Nedávno jsem šel opět na jednu z mých nepravidelných večerních procházek po Slivenci. Jdu si v klidu tmou, a nejednou se nestačím divit. Za plotem pod lampou na mě skrz plot zírá zebra! Promnu si oči a v duchu si říkám: "Hmm, dneska jsem v hospodě nebyl, takže... TY JO, JE TU ZEBRA!". Chvíli na sebe koukáme, žádný z nás se ani nehne. Sakra, škoda, že s sebou nemám foťák, budu se sem muset jít ještě někdy podívat. Po chvíli odcházím a přemýšlím o tom, jaká exotická zvířata dnes lidé doma mají - v Třebotově jsem viděl pumy, na Zbraslavi klokany... ale zebru u někoho na zahradě vidím poprvé. Do teď by mě ani nenapadlo, že by v Praze mohla být zebra jinde než v ZOO.
Zebra je označení pro jeden ze tří podrodů kopytníků z rodu Equus, jejichž srst je charakteristicky bílo-černě pruhovaná („zebrovaná“). Tito zástupci skupiny koňovitých lichokopytníků žijí obvykle v rodinných skupinách, které jsou tvořeny jedním hřebcem, doprovázeným klisnami a mláďaty. Zebra se dožívá 30 až 40 let.
Stavbou těla se zebry podobají primitivním druhům oslů a koní. Mají kratší nohy, ale větší hlavu, a nejsou tak dobrými sprintery jako ušlechtilá plemena domácích koní. Mohou běžet rychlostí až 65 km/h a jsou vytrvalejšími běžci než kůň.
Mezi zebrami jsou velké individuální rozdíly, popisuje se mnoho poddruhů a místních variant, proto i počet popsaných druhů prošel revizí. Tradičně se popisovaly čtyři druhy: zebra stepní (E. burchellii), zebra horská (E. zebra), zebra Grévyho (E. grevyi) a zebra kvaga (E. quagga). Zebra kvaga byla vyhubena, v roce 1883 uhynul poslední jedinec. V poslední době se ale ukazuje, že zebra kvaga byla pouze poddruhem zebry stepní. Protože zebra kvaga byla popsána dříve, podle pravidla priority se tedy zebra stepní správně jmenuje Equus quagga, vyhynulá zebra kvaga je pak poddruhem E. quagga quagga. Zebra Chapmanova má mezi širokými černými pruhy vyznačeny ještě pruhy tmavohnědé. Tím se liší od ostatních čtyř poddruhů zeber.
Žijí pouze v savanách nebo v horských biotopech střední a jižní Afriky. Živí se různými rostlinami. Pase se na travnatých území blízko vody.
Po úspěšném páření nastává březost, která trvá celý rok. Mládě se rodí jedno, pokud se narodí dvojčata, obvykle nejsou životaschopná obě. Po narození mládě měří kolem 84 cm a váží průměrně 35 kg. Samice je schopna páření téměř ihned po porodu, ale stává se to jenom zřídka. V průměru mívá samice mládě jednou za 3 roky.
Podobnost zebry s koněm vyvolává automaticky otázku, lze-li na ní jezdit. Obecně lze říci, že ano, ale problém je, že je mnohem obtížnější ji ochočit a vycvičit, než je tomu u koní. Případy, kdy se to podařilo, existují, ale jsou vzácné.
Zdroj: Wikipedie