. Dal se s nimi do řeči. Svěřili se mu s neštěstím, které je potkalo, a utekli do lesa. Slzy jako hrášky jim tekly po tvářích.
No a jak to bylo dál?
Pan Hromdopolice byl se svým dílem náramně spokojený. Pochvaloval si, že se obou příživníků tak lehce zbavil. Příští jaro se objevily starosti s krtkem. Všude na pozemku se začaly objevovat typické krtčí hromádky. Pan Hromdopolice běhal s lopatou a hromádky vztekle rozhraboval a přitom cedil přes zuby: „To je zajímavé, když jsme to kupoval, nebylo po krtkovi ani památky“.
V létě po vydatných deštích se potok rozvodnil a zahradníkova úroda zmizela pod hladinou. Porybný zapomněl zavřít stavidlo.
Sousedé na skřítky často vzpomínali. Jednou narazil myslivec Flintička při noční procházce po lese na cestičku, která byla lemována světýlky. Sledoval je a přišel na místo, kde se naposledy setkal s plačícími skřítky. Došlo mu, že to jsou jejich slzy, které ve tmě září ve svitu měsíce. Vydal se tedy po stopách a za nedlouho dorazil k chaloupce a uvnitř našel dva staré malé známé. Byli rádi, že ho vidí, ale zpátky do vesnice se už přestěhovat nechtěli. Zvykli si tady v lese, skamarádili se s jeho obyvateli a taky jim moc chutnaly ty barevné bobulky, co tady kolem rostou. Jsou prý lepší než špenát. Rozhodně lepší.
A houbičky, mňam, hlavně ty červené, po těch se krásně spí.
Myslivec se s nimi rozloučil a svěřil se s příhodou kamarádům a známým v hospodě Na růžku. A od té doby, kdykoli se některý z obyvatelů Říčan zatoulá v noci do lesa u velké ceny, vyhledá světélkující cestičku a skřítky v jejich domečku navštíví. Skřítci se z každé návštěvy velmi radují. Pořídili si knihu návštěv a každý návštěvník se jim tam musí zapsat. Některého i obdarují nějakou věcičkou.
No a co vy? Nechcete se za skřítky jít podívat? Pokud ano, musíte se tam vydat potmě. Protože měsíc ne vždycky září tak silně jako tu noc, kdy skřítky hledal hajný Flintička, vezměte si s sebou baterku. Nebo dvě. Skřítci se po cestě zastavovali. Ta místa poznáte tak, že zde kromě bílých slziček ulpěla i jedna červená.
Na těch místech hledejte v okruhu 3 metrů na stromě indicii. Jsou tam vždy dvě, aby se lépe hledaly.
Skřítkové byli po nějaké době svého cestování lesem překvapeni jeho taji, záhadnými zvuky a tvory, jež po cestě potkávali. Přestali plakat a prostým sledováním svítících slz byste tedy jejich domeček nenašli. Proto si indicie pečlivě zaznamenejte.
Po cestě se chovejte tiše a myslete na to, že vás sledují oči lesních obyvatel.
U chaloupky zaklepejte, otevřete, pozdravte se se skřítky, řekněte jim, co je nového, zapište se do jejich návštěvní knihy, případně si s nimi vyměňte dárečky, rozlučte se, zavřete pečlivě vrátka a vydejte se domů.
V žádném případě si od nich neberte jídlo, zejména houby!!!
Hodně štěstí.
Skřítkové bydlí na adrese:
N49° 12. T N V
E16° 26. X Y I
Ke keši:
Zde naleznou instrukce kačeři, kteří příběh buď vůbec nečetli, nebo z něho nevyextrahovali všechny potřebné informace:
- Začněte na úvodních souřadnicích
- Nechte se vést bílými bludičkami.
- Jakmile se vám do cesty postaví bludička červená, hledejte do 3 metrů od stromu s červenou bludičkou indicii. Tato je v okolí stromu vždy dvojmo, na plechových štítcích.
- Indicie si zapisujte
- U šesté stage osvětlená cesta končí. Spočítejte si pomocí indicií souřadnice keše a vydejte se k ní.
- Po odlovu pokračujte asi 80 metru jihozápadním směrem a přijdete na cestu, která vás pohodlně dovede k silnici.
Na závěr jedna užitečná rada co dělat, když po cestě náhodou narazíte na medvěda. Buďte v klidu. Nemusíte dělat nic. Medvěd vše udělá za vás.