Zajicobazant polni Mystery Cache

Zajícobažant polní

Phasianolepus campester L.

Přidán návod k výpočtu

Tuto fotku jsem pořídil – tuším že to bylo ve středu 1. 4. 2015 – při jedné ze svých cyklotoulek západně od Barbory. Už se sice smrákalo, ale kompozice a její melancholická atmosféra se mi líbila. Nastavil jsem tedy režim zataženo s tím, že barvy už nějak doma na počítači upravím. 

Doma na zvětšeném snímku mě zaujala tmavá tečka na pozadí (vidíte ji v červeném kroužku). Detail jsem zvětšoval a zvětšoval – a z toho, co se na obrazovce postupně objevovalo (v červeném obdélníku vpravo), jsem málem dostal mrtvici. Kdyby to byla ruka s pistolí skrytá v křoví jak ve filmu Zvětšenina, tak bych se nedivil. Jenže já jsem tam uviděl dost rozmazaně, ale přece jen zřetelně zvíře zprvu připomínající kačera, které po dalším zvětšení mělo hlavu a krk jako bažant (Phasianus colchicus), i když zbytek těla (zadek, čtyři nohy a ocásek) zase vypadal na zajíce (Lepus europaeus)! A taky mělo křídla!!! Z geocachingu jsem už zvyklý na ledacos, ale tohle bylo i na mne příliš.

Ukázal jsem fotku pár známým. Biologové jen nevěřícně kroutili hlavami, myslivci a ekologové byli zděšeni. Zastánci konspiračních teorií tvrdili, že tato zvířata jsou produkty přísně tajného vojenského výzkumu nejmenovaného státu určená k diverzním akcím v týlu nepřítele, zatímco ufologům ze severočeské kontaktérské pobočky bylo okamžitě jasné, že zvíře uniklo z některé kosmické lodi mimozemšťanů. Slíbili, že při příštím kontaktu s mimozemskými bytostmi se jich na to zeptají a dají nám to hned vědět v logu Write Note. Předem děkujeme.

Pokračoval jsem tedy v pátrání na vlastní pěst – a nakonec jsem přece jen něco objevil. Ve francouzském mysliveckém časopise Connaisance de la Chasse  před lety vyšel článek o úspěchu československých vědců, kteří ještě před érou genetických manipulací úspěšně zkřížili mezi sebou zajíce a bažanta. Cituji:

„Československým výzkumným pracovníkům se podařilo vypěstovat novou odrůdu lovné zvěře, kterou nazvali bažozajíc. Je to v podstatě kříženec mezi zajícem a bažantem, jemuž odborníci předvídají mimořádný ekologický a myslivecký úspěch. Samička bažozajíce má ročně dva vrhy o 8 – 10 mláďatech, která jsou po narození opeřená a po dvou měsících nabývají hustou srst. Bažozajíc se velmi rychle pohybuje po zemi a podle potřeby i poměrně dobře létá. Má velmi chutné maso, které připomíná víc zajíce než bažanta. Touto novou odrůdou už zazvěřili českoslovenští myslivci už několik honiteb a s jeho exportem počítají už letošní sezónu.“ Na fotografii, kterou zde nemohu reprodukovat, je zobrazen sedící zajíc se zaječí hlavou a roztaženými velkými bažantími křídly.

Byl to ohromný, dnes už bohužel zapomenutý úspěch československých výzkumníků. O něco podobného se pokoušela řada renomovaných pracovišť po celém světě. Že lze úspěšně křížit třeba husu s kachnou, koně s oslem nebo Frankovku se Svatým Vavřincem se vědělo, křížit prasata s ptáky se pokoušeli Vodňanský se Skoumalem (zůstalo ovšem jen u názvu projektu Kdyby prase mělo křídla), z řecké mytologie je znám Pegas (kůň s křídly) a Minotaurus (měl lidské tělo s býčí hlavou), existuje i indiánský piktogram pro zvěda – člověka s vlčí hlavou nebo podobně vypadající staroegyptský bůh Anubis. Ale tohle bylo něco naprosto nečekaného, dodnes srovnatelného snad jen s objevy G. Mendela,  O. B. Lepešinské nebo s úspěšným naklonováním ovce Dolly. 

Je tu ale několik znepokojivých otázek: Jak to, že tato zvířata dnes neběhají a nelétají v naší krajině? Jak to, že je neznají myslivci ani biologové? A jak to, že bažozajíc měl původně hlavu a krk zajíce, zatímco nyní bažanta? Domnívám se, že další výzkum byl na pokyn našich (?) nejvyšších stranických a státních orgánů zastaven a jeho výsledky byly buď zničeny, snad aby se nedostaly do rukou nekalých živlů, nebo spíš předány některé spřátelené zemi. Pravděpodobně nedopatřením však výzkumníkům pár jedinců uniklo, zvláštní souhrou náhod nepozorovaně přežilo a množilo se. Bohužel proces šlechtění byl ukončen předčasně, takže nedošlo k žádoucí stabilizaci genomu. Proto vedle původního druhu nazvaného nevědecky bažozajíc  existuje i jeho mutace s bažantí hlavou – nový druh, který jsem nazval Zajícobažant polní. A právě toho jsem nyní spatřil na Teplicku. Podle fotky by šel jeho výskyt lokalizovat do blízkosti letiště na Nové Vsi, nejspíš do zájmové oblasti všechlapského kamenolomu, kam je vstup přísně zakázán a kde mu zatím žádné větší nebezpečí nehrozilo. 

Škoda, mohl to být úspěšný zdroj deviz. A tak mi nezbylo, než tomuto zvířeti věnovat keš.  

Jak najít keš

Je mi líto, ale je to zase mysterka. Zadání sledujte podle obrázku. Zopakuji čísla kvůli horší čitelnosti: 35, 25, 40 (km/h), 700, 150, 150, 200 (m). Větší obrázek najdete v galerii.

Zajícobažant se nachází v bodě A a chce se co nejrychleji dostat do bodu B, kde má pelíšek. Jistým problémem je vodní hladina. Po poli poběží rychlostí 40 km/h, ale vodu musí přeletět. V letu vyvine rychlost pouze 25 km/h. Pak ho čeká ještě louka, kde kvůli porostu může běžet rychlosti 35 km/h. Všechny uvedené rychlosti dodrží po celou dobu cesty z bodu A do bodu B (doufám, že oceníte, že tentokrát plynule nezpomaluje!). Nemusí zbytečně kličkovat, protože ho nikdo nehoní ani na něj nemíří. Nabízí se třeba nejkratší vzdálenost A–B označená (1), příklad trasy s nejkratším letem představuje (2), ale obecně existuje nekonečně mnoho tras, z nichž pouze jediná  bude z hlediska zadání úlohy nejlepší (optimální), tj. nejrychlejší.

Vypočtěte dobu  T, za kterou se zajícobažant dostane po optimální trase z bodu A do bodu B (v sekundách) a délku  L této optimální trasy  v metrech. Hledáte tedy trasu mezi body A a B s nejkratším časem T a odpovídající vzdáleností L.
Z praktických důvodů počítejte s chybou maximálně ± 10 cm dosažení bodu B na ose x a  ± 0 cm na ose y, jinými slovy se musíte trefit mezi body (699,90;500,00) a (700,10;500,00) metrů. Čím přesněji k (700;500), tím lépe. V uvedené toleranci jsou zaokrouhlené hodnoty T i L stejné jako pro trasu přesně do bodu B (700;500) m a můžete je bez obav použít pro výpočet souřadnic keše.
A dál už je to jenom varianta  č. 2 anti-BF algoritmu®:

1. Čas T zaokrouhlete na desetiny sekundy, vzdálenost L na celé metry a s těmito zaokrouhlenými hodnotami počítejte dále.

2. Vypočtěte druhou odmocninu z (10*T). Dostanete číslo, jehož číslice označte ABCDEFGH... Číslici H nezaokrouhlujte a desetinné čárky si nevšímejte.

3. Vypočtěte druhou odmocninu z L. Dostanete číslo, jehož číslice označte PQRSTUVW... Číslici W nezaokrouhlujte a desetinné čárky si nevšímejte.

4. Číslice dosaďte do vzorců:

N 50° (38.240 + 0.WSV)´      E 13° (43.522 + 0.GDF)´

Ještě kontrola...

... a je to!

*   *   *

Poznámky

• Zajímavý dokument jsem našel v archivu STB. Tajný spolupracovník s krycím jménem Palacký v něm hlásil, že jistý inženýr (jeho jméno je v dokumentu začerněno) na mysliveckém plese pod vlivem alkoholu vyprávěl, že kdysi na Sibiři v jeho skupině geologického průzkumu pracoval jeden místní řidič, jehož bratr našel na břehu Jeniseje podivného uhynulého tvora. Jeho tělo sice už bylo v rozkladu, ale prý bezpečně poznal bažantí krk a hlavu, tělo zajíce a mohutná křídla. Na místo se s ním hned druhý den vypravili náčelník místní milice, učitelka přírodopisu a kolchozní zootechnik, ale nic už tam nenašli. Oficiální závěr vyšetřování byl, že si z něho udělali legraci jeho kamarádi, kteří toto zvíře vyrobili a umístili na břeh na místo, kam chodil lovit ryby. Místním lidem však bylo důrazně doporučeno, aby o té záležitosti ve vlastním zájmu už nikde nemluvili. Důstojník STB opatřil toto hlášení poznámkou „Zas kecá!“, ale naštěstí ho nezničil. Podezřelé ovšem je, že na dolním Jeniseji se tak vysoko na severu bažanti vůbec nevyskytují a že ani v tamějších obchodech prý bažanta nikdo neviděl přinejmenším od dob občanské války. Ale kdo měl zájem na ututlání tohoto nálezu? A proč?

• Ale teď už vážně: Ve své knížce Příběhy loveckých fotografií  popisuje pan Vladimír Paulišta  (*1922 – lovec, lovecký průvodce, úspěšný sportovec, spisovatel a organizátor myslivosti) své dlouholeté působení u pařížské lovecké cestovní kanceláře ORCHAPE, kde od roku 1968 pracoval jako lovecký průvodce a organizátor mysliveckých zájezdů do celého světa. Přijal nabídku mysliveckého časopisu Connaisance de la Chasse, aby každý měsíc přispíval do rubriky mysliveckých a kynologických zajímavostí. Jednou mu zrovna došla inspirace, ale zachránil ho jeho krajan a přítel pan Folk, lovecký průvodce a vyhlášený šprýmař, který mu z Československa přivezl fotografii bažozajíce. Článek skutečně vyšel v dubnovém čísle zmíněného časopisu a čtenářská odezva byla nečekaně velká. Redakce časopisu též dostala dopis od jedné myslivecké společnosti, která žádala o zprostředkování objednávky na dva páry bažozajíců a byla ochotna zaplatit fakturu předem(!)  No, být to v Čechách, tak by se takové žádosti všichni jen zasmáli. Jenže v cizí zemi? Raději už proto nezjišťovali, jestli to ti „myslivci“ mysleli opravdu vážně nebo zda šlo jen o příspěvek odpovídající charakteru aprílového čísla loveckého časopisu.

• V celém okolí (to se týká všech mých keší mezi Barborou, Hrobem a Hájem u Duchcova) je spousta posedů a velmi často se tam ozývá střelba myslivců. Proto tam raději ve vlastním zájmu nechoďte za tmy nebo mlhy. 

• Ještě si myslíte, že nejkratší cesta (třeba „za šipkou“) je vždycky ta nejrychlejší? 

• Přikládám návod k luštění. Prohlédněte si obrázek Zajic-navod.jpg, z rychlostí vypočtěte oba indexy a pak si otevřte tabulku Zajic-Navod.xls. V ní je další podrobný návod.

• Literatura a odkazy:
  Paulišta, V.: Příběhy loveckých fotografií. Nakl. Lípa, Vizovice 1999.
  Čihař, J. a kol.: Příroda v ČSSR. Praha, Práce 1976
  

Závěr

(CC BY-SA 3.0 CZ) ladislavappl 2015

GC5TETV – verze 1.3 z 1. 11. 2015