MĚSTYS BRANKOVICE
Nevelké městečko, ležící 11 km východně od Bučovic v úzkém údolí na pravém břehu Litavy. Brankovice se poprvé připomínají v roce 1348. Tehdy Anna z Brankovic, vdova po Vilémovi, koupila část obce pro svého syna Bohunka. Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.
Název této osady pochází od osobního jména Branek. Odborníci se přiklánějí k názoru, že název obce je patronymického původu, odvozený od osbního jména Branek. Znamená ves lidí Brankovských. Místní jména končící na –ice a –ovice lze zhruba datovat do 12, a 13, století. Název obce Brankovice se v různých dobách psal různě. Pak už nedošllo k pravopisné změně názvu obce a v této podobě se užívá až do současnosti.
Osada se připomíná v písemných archivech v roce 1348. Těsně nad osadou je kopec Hradisko, kde stávala tvrz, dosud je v zemském archivu znak vladyků z Brankovic a Kožušic. Z pánů, kterým náležely Brankovice, je důležitý Tas z Ojnic. Ten spojil natrvalo Brankovice s panstvím bučovským a v roce 1511 daroval obci les Chroustová za nepatrný poplatek. Os těch dob je část obce nazývána Tasov.
V 16. Století patřily Brankovice panu Václavu Černohorskému z Boskovic. Po vymření rodu v roce 1597 připadly Bučovice a Brankovice rodu Lichtenštejnů. První majitel pan V. Černohorský byl vyznání česko-bratrského a také část obyvatel byla též tohoto vyznání a tak povolil roku 1552 postavit modlitebnu. Byl to dům č. 94, který byl zbořen v roce 1971. Fara byla v 16. Století luteránská, v roce 1620 katolická. Nynější barokní kostel byl postaven v roce 1714.
Do roku 1848 byli občané Brankovic povinni chodit na robotu a měli tuto povinnost: půlláníci 3 koně v týdnu na jeden den, čtvrtláníci 1 den pěší roboty v týdnu, chalupníci 20 dnů v roce. Robota mohla být vykoupena za 150 zlatých (půlláníci asi 12 hektarů, čtvrtláníci asi 6 hektarů polí).
Před zrušením roboty byl nejvyšším pánem v obci rychtář. Posledním rychtářem v Brankovicích byl Hladký z č. 26 a po čas jeho nemoci ho zastával Houšť z č. 93.Prvním starostou po roce 1848 byl Hladký z č. 107,pak Zweig, Ludvík Chalabala, Zálešák, Kežlínek Jan, Sedláček Jakub, znovu Kežlínek Jan, Hladký Martin, Cichra Václav, Houšť František. Dále následovali Masařík Antotín, Kežlínek Josef, Orilek Severin, Cichra Jakub, Kežlínek Josef/6 období/, v roce 1905 Jan Slezáček, pak Pilát Jakub, Kučera Josef. Po první světové válce Kežlínek František, náměstek Krátký Josef, 1.radní Koutný Jan, 2. Radní Máčel František, 3. Radní Stuchlík Lamber.Od roku 1923 až do roku 1945 byl starostou Antonín Navrátil. Po válce byli starostové /předsedové národního výboru:Tobek Antonín, Ševčík Jan, Hurbančík Ervín, Orel Josef, Sychra Jan, Zapletal Jaroslav a Kočíř Jindřich. Od roku 1976 Josef Hlaváč, současný starosta je Ing. Ladislav Procházka.
A teď už k samotné keši:
Finální souřadnice najdete zde
