Když se otec Silvie dozvěděl o narození potencionálních uchazečů o trůn, přikázal je i Reu Silvii vhodit do řeky. Sluhové dali oba chlapce do košíku a položili na hladinu Tiberu, která byl zrovna tou dobou rozvodněn. Reu Silvii zachránil pak před utonutím bůh řeky Tiberu, protože se mu líbila, odvedl si ji jako manželku ke svým pramenům. Poté, co dvojčata řeka vyvrhla, jejich pláč přivolal vlčici, která žila v nedalekém lese na Palatinském pahorku. Seběhla pro ně k řece a odnesla je do svého doupěte v jeskyni. Tam je pak kojila svým mlékem a zahřívala svým tělem. Tak je jednou našel pastýř Faustulus, který je (když se vlčice vzdálila) odnesl k sobě domů, kde je s manželkou Akkou Larentiou vychoval společně se svými dvanácti syny.
Prvním zaměstnáním Romula a Rema (všímavý čtenář jistě dávno pochopil, o které dvojčata jde) bylo hlídání otčímových stád a lov zvěře. Jednou byli však při své výpravě dopadeni a předvedeni před Numitora. Ten v nich (neví se jak) poznal své vnuky. Numitor byl právoplatným vládcem Alba Longy, vyhnaný jeho mladším bratrem Amuliem. Ten je vcelku bez problémů přemluvil k nápravě staré křivdy a ti sehnali své druhy z Palatina a vtrhli do Alba Longy. Amulia zabili a vládu vrátili do rukou Numitorových.
Poté však vyvstal velmi závažný problém - Romulus a Remus, vědomi si svého královského původu, neměli kde vládnout! Protože nechtěli čekat, až jim jejich děd po své smrti uvolní trůn, rozhodli se založit své vlastní město. Svůj záměr skutečně uskutečnili a 300 let od založení Alba Longy se na Palatinu objevilo nové město. O místě (Palatinském pahorku) se bratři dohodli snadno, neboť to bylo výtečné místo: ze tří stran chráněné strmými skalními svahy a z té poslední močály před útoky jak divoké zvěře, tak nepřátel. Navíc se Palatin nacházel ve středu krásné země nad řekou - Tiberem - která v těchto místech je již velmi blízko moři; kolem něho se po všech stranách mírně zvedalo dalších šest pahorků.
V době, kdy se Romulus a Remus rozhodli založit zde své město, byly zde již chýše pastýřů a snad i zbytky Euandrova města. Oba bratři tedy podle tehdejších zvyklostí přistoupili k obřadům založení města nutně doprovázejícím: vyčkali příznivých znamení bohů, pluhem se zapřaženým býkem a krávou vyorali kolem příštího města brázdu na třech místech přerušenou. Brázda symbolizovala obranný příkop, vyoraná hlína hradby a přerušení městské brány. Potom uprostřed pahorku vykopali čtvercovou jámu, do níž vložili pluh a obětní plodiny. Po příslušných bohoslužbách pak byl obřad považován za dokončený a město založeno. Zbývalo už jen určit jméno nového města. Oba bratři chtěli, aby bylo město pojmenováno po nich. Ale problémem bylo, že nemohla rozhodnout tradiční přednost staršího, prostě proto, že byli oba bratři jakožto dvojčata stejně staří. Dohodli se tedy nakonec, že vyčkají znamení bohů, a to sledováním přeletů ptáků, což byl tehdy velice spolehlivý způsob, jak boží vůli zjistit.
Romulus zůstal na Palatinu a Remus se vydal na Aventinum, kde každý sledovali oblohu v očekávání věšteckého úkazu. Jakmile Remus zaujal své stanoviště, objevilo se šest supů, kteří mu přeletěli nad hlavou. Remus to okamžitě hlásil sboru věštců a žádal, aby mu přiřkli vítězství. Krátce na to se však Romulovi ukázalo dvanáct supů. Protože se předem nedohodli na přesných podmínkách, vznikl spor o vítězství. Remus odůvodňoval své vítězství časovým prvenstvím, Romulus větším počtem supů. Město bylo nakonec pojmenováno po Romulovi a ten pak vyznačoval místo budoucích hradeb. Zatrpklý Remus mu však s posměchem řekl, že takové hradby nikoho nezadrží a strouhu přeskočil, aby ho urazil. Tu ho Romulus se slovy: "Tak ať zhyne každý, kdo se odváží překročit mé hradby" zabil.