Hrad Valečov
Doba vzniku středověkého skalního hradu Valečov není doložena. První písemná zmínka pochází z let 1316 – 1318 v souvislosti s povinnostmi Bartoše mladšího. Od roku 1362 byli majiteli hradu bratři Ctibor a Hereš. Herešovi synové Bernard a Bartoš se po vypuknutí nepokojů v roce 1420 připojují k Žižkovu orebitskému vojsku, vedenému Hynkem Krušinou z Lichtenburka a 30.dubna 1420 se účastní likvidace cisterciáckého kláštera v Hradišti nad Jizerou. O něco později se dokonce stávají husitskými hejtmany. Po smrti obou bratří je paní na Valečově vdova po Bartošovi Machna (Matylda). Pohromou pro hrad se stává rok 1439, kdy se jej zradou zmocnil Jindřich z Vartenberka a na Děčíně. Po dobytí je hrad vypálen a zůstává v rozvalinách až do roku 1444, kdy je opět navrácen Valečovským. S obnovou zpustlého sídla započal nejstarší z bratří Jan. V jeho díle dále pokračuje bratr Vaněk Valečovský, v této době byl pravděpodobně zbudován Nový palác a byla opevněna dvě oválná podhrádí. Jedno z nich, nynější amfiteatr, bylo chráněno šestibokými baštami. Na podhrádích se nacházela kovárna, cihelna a poplužní dvůr. Po smrti Vaňka se panství ujímá švagr Samuel z Hrádku. V následujících desetiletích po smrti Samuela z Hrádku roku 1488 se v držení Valečova vystřídali: páni z Donína, ze Šlemberka, z Dubé a Vančurové z Řehnic. Posledně jmenovaní se významně zapsali do historie a podoby hradu. Podle smlouvy z roku 1554 bylo valečovské zboží rozděleno mezi bratry Hynka a Zikmunda. V tomto dokumentu je uveden nejen podrobný popis hradního areálu, ale i existence hradního pivovaru, krčmy Tábor, cihelny a v obci „lázně“. Pravděpodobně za jejich vlády dochází i k výstavbě zděného druhého patra Nového paláce, do té doby pouze dřevěného nebo hrázděného. Od konce 16.století je Valečov pro zadlužení prodán bratřím Kapounům ze Svojkova . Kryštofov i Kapounovi ze Svojkova je Valečov pro účast na Stavovském povstání zkonfiskován a následujího roku prodán vévodovi Albrechtovi Václavu Eusebiusovi z Valdštejna. V roce 1646 kupuje Valečov Daniel Freisleben z Buschhofenu. V roce 1652 se hrad vrací opět do rukou Valdštejnů. Hrabě Ferdinand Arnošt připojuje statek Valečovský k panství Mnichovo Hradiště. Na hradě zůstává pouze panská správa, úřadující v Novém paláci. Počátkem 18.století byl zchátralý a neudržovaný Valečov definitivně opuštěn. Hradní zdění stavby se poté stávají na téměř dvě století zdrojem stavebního materiálu, dřevěné konstrukce samy podlehly zkáze.
V 19.století se hradní zříceniny stávají cílem výletů prvních turistů. V roce 1833 Valečov navštívil František I. Se svou chotí císařovnou Karolínou Augustou. Roku 1869 se na Valečově koná také „Tábor lidu“.
Příznivé časy pro záchranu hradních zřícenin Valečova nastaly až v roce 1924, kdy hrad od Adolfa hraběte z Valdštejna zakoupil Klub československých turistů a započal s prvními záchrannými pracemi, které vyvrcholily v roce 1933 zajištěním zdiva Nového paláce. Na nádvoří hradu byl v místech dřívější roubené stavby ve skále vybudován kiosek s občerstvením. Po válce byl Klub československých turistů zrušen.
Až do roku 1994 patřil Valečov Tělovýchovné jednotě Spartak v Mnichově Hradišti. Ta se o hrad vůbec nestarala a naopak při pozdějším prodeji se snažila získat za něj co nejvíce peněz.
Obec Boseň, která-ačkoli jí to nepříslušelo – se starala o zabezpečovací práce již od roku 1990. Po čtyřech letech se obci Boseň podařilo hrad Valečov odkoupit za 300.000,-Kč. Ihned započaly změny k lepšímu, aby generace, které příjdou po nás měli co obdivovat.
Skalní světničky u hradu Valečov
V blízkosti hradu Valečova se nachází skupina obydlí vytesaných ve skále. Existuje několik teorií o době i důvodech jejich vzniku, jisté je, že lidé v nich žili ještě na konci 19.století. 22.11.1888 bylo výnosem Okresního hejtmanství v Mnichově Hradišti obecnímu zastupitelstvu nařízeno vyklizení těchto skalních bytů především z údajně zdravotních důvodů. Stalo se tak prý na nátlak valečovského velkostatku. Obyvatelé dotčených bytů se však odvolali, poukazovali na skutečnost, že zdravotní rizika nejsou dokázána, naopak dokládali, že se dožívají vysokého věku a nevyskytují se mezi nimi epedemie. Obecní zastupitelstvo jejich důvody uznalo a pokyn k vystěhování byl zrušen. O čtyři roky později byl vydán znovu, opět byly uváděny především důvody zdravotní (nebezpečí tehdy se šířící epidemie cholery) a valečovští skaláci tak museli v roce 1892 své příbytky opustit.
zdroj: Sborník o obci Boseň a Vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí.