Villa Anna se nachází v obci Černožice nad Labem (nedaleko Hradce Králové) na západní straně ulice Sehnoutkova, naproti textilní továrně Rotexim. Nese číslo popisné 34. Její umístění v blízkosti továrny mělo své opodstatnění. Původně byla obývána majiteli tkalcovny a přádelny, v druhé polovině 20. století fungovala jako ubytovna pro zaměstnance textilního závodu.
Spolu s domovem důchodců, projektovaným ve funkcionalistickém stylu Otakarem Novotným, představuje vila architektonický skvost obce.
Vila je obklopena parkem o ploše cca 15 arů, původně upravovaným ve francouzském stylu, bohužel vlivem minulých desetiletí dnes již úplně zdevastovaným.
STAVEBNÍ HISTORIE A ARCHITEKTONICKÝ ROZBOR
Stavební historii objektu je nutné nejprve rozdělit do několika základních časových etap.
PROJEKT 1904
První etapa se váže k jednomu z nejvýznamnějších českých architektů počátku 20. století – architektu Antonínu Balšánkovi. Z jeho rukou vzešel roku 1904 projekt stavebního objektu, jehož funkcí bylo nejen uspokojit ubytovací potřeby pana továrníka Sehnoutky a jeho rodiny, ale zároveň i vytvořit reprezentační prostory, které by byly odrazem prosperity jeho textilní továrny. Výsledkem tohoto počínání byl projekt secesní, bohatě zdobené vily, o jednom podzemním a dvou nadzemních podlažích, která vhodně doplňovala masivní věž v severní části objektu. Vedle této věže je umístěn i hlavní vchod do objektu, odkud se vstupuje do haly ve středu budovy. Toto atrium zasahuje i do I. nadzemního podlaží, přičemž vstupy do všech místností objektu jsou umístěny po obvodu haly. Přístup do místností v horním podlaží je poté umožněn pomocí ochozu, který je vynášen dřevěnými konzolami.
PŘESTAVBA 1958
Druhý významný mezník v historii vily Anny se datuje k roku 1958. V tomto období začal vznikat projekt na adaptaci původně secesního objektu, který byl spolu s ostatním majetkem rodiny Sehnoutkových vyvlastněn roku 1948. Cílem projektu bylo rozšíření ubytovacích kapacit vily, čímž by vznikl objekt, který bude sloužit jako hromadná ubytovna pro zaměstnankyně továrny.
Nutno říci, že již v té době se na vile značně projevoval zub času a její více než padesátiletá historie. Poměrně značně byla vlivem deště, větru a jiných klimatických faktorů poničena fasádní omítka. Dále pak představovaly problém vnitřní instalace, které byly buď již zcela nefunkční, nebo jen nevyhovovali tehdejším poměrům a nárokům při změně významu užívání stavby.
Cílem tohoto projektu byla změna dispozičního řešení interiéru, kdy byly původní prostorné pokoje rozděleny nejméně na dva menší, dále pak čekaly úpravu kuchyňské prostory, sociální zařízení apod. Zajímavé však je, že pokud porovnáme projektovou dokumentaci této adaptace a současný stav objektu, tak k drtivé většině prací, které měly být realizovány, patrně ani nedošlo.
PROJEKT 1969
Pokud důkazy o uskutečnění adaptace z roku 1958 nejsou příliš hmatatelné a spíše se jeví tento projekt jako nenaplněný, tak v případě přestavby v roce 1969 je to přesně naopak. V roce 1968 vzešel z podmětu vedení národního podniku TIBA investiční záměr na rekonstrukci vily, čímž by vznikl objekt pro cca 40 pracovnic textilní továrny.
Nutno podotknout, že v tomto případě nebyly plánované tak radikální zásahy jako v roce 1958. Veškeré změny se týkaly spíše zlepšení technické a funkční vybavenosti objektu. Ba dokonce by se dalo říci, že tehdejší projektanti si uvědomovali historický a architektonický význam vily a jejich snahou bylo tedy zachovat nejen původní ráz exteriéru, ale i interiéru. Z toho důvodu měly být veškeré stavební úpravy prováděny s maximální obezřetností a měly být realizovány jen opravdu nejnutnější práce. Velký důraz měl být kladen zejména na zachování štukových výzdob jak na fasádě, tak na vnitřních omítkách.
Z průzkumu, na jehož základě byl následně zpracován finální projekt, bylo zjištěno, že stavba (zdivo, stropní konstrukce, krov, schodiště) se nachází v poměrně zachovalém stavu, avšak trpí určitými nedostatky. Jednalo se především o porušení taškové krytiny, zejména pak v oblasti věže, a dále nevyhovující vnitřní inženýrské sítě. Součástí adaptace byl zároveň i projekt na výstavbu popelového výtahu z kotelny, který doposud v objektu chyběl.
V případě inženýrských sítí se jednalo o obnovu elektroinstalace, která byla provedena co do kapacity a 
dimenzí v nedostatečné míře a již plně nevyhovovala tehdejším požadavkům. Dále se jednalo o renovaci zdravotní techniky, kde byl velký problém v nedostatečném množství WC, umyvadel a sprchových koutů. Jejich počet bylo tedy nutné navýšit. Zároveň bylo potřeba do objektu zřídit přípojku pitné vody. Obyvatelé vily mohli totiž v minulosti využívat vody ze studny, která byla umístěna v zahradě. Za dobu její existence se však kvalita vody ve studni radikálně snížila a bylo ji tedy možné využívat již jen jako vodu užitkovou. Ústřední vytápění bylo funkční, avšak mnoho z plechových radiátorů, jenž byly ve vile užity, již za dobu jejich provozu podlehly korozi. Proto byla nutná jejich výměna. Velkým problémem bylo i řešení kanalizace objektu. V tomto směru bylo potřeba objekt zabezpečit proti zpětnému vytékání splašek v suterénu. To nastávalo v období silných dešťů z důvodu absence zpětné klapky.
PROJEKT 1988
K této poslední plánované úpravě snad jen ve stručnosti. Patrně díky změně politického systému v naší republice, a tedy i změnám v řízení tehdejšího státního podniku Tiba, tento projekt nebyl naplněn. Obecně však můžeme říci, že co do formy plánovaných změn byl velmi podobný projektu z roku 1958 (plán č. 17, 18, 19). Avšak ne až tak devastující ve vztahu k historickému interiéru vily. Snahou bylo opět navýšit počet ubytovacích kapacit objektu rozdělením jednotlivých pokojů, ovšem s tím rozdílem, že bohatě zdobené prostory původní jídelny by byly zachovány jako společenská místnost.
VILA ANNA V DRUHÉ POLOVINĚ 20. STOLETÍ
Na podnik Rudolfa Seinského-Sehnoutky je roku 1945 uvalena národní správa, v roce 1948 je zestátněn. I vila Anna propadla ve prospěch státu. Sehnoutkova textilní továrna pak mění několikrát svůj název. V druhé polovině 20. století je to n. p. Lina, poté n. p. Tiba.
V závislosti na tomto dění dochází ve 2. polovině 20. století ke dvěma významným přestavbám secesní vily (1958, 1969). Jsou rozšířeny ubytovacích kapacity objektu a stává se z něj internát pro zaměstnankyně továrny. Přestavba z roku 1969 měla zajistit ubytování pro cca 40 pracovnic textilní továrny.
Vystřídaly se zde dělnice mnoha národností. Vilu obývaly jeden čas Slovenky, v 80. letech dokonce i Kubánky.
Po revoluci je textilní podnik opět soukromý a jmenuje se Notex. Notex je založen roku 1991, jeho majitelem je Ing. Novák. Současně s působením Notexu obývá suterénní prostory vily Anny rodina Novákových. S Ing. Novákem nejsou v příbuzenském vztahu, jedná se pouze o shodu jmen.
21. STOLETÍ
V roce 2000 přechází továrna společně s vilou Annou pod firmu Rotexim a.s., která je jejím vlastníkem dodnes.
Novákovi tedy začátkem 21. století z vily odcházejí. Objekt není v současné době nikým obýván ani jinak využíván.
A nyní pár fotefotek v bohužel již zchátralém stavu.
A nyní jak na keš: Potřebujete zjistit pár informací...
A: číslo popisné villy Anna( číslo ciferujte)
B: kolik cca arů má rozloha parku (číslo ciferujte)
CDEF: rok vyvlastnění majetku rodiny Sehnoutkových
A nyní už jen dosadit do vzoce a můžete pro finálku :)
N 50°19.(A-B-C)(D-A)E
E 015°52 .(B-C)(D-E+C)C