Topol osika (Populus tremula - též osika obecná) je opadavý, až 30 m vysoký listnatý strom z čeledi Salicaceae (Vrbovité) s četnými kořenovými výmladky a řídkou, ale široce rozvětvenou korunou. Kmen přímý, až 70 cm v průměru, borka v mládí hladká, zelenošedá, ve stáří černošedá a podélně brázditá.
Listy jsou okrouhlé, široce vejčité, do 8 cm, v mládí bronzové, později na líci šedozelené, světlejší na rubu, obvykle oboustranně holé, zakončené velmi hrubými zuby na dlouhých, štíhlých a zboku zploštělých řapících. Díky takto tvarovaným řapíkům se list ve větru otřásá, odtud „třese se jako osika“.
Květy jsou dvoudomé a rostou na oddělených rostlinách - samčí v až 10 cm dlouhých visutých jehnědách s šedě brvitými listenci a červenými prašníky, samičí zelené s červenými bliznami. Plodem jsou malé zelené tobolky s malinkými semeny v bílých bavlněných chloupcích. Kvete před rašením listů, od začátku března do poloviny dubna, pyl osiky je středně významným alergenem.
Dřevo osiky se používá při výrobě překližek, dýh, ohýbaného nábytku, zápalek, saunových kabinek (nemá smolné kanálky) a celulózy a také pro zpevňování břehů vodních toků. V lékařství se používají nejčastěji pupeny, méně často kůra nebo listy.
Rod Populus zahrnuje dle taxonomického pojetí 40 až 110 druhů, které rostou v subtropickém až subarktickém pásmu severní polokoule. Topol osika je původem z Eurasie, vyskytuje se od subarktického pásma až po oblast Středozemí (na jihu i v severní Africe), roste v lesích na chudé půdě, je slunným typem a najdeme ho proto na okrajích lesa, světlinách, pasekách, loukách a podél cest od nížin do horského stupně (v ČR max. do cca 1400mn.m.). Jako pionýrský druh rychle obsazuje lokality s narušeným půdním povrchem.
Z pohledu stromolezení je tento strom poměrně nebezpečný – v živém stavu je dřevo křehké a větve i větších průměrů se snadno lámou.
A jak na keš?
Hledáte nevyfouknutou PETku schovanou za stromem - poslední 2m si dejte pozor - viz atributy .