S Teri rádi lezeme. Lezeme vysoko, lezeme nízko. Lezeme nahoru, lezeme dolů. Lezeme po skalách, lezeme po stromech.
A tak se s vámi chceme o tu radost trochu podělit. Nemusíte se děsit ze závratných výšek, na většinu potřebných míst se dá vydrápat bez technické výbavy, na pár míst by se kousek špagátu hodil. Kdo se na to necítí, všechno vyřeší s 5m dlouhým žebříkem (pokud se s ním chce vláčet). A abychom nikoho neochudili o možnost dostat se i k bonusu, jsou u každé keše indicie pro jeho nalezení uložené na nejsnáze dosažitelné stage.
Jen u jedné kešky se bez dostatečného lezeckého vybavení neobejdete. Tady vám asi ani 10 m dlouhý žebřík nebude moc platný.
Tak s chutí do toho a vrhněte se na našich
Snad všichni o nich slyšeli, mnozí si některé z nich vybaví, někteří z vás je po chvíli přemýšlení dokáží vyjmenovat všechny. A tak vám je chceme trochu „oživit v paměti“ a přiblížit jak jinak než opět v osvědčené geocaching podobě.
Jako sestavitel seznamu těchto sedmi všeobecně známých unikátních starověkých staveb v oblasti Středozemního moře a na Středním východě je tradičně (a nepřesně) uváděn řecký spisovatel Filón Byzantský žijící snad ve 2. nebo 3. století n. l. (tento Filón bývá navíc zaměňován s jiným Filónem Byzantským, matematikem a „konstruktérem“ válečných strojů, který žil ve 2. století př. n. l). Filón napsal krátký spisek „O sedmi divech světa“, ve kterém sestavil seznam staveb, které považoval za zcela unikátní. Tento seznam se však od toho dnešního poněkud lišil (obsahoval babylonské hradby místo rhódského Kolosu). Navíc se část spisu nedochovala.
Současný seznam sedmi divů starověkého světa vznikl patrně až v 18. století.
Tak si zabalte batůžek s mocnou svačinou (za hodinu sedm divů světa neobejdete), obujte pořádné boty (moc toho po umeteném chodníku nenašlapete), přibalte také trochu trpělivosti a kondičky (bude se vám to hodit), nejaký ten cajk na lezení nebo žebřík a vyražte ven do přírody nalézt a prohlédnout si tyto naše divy světa:
Egyptské pyramidy v Gíze
Visuté zahrady Semiramidiny
Mauzoleum v Halikarnassu
Feidiovu sochu Dia v Olympii
Artemidin chrám v Efesu
Rhódský kolos
Maják na ostrově Faru
Ještě vám nějaké síly zůstaly? Tak se můžete směle vypravit pro náš
Osmý div světa
A pokud budete mít chuť, čas, odvahu, sílu a nezapomněli jste si v každé kešce opsat kousek „navigačního údaje“, můžete se také vypravit pro náš malý bonus:
Bonusový skálostrom
Už dosti úvodních plků a začneme se věnovat jednotlivým divům.
Socha Dia v chrámu v Olympii je považována za naprostý vrchol lidské schopnosti tvarovat kámen a kov. Socha Dia stála v Diově chrámu zhruba uprostřed posvátného okrsku Olympie. Stal se tak vlastně náboženským centrem celých olympijských her, které se konaly k poctě nejvyššího z bohů. Chrám sám o sobě byl velkolepý, ale skrýval v sobě mnohem větší poklad - div světa. Není divu, že jistý antický autor zanechal tuto větu:"Bylo by neštěstím zemřít a nevědět, jak vypadá Feidiův Zeus."
Diův chrám dodnes stojí, byť jeho více než dva metry široké sloupy už neunesou vlastní váhu. Zbytky chrámu jsou největším rumištěm na olympijské půdě. Proto musíme při popisu vycházet spíše z antických zpráv, byť třeba fragmentů výzdoby se zachovalo relativně mnoho. Chrám vznikl v letech 468 - 456 před n.l. Architekt Libón z Élidy jej umístil na vyvýšeninu v posvátném okrsku, takže se zdál poněkud vyšší než ve skutečnosti. Jeho dórské sloupy - šest na průčelích a deset na stranách - sahaly do výšky 10,5 metru, tedy stejně vysoko jako u Parthénonu. Ten vypadá mnohem lehčeji, neboť sloupy u Diova chrámu byly téměř dvakrát širší.
Vnitřek chrámu byl rozdělen na tři oddíly stejně jako u naprosté většiny všech řeckých chrámů. Ve střední celle stál na dlažbě z červeného vápence obložené bílým mramorem černý vápencový kvádr - podstavec pro sochu Dia Olympského.
K tvorbě sochy si Éliďané pozvali Feidia. Ten patřil k nejlepším umělcům, kteří kdy žili. Zeus se pak stal jeho největším dílem. Feidiás dokončil toto dílo asi v roce 433 před n.l. a brzy ji přicházely shlédnout tisíce poutníků.
První věcí, která bezpochyby upoutala návštěvníka, byla kolosálnost sochy. Kallimachos uvádí, že socha měřila 37,5 stopy, trůn samotný pak 30 stop a podstavec 3 stopy - byla tedy vysoká asi 12,5 metru. Jiní autoři tyto rozměry potvrzují, další o něco málo snižují, ale i tak je nejmenší odhad výšky 9 metrů.
Samotnou sochu považovali Řekové za dokonalý obraz Dia, ale také za pomník velikosti Hellady. Zeus seděl na trůně s vysokým opěradlem, z jeho tváře vyzařoval důstojný klid a vznešenost svrchovaného vládce nad bohy i lidmi, ve vlasech měl umístěn věnec olympijského vítěze. Přes levé rameno měl přehozen zlatý plášť posázený palmovými a liliovými lístečky, v pravé ruce držel sochu bohyně vítězství Niké, levou se opíral o vysokou berlu hellanodiků vykládanou drahokamy, na jejímž konci seděl posvátný orel. Výzdoba trůnu oslavovala především samotného Dia - postranní opěradla zdobily dvě sfingy, tři Charitky (bohyně půvabu a krásy) a tři Hóry - bohyně ročních období. Nohy trůnu nesly na ramenou čtyři další sochy Niké. Kromě těchto výjevů bychom našli i témata velebící Řecko - scény boje mezi Kentaury a Lapithy a hrdinské činy Hérakla a Thésea. Podnožka trůnu pak byla zdobena výjevy z bojů s Amazonkami. A konečně oslavovala výzdoba olympijské hry - osm závodníků symbolizovalo osm tehdejších disciplín her.
Osud sochy byl podobný jako u jiných divů světa, byť stála dlouho. Náboženské edikty Theodosiů znamenaly konec Olympie jako svatyně. Drahocenná socha pak byla převezena asi roku 394 do Konstantinopole, kde ji zničil oheň, snad roku 475. Socha zmizela. Navždy a beze stopy.
Přesuňte svoje vozítko na parkoviště P2 a tam ho opusťte a vydejte se do naší Olympie. Trosky chrámu už tu nenajdete, roznesly je vichry dávné historie. Váš pohled ale určitě nepřehlédne onen mohutný podstavec se zbytky trůnu, kde kdysi seděl sám Zeus. Vyneste svou tělesnou schránku na vrchol trůnu, pozvedněte hlavu vzhůru, představte si těch devět metrů výšky a tam kdesi v korunách byla Diova hlava.
Pak zase hlavu skloňte a najděte si tu škatuli, zalogujte se a opište další malý kousek navigačních údajů pro cestu k bonusu.
Cesta za keškou je jednoduchá, stačí vaše čtyři končetiny a trocha čipernosti.
Tak hezkou zábavu a pak už se můžete sunout do Artemidina chrámu.
tohle naše WWW počítadlo spočítalo, že jsi 
návštěvník našeho listingu