V dávných dobách, kdy Špilas byl jen jednou, velkou dřevěnou chýší, žil v této oblasti urostlý, kouzelný žabák jménem Berx. Byl to žabák tak jako každý jiný. Hopsal si místním hájkem, tu a tam si slupnul nějakou tu mušku, občas prohnal nějakou zlobivou žábu, občas se věnoval svojí rozsáhlé rodině a prostě si jen tak užíval svého žabího života.
Jednoho krásného, slunečného dne, k našemu hájku přijely tři krásné princezny Beatrix, Eleonora a Rudolfína. Hodlaly si zde užít stínu, místních velikánů po daleké pouti z Práglu do Brna, po Rychlostní cestě (Rc 1). Vystoupily tedy ze svého královského kočáru, u kterého se jim zrovna pokazila ventilace, neb jejich dvorní ovívač zajíček Xaver si namohl pravou ruku a nemohl se plně věnovat svojim povinnostem. Princezny si tedy aspoň nechaly připravit královský piknik a hned se pustili do vybraných pochoutek. A tím umožnily i ovívači, zasloužený odpočinek.
Jediné, dochovalé, skupinové foto. Beatrix, Eleonora, Rudlolfína, Xaver a žabák BERX.
Z jejich hodování je najednou vyrušil velmi podivný zvuk. Bylo to takové dlouhé, žalostné kváknutí. Princezny nikdy nic takového doposavad neslyšely, ale jejich zvědavost jim nedala a tak si střihly, která z nich půjde na průzkum do lesíka. První los padl na princeznu Beatrix, která ač nejstarší, přesto neoplývala přílišným rozumem, nicméně čím jí bůh ubral na inteligenci, tím jí přidal na svalové hmotě.
Vydala se tedy neohroženě, směrem za oným zvukem. Po pár metrech narazila na žabáka Berxe.
Ten žalostně kváknul a oslovil ji lidským hlasem.
„ Pomož mi prosím, uváznul jsem v této jámě po vyvráceném stromu a nemůžu nijak vyskočit ven.“
Princezna mu však nevěnoval pozornost a jen po něm hodila klackem. To Berxe vytočilo natolik, že jen dvakrát kváknul a z princezny se stala malá rostlinka zapáchající po česneku. (Česnek medvědí - Allium ursinum , pozn. Ownera)
Zbylé princezny po určité době , když se Beatrix dlouho nevracela, znejistěly a tak se princezna Eleonora zvednula ze svého skládacího, cestovního trůnu, vypočítala si rizika a výhody svého činu a vydala se po stopách své sestry. Po chvilce i ona narazila na žabáka. Na místě jí zarazil dráždivý zápach po česneku. Berx na ní opět promluvil a požádal jí o pomoc.
"Proč bych ti měla pomoci? Ptá se princezna. Co z toho budu mít?"
„Dobrý pocit.“ Odpověděl Berx.
„Na to se ti můžu vykváknout, to mne nijak neobohatí.“ Odbyla jej stroze Eleonora.
No jak myslíš, pomyslel si žabák. Dvakrát kváknul a z princezny byla také, ta smrdutá rostlinka.
Zbylé princezně bylo divné, že se z lesa ozývá jen prapodivné kvákání a o sestrách není vidu ani slechu. Za to, se od tam začal linout čím dál větší zápach po česneku.
Sice se děsně bála, ale více se obávala, že zůstane u pikniku sama. A tak se zvednula a velmi opatrně se vydala k hájku. Rudolfína jen křikla na zajíčka Xavera,
„Hlídej věci a neujídej!!! „ a šla hledat svoje sestry .
Xaver po chvilce zaslechl jen dvakrát kváknutí a zápach po česneku se stal opravdu již nesnesitelný.
Ovívač Xaver tedy vstal, rozhlédl se a …. .
Pokud jste dočetli pohádku až sem, patříte mezi 36% kačerů, kteří čtou listingy.
Jak celá pohádka dopadne, nechám jen a jen na Vás. Těším se na zajímavé rozuzlení, které mi prosím napište do logu na internetu.
Log samozřejmě uznám i bez dokončení pohádky. Ve svých lozích prosím nepoužívejte sprostá ani vulgární slova. Je to pohádka i pro děti.
Dobrou zábavu vám přeje BERX.CZ
Děkuji.
Jak na keš.
Krabičku naleznete velmi jednoduše. Je přidělaná na stromě u jezírka ve výšce očí. A tak není potřeba nějak pročesávat, ani likvidovat okolí. Prosím chovejte se ke keši ohleduplně a nepoužívejte násilí.
V keši zadejte jméno žabáka a logbook je Váš.