Fotografie
je proces získávání a uchování obrazu za pomocí specifických reakcí na světlo, a také výsledek tohoto procesu. Zahrnuje získání záznamu světla tak, jak jej odrážejí objekty, na světlocitlivé médium pomocí časově omezené expozice. Proces je uskutečněn mechanickými, chemickými nebo digitálními přístroji -fotoaparáty.
Slovo fotografie pochází z řeckých slov φως phos ("světlo") a γραφις graphis ("štětec", "psací hrot") nebo γραφη graphê, což dohromady dává "kreslení světlem" nebo "zprostředkování pomocí obrysů" nebo zkrátka "kreslení". Nejstarší dochovanou fotografií je pohled z Niepcova okna
HISTORIE FOTOGRAFIE V DATECH
1342 - poprvé popsána CAMERA OBSCURA - přístroj, jímž lze na rovné ploše zachytit obraz skutečnosti. Moderní fotoaparát s ní má mnoho společného.
1646 - objevena LATERNA MAGICA (Athanasius Kircher)
1725 - objevena citlivost na světlo u dusičnanu stříbrného
1777 - C. W. Sheele zjistil, že zčernání chloridu stříbrného na světle je způsobeno vyredukováním kovového stříbra
1802 - CAMERA OBSCURA použita k vykreslení obrazu
1816 - J. N. Niepce objevil citlivost na světlo u asfaltové vrstvy nanesené na kovovou desku
1819 - objevena schopnost thiosíranu sodného rozpouštět chlorid stříbrný
1826 - první foto pomocí citlivého asfaltu (Niepce)
1835 - 37 - popsána daguerrotypie - exponování na postříbřenou destičku vystavenou účinkům jodových par, později vyvolání rtuťovými parami
1839 - přímá fotografie na citlivý papír, název fotografie (J. Herschel)
1840 - objeven účinek bromu na zcitlivění - nový světelný objektiv
1891 - fotografický přístroj s výměnnými objektivy
1855 - objeveny principy pro aditivní barevnou fotografii (J. S. Maxwell)
1859 - umělé osvětlení pomocí hořčíku
1865 - pozitivní papíry s jednou kolódiovou vrstvou
1871 - použita želatina do citlivé vrstvy
1892 - izolační vrstva pro snížení halace
1902 - vypočítán objektiv Tessar
1907 - Fa Lumiér prodává první barevné materiály
1908 - patent pro barevnou fotografii (3 vrstvy na různé barvy)
1935 - barevný inverzní film
1947 - okamžitá fotografie - POLAROID
1948 - objeven princip holografie
1963 - barevná okamžitá fotografie
HISTORIE FOTOGRAFIE (podrobněji)
V širším slova smyslu můžeme říci, že počátky fotografie sahají až do roku 1342, kdy bylo poprvé popsáno poznal zařízení známé jako camera obscura či do roku 1519, kdy je známý italský "všeznal" Leonardo da Vinci poprvé nakreslil.
Byla to tmavá komora s jediným malým otvorem, jímž procházelo světlo, které na protější straně vytvořilo převrácený obraz všeho, co bylo před otvorem. Toto zařízení používali někteří malíři aby si usnadnili práci. Později byla do otvoru zasazována čočka, která zvětšila světelnost zařízení. Přes další vylepšení princip zůstával stejný.
Další krok na cestě k fotografii museli učinit další průkopníci.
V průběhu 16. a 17. století zjistili mnozí chemici, že některé látky, ponechané v otevřením prostranství, mění svoji barvu. Tuto změnu však přičítali působení vzduchu nebo tepla a nikoliv světla.
Teprve Johann Heinrich Schulze objevil, že soli stříbra jsou citlivé na světlo. To bylo roku 1725. Téměř o 100 let později vznikl kombinací těchto dvou samostatných objevů první chemický obraz na papíru. Postaral se o to v roce 1813 Francouz Joseph Nocéphore Niepce, když ponořil papír do roztoku chloridu sodného a pak ho propláchl v roztoku dusičnanu J.N. Niepce stříbrného aby se vysrážel chlorid stříbrný. Po expozici se na papíru objevil negativní obraz. Ten však brzy zmizel, neboť ustálení ještě nebylo známo a expozice tak pokračovala dále až celý papír zčernal. Po tomto "neúspěchu" začal Niepce dělat pokusy se zinkovými deskami potřenými rozpuštěným asfaltem.
Roku 1816 se mu podařilo obrazy zachytit, ustálit a vyleptat. Zhotovil tak nejstarší heliogravuru. Tento proces vyžadoval expozici na slunečním světle trvající 8 hodin. Prvními fotografickými objekty se tak mohly stát pouze budovy. L.J. Daguerre V Niepcových pokusech pokračoval jiný Francouz, Louis Jacques Daguerre. Zcela náhodou roku 1835 objevil, že je možno rtuťovými parami vyvolat obraz neviditelně zachycený na stříbrné desce, na kterou působily účinky jodových par. Tak byla vynalezena tzv. daguerrotypie, základ techniky fotografování. Na osvit tu stačilo několik minut. Avšak i daguerrotypie měla své problémy. Každý obrázek byl originálem a nebylo možno z něho zhotovit kopie. Také povrch byl velmi citlivý na dotek a tak obrázky musely být uchovávány za sklem jako umělecké dílo. Kromě toho byl obraz zrcadlově převrácen. I když se tento poslední nedostatek později podařilo odstranit zrcadlem, ostatní problémy zůstávaly. Navíc tu byla vysoká toxicita použitých chemických látek. Daguerrotypie pařížského bulváru z roku 1839. Vzhledemk dlouhému expozičnímu času se zdá, že je prázdná.
Anglický fyzik Wiliam Henry Fox Talbot se pustil jinou cestou. Kus papíru natřel slabým roztokem soli a usušil. Pak ho natřel ještě slabým roztokem dusičnanu stříbrného a opět usušil. Tím na papíru vznikla vrstvička chloridu stříbrného. Pak Talbot takto připravený papír asi půl hodiny exponoval. Následovalo ustálení v jodidu draselném. Později pak objevil, že když přidá kyselinu duběnkovou, papír se stane na světlo mnohem citlivější a expozice se tak znatelně zkrátí. Pozitiv se pak zhotovil tak, že se negativ položil na další, stejným způsobem připravený papír a osvětlil na slunci. Pak se stejným způsobem vyvolal a ustálil. Tak vznikla roku 1839 calotypie.Tento drožkař byl první postavou na papírové fotografii (14. října 1840) Ta měla oproti daguerrotypii řadu výhod. Především to byla možnost zhotovení neomezeného množství kopií. Retuš se mohla dělat jak na negativu tak na otisku. Lépe se prohlížela, měla teplejší tóny a nebyla tak citlivá na poškrábání. Přesto byla daguerrotypie úspěšnější (jenom v Americe bylo v roce 1853 na 10 000 daguerrotypistů, kteří zhotovili kolem 3 milionů obrázků), neboť většímu rozšíření calotypie bránilo mnoho Talbotových patentů.
Nicméně brzy byly obě tyto techniky nahrazeny novější. Byl to tzv. "mokrý" kolodiový proces, který v roce 1851 vynalezl Frederick Scott Archer (samotné kolodium objevil roku 1846 německý profesor chemie v Basileji Christian Friedrich Schönbein) . V tomto procesu byla čistá skleněná deska potažena kolodiem obsahujícím jodid draselný a bromid draselný. Pak následovalo zcitlivění ponořením do roztoku dusičnanu stříbrného. Expozice se prováděla ve speciálním držáku.
Dalším krokem bylo vyvolání v roztoku síranu železnatého a ustálení v kyanidu draselném. Proces se ukončil vypráním a usušením. Výsledkem byl extrémně kontrastní, jemnozrnný negativ, z kterého se mohly zhotovit pozitivní otisky jako u calotypie. Nový proces měl opět řadu výhod. Zejména to byla vysoká citlivost, takže osvit trval několik vteřin, což dávalo větší možnost fotografovat osoby. Cena byla jednou desetinou ceny daguerrotypie. Jeho rozšíření pomohlo i to, že nebyl patentován. Zůstávala však jedna nevýhoda. Byl to "mokrý" proces, desky musely být připravovány na místě. A tak se objevilo množství fotografických stanů a karavanů.
Konečný krok ve vývoji fotografie byl učiněn v roku 1871. V tomto roce vytvořil Richard Leach Maddox bromostříbrné desky s želatinovou emulzí. I když tyto desky byly v počátku méně citlivé než jejich předchůdkyně, měly G. Eastmanrozhodující výhodu v tom, že byly "suché". To si uvědomil i George Eastman a po určitém zlepšení těchto desek zavádí roku 1880 jejich výrobu. I když tyto desky měly řadu výhod a ve fotografických ateliérech se udržely až do 2. poloviny 20. století. Při fotografování mimo atelier však měly jednu nevýhodu: při každém snímku bylo nutno vyměnit desku.
Tento poslední nedostatek pomohl odstranit Američan Hannibal Goodwin, který roku 1887 vynalézá film, nový podkladový materiál pro fotografickou emulzi. Jeho vynález roku 1889 uplatnil Eastman při výrobě svitkových filmů do svých přístrojů zn. Kodak, které začal ihned vyrábět.
Masovému rozvoji černobílé fotografie už nic nestálo v cestě.
A kdo první použil název "fotografie"? Pravděpodobně Sir John Herschel v roce 1839 před Královskou společností. V názvu jsou zřejmá dvě řecká slova: světlo a psaní.