Novoklasicistní hrobka pro italskou šlechtickou rodinu Pallavicini byla postavena dle návrhů vídeňského dvorního architekta Otto Hofera v letech 1901 – 1902. Na její výzdobě se podílelo několik dalších významných umělců, především Ignác Weirich. Budova centrálního půdorysu s kupolí je vynikajícím příkladem sepulkrální architektury.
Rod Pallavicini, kterému patřilo jemnické panství, se na počátku 20. století rozhodl začít pohřbívat na návrší dva kilometry za městem z prozaických důvodů - kvůli velké vodě.
Do té doby jejich zemřelí nacházeli poslední odpočinek v maďarském Anyásu. Jenže tam je záplavové území řeky Tisy a - jak známo - to není zrovna ideální prostředí pro pohřebiště. Proto se rozhodli, že u Jemnice postaví honosnou hrobku.
Původně měla hrobka stát vedle jemnického zámku, jenže panstvu připadalo přece jen poněkud morbidní mít zemřelé tak blízko. A tak nakonec padla volba na návrší u Chotěbudic, na které lze ze zámku dohlédnout.
Do prvního bílého mramorového sarkofágu byly v roce 1902 uloženy nabalzamované ostatky mladého Karla Pallaviciniho, který zemřel na dostizích v Anglii. Postupně tu bylo pohřbeno dalších šest členů rodu.
Dnes už zůstaly v podzemním sarkofágu uložené jen ostatky hraběnky Gabrielle Pallavicini. Nadzemní rakve totiž rozbili a vykradli zloději počátkem 90. let, radnice pak nechala ostatky šlechticů spálit a uložit do uren. Potomci si je vyzvedli až v roce 2012 a paradoxně urny stejně uložili v Maďarsku.
Pro zájemce více informací a video (nejen) interiéru hrobky, zde: https://youtu.be/aSBUmZvEaOw
(Informace s využitím článku H. Jakubcové - idnes.cz)
K samotné keši:
Při parkování nestůjte prosím v křižovatce odbočky na Louku, parkujte tak, abyste neohrožovali bezpečnost svou i projíždějících.
Při odlovu buďte samozřejmě nenápadní a hlavně opatrní, auta zde projíždějí poměrně rychle.
Vezměte si vlastní tužku.
Do keše vkládám CWG na výměnu.
Dne 4. 4. provedena změna souřadnic a umístění keše!!!