Jezero Milada Mystery Cache

Jezero Milada

Přidán návod

Snad si někteří z vás ještě vzpomenou na silnici Teplice – Modlany – Roudníky – Tuchomyšl – Trmice – Ústí. Byla cyklisty oblíbená, protože vedla skoro pořád rovně a cestou do Ústí se člověk mohl kochat výhledy na České středohoří. A zpátečním směrem zase povlovně stoupala a první kopec, který stál za řeč, byl až před teplickým Sometem. Ale nic netrvá věčně. Jednou jsem měl v nohách už asi 90 km za odpoledne, stmívalo se a já se těšil domů. Jenže co čert nechtěl – na kraji Trmic závora a značka zákazu vjezdu. Tak jsem se vlastně poprvé dozvěděl o Lomu Chabařovice. Bylo to tuším v roce 1976.

Uhlí, hořlavý kámen

Uhlí se v dřívějších dobách říkalo hořlavý kámen. Dnes už je nám to naprosto nepochopitelné, ale ještě na počátku 19. století představovalo uhlí kuriózní surovinu, takřka zbytečnost, se kterou si lidé ani dost dobře nevěděli rady. Uhlí se dokonce nazdařbůh pálilo a popel se pak za babku prodával jako hnojivo. V oné panenské době se musely vydávat popularizační brožurky a články typu „Kterak používat uhlí k topení v kamnech,“ v nichž znalci přesvědčovali konzervativní spotřebitele o výhodách neznámého, laciného a překvapivě výhřevného paliva. Nicméně hospodyně nadále přijímaly tuto novotu s nedůvěrou. Když se roku 1759 dovezlo do Vídně asi 20 tun kamenného uhlí a nabízelo se chudině před příchodem zimy dokonce zdarma, podařilo se rozdat všehovšudy pár desítek puten. Lidi raději dál mrzli, protože – pokud vůbec měli kamna – „hořlavý kámen v nich čadil a páchl stejně jako v krbech nebo na otevřených ohništích černých kuchyní“. První kamna na uhlí si dal v Praze patentovat Christoph Bergner roku 1766. Tak dlouho však byl svými sousedy osočován z otravování vzduchu kouřem, až mu topit uhlím bylo zakázáno. Uhlí se ale nakonec díky svým vlastnostem přece jen prosadilo, stalo se jedním z hlavních zdrojů tepelné energie a svého času bylo nejdůležitější energetickou surovinou v české historii. Díky němu v českých zemích nastal rozvoj průmyslu, neboť se používalo jako palivo do parních strojů a také v metalurgii. Od těch dob uplynulo mnoho času a lidé se naučili topit nejen uhlím, ale i produkty z ropy a plynem.  (převzato z (1), mírně upraveno).

Těžba uhlí na Chabařovicku

Počátek rozvoje hlubinného dobývání na Chabařovicku a Trmicku nastal po roce 1796, kdy začal pro svou potřebu dolovat a využívat uhlí kovářský mistr Michel Nitsch z Trmic. Po něm následovali trmičtí občané Franz Anton Meixner a Franz Wenzel Bose, kteří v roce 1798 začali těžit uhlí na úbočí kopce Rabenov. Zvláštnost historie vývoje ústecko-chabařovické oblasti se odráží hlavně v tom, že existovala značná roztříštěnost důlních majetků. V 19. století zde bylo intenzivně dolováno na desítkách malých dolů (viz mapka ). Postupem doby získávali rozhodující vliv v uhelném podnikání kapitálově silní těžaři a později zejména společnosti, které mohly vytvořit pro vlastní provoz dolu potřebné technické vybavení a tím získávat kvalitnější druhy uhlí. A hlavně přežít hospodářské krize (zvl. tu velkou, začínající v roce 1929), takže není divu, že před 2. světovou válkou těžilo v ústecko-teplické oblasti už jen asi 10 hnědouhelných dolů. Těžilo se formou hlubinného dobývání, které umožňovalo vytěžit přibližně 50% uhelných zásob; lomové dobývání bylo provozováno pouze v okrajových partiích ložiska, kde byla sloj mělce uložena. Po částečném útlumu hlubinného dobývání v 60. letech se na tomto území vzhledem k výhodným geologickým podmínkám začalo prosazovat povrchové dobývání hnědého uhlí.

Významným mezníkem ve vývoji území byl rok 1977, kdy byla zahájena těžba v Lomu Chabařovice. Hlavním důvodem otvírky tohoto lomu a prioritním úkolem těžby byla nutnost zajištění Tlakové plynárny Úžín a Teplárny Trmice uhlím požadované kvality. Chabařovické uhlí totiž pro svůj bezkonkurenčně nejnižší obsah síry v ČR (0,35 %), jakož i ostatních karcinogenů, nejlépe vyhovovalo podmínkám pro minimalizování zátěží životního prostředí v době inverzních stavů. Těžbě musely ustoupit obce Tuchomyšl, Lochočice, Vyklice, Otovice, Hrbovice a Český Újezd a musela být přeložena silnice i hlavní železniční trať Chomutov – Ústí. 

Po dobu těžby Lomu Chabařovice bylo vytěženo celkem 61,5 mil. tun nízkosirnatého kvalitního hnědého uhlí, 9,3 mil. m³ výklizových hmot a 256,1 mil. m³ skrývky. Lom pak postupoval dále až do roku 1991, kdy bylo Usnesením vlády ČR rozhodnuto o zastavení těžby v Lomu Chabařovice. (podle (2) a (3)).

Rekultivace lomu a vznik jezera Milada

Při postupném omezování těžby uhlí a skrývky však i nadále zůstávala otevřená otázka způsobu likvidace samotné zbytkové jámy, kde v podstatě byly řešeny dvě varianty: mokrá a suchá. Na základě jednání „Sdružení pro revitalizaci území dotčeného těžbou Lomu Chabařovice“ byla odsouhlasena varianta mokrá, což znamenalo zatopení zbytkové jámy vodou a vytvoření jezera o rozloze cca 250 ha. U takto vybudovaného jezera se předpokládá jeho mnohostranné využití, zvl. pro rekreaci, sport, sportovní rybolov atd. Velmi významná bude jeho funkce ekologická a krajinně estetická. Volba mokré varianty byla ovlivněna nejen nutností vybudování chybějící rekreační oblasti pro obyvatele Ústí nad Labem a okolních obcí v území zdevastovaném dlouhodobou hornickou činností, ale i neúměrně vysokými náklady, které by bylo nutné v suché variantě vynaložit na zasypání jámy do úrovně původního terénu.  

V roce 1991 byla zahájena první rekultivace v tomto území, zajišťovaná státním podnikem Palivový kombinát Ústí. Jednalo se o část jižních svahů vnější výsypky Lochočice s realizovanou lesnickou rekultivací. Následně byly zahajovány další, převážně lesnické rekultivace na vnějších výsypkách Lochočice, Žichlice a dále i na části vnitřní výsypky lomu Chabařovice. Od roku 1996 jsou zde realizovány rekultivační činnosti pro obnovu krajiny v rámci zahlazování následků hornické činnosti jako „Komplexní revitalizace území dotčeného těžební činností Palivového kombinátu Ústí, s. p.“  Rekultivované území zasahuje do katastrálních území Chabařovic, Roudníků, Vyklic (město Chabařovice), Tuchomyšle, Předlic (město Ústí nad Labem), Trmic (město Trmice), Lochočic (obec Řehlovice), Žichlic u Modlan, Suché (obec Modlany) a Malhostic (obec Rtyně nad Bílinou). 

Účelem sanace a rekultivace lomu a jeho následné revitalizace je vytvoření krajiny, která postupně splyne s okolní přírodou bez ohledu na její hornickou minulost. ((2) a (3), mírně zkráceno). 

Jezero Milada bylo původně součástí velké varianty Moře klidu, ale vzhledem k dlouho trvající rekultivaci je o něm finálně uvažováno jen jako o městském parkovém jezírku nově založené megapole  mezi Teplicemi a Ústím nad Labem. Nová aglomerace na mořském břehu se stane vítanou protiváhou a konkurencí Prahy.

Současný stav

V současné době jsou rekultivace v podstatě ukončeny. Celkové revitalizační a rekultivační práce jsou realizovány na ploše 1457 ha a zahrnují provedení terénních úprav, vybudování odvodňovacích příkopů, vybudování přístupových cest, biologickou rekultivaci – lesnickou, zemědělskou a ostatní (zatravnění) a hydrickou rekultivaci. Hlavním objektem vzniklým v rámci hydrické rekultivace je samozřejmě jezero Milada. Východní, západní a severní část svahů přiléhající k jezeru je zalesněna a bude umožňovat i rozptýlenou rekreaci (viz mapka, propagační foto a virtuální prohlídka). Jižní část území bude plnit především ekologickou funkci.

Pochopitelně není vše zatím tak růžové. Velkým problémem se ukázala např. špatná stabilita svahů pro jejich nedostatečné zpevnění zeminou skrývky v důsledku předčasného ukončení těžby, kdy sesuv půdy poničil např. již vybudovanou cyklostezku na jižním svahu Rabenova. To je také důvod (vedle nedostatku peněz a legislativních překážek), proč na Miladě zatím nebylo možno začít stavět. Areál sice byl slavnostně otevřen pro veřejnost 30. května 2015 (více zde), ale až na několik mobilních toalet a ploch pro parkování aut tam v létě 2015 jinak nic nebylo. Koupat se dá na několika plážích s oblázky, ale jinde u břehů koncem léta 2015 narostly vodní rostliny až k hladině tak, že tam nebylo příjemné plavání. Vstup do vody je mimo pláží tvořen velkými ostrými kameny, navíc obalenými kluzkými řasami. Obavy, že na Miladě nebude foukat vítr, se mi ale nezdají moc oprávněné, protože protivítr tam byl pro cyklistu pěkně nepříjemný. Zato jsem u břehu viděl několik asi 90cm sumců. 

Loni bylo jezdit kolem jezera na neodpérovaném kole po cestách pokrytých hrubým štěrkem hotové utrpení, ale přes zimu se povrch cest už trochu usadil a jakž takž srovnal. Snad se dočkáme asfaltu.

Jak najít keš

Bylo by hezké napsat, že níže uvedená úloha mě napadla, když jsem jednou, tak jako každý večer, stál před téměř neřešitelným úkolem uložit horu špinavého nádobí do myčky široké jen 40 cm a zaplněné už od oběda skoro nadoraz. To ale – ač nerad – napsat nemohu, protože by to nebyla pravda. Ten nápad s Miladou i s úlohou na počet koupajících se osob totiž měla Helca.cz; na mně zbylo pouze upravit některé její formulace tak, aby bylo matematické zadání jednoznačné, malinko (?) zvýšit obtížnost a hlavně schytávat projevy nevole rozezlených luštitelů, když jim to nebude vycházet. (Kvůli této obavě raději přenechala svůj nápad mně; budoucnost jí dala za pravdu, protože diskuse byla velice divoká...)..

Jezero Milada budeme považovat za obdélník o stranách přesně 700 a 3603 metrů, což odpovídá v projektu udávané ploše přibližně 252,2 ha. Jeho břehy budou hladké a nepropustné a budou mít všude sklon 10,5° (pro ilustraci: to odpovídá hloubce 150 cm asi v 8 metrech od břehu). Hustota vody bude 1000 kg/m³ a nebude se měnit.
A nyní se pokusíme vytvořit světový rekord v počtu najednou se koupajících lidí na nafukovacích lehátkách na sladkovodním jezeře.
Všechna lehátka budou přesně 180 cm dlouhá a 50 cm široká (i po zatížení) a na každém z nich bude jedna osoba, která i s lehátkem bude vážit 75 kg. Lehátka se smějí dotýkat jedno druhého, ale žádné se nesmí stlačit či překrývat jiné lehátko. U krajních lehátek může svislá přímka dotýkající se okraje lehátka procházet hranicí voda-břeh, ale nesmí ji přesáhnout (viz obrázek) – tzn., že např. na 700 metrů šíře jezera se vejde až 1400 lehátek v jedné řadě jedno vedle druhého. Na hladině mohou ležet pouze ve směru rovnoběžném s některou stranou jezera (tzn. některá podélně, jiná napříč). Je docela možné, že až bude tolik lidí v jezeře, tak jeho hladina o trochu stoupne a rozměry vodní plochy se zvětší. V tom případě zaokrouhlete oba jeho rozměry (délku a šířku) na desetiny metru a s nimi počítejte dál. Třeba tam pak ještě nějaká lehátka vtěsnáte, když některá dříve umístěná vhodně přesunete a třeba otočíte o 90°. (Vodítkem vám může být třeba můj neúspěšný pokus o řešení na obrázku v galerii.) 

Vaším úkolem bude zjistit, kolik lehátek s plavci se při dodržení výše uvedených pravidel na hladinu maximálně vejde. Samozřejmě to musí být celé kladné číslo, jehož posledních 5 číslic dosadíte za X. K číslu X přičtěte čtyři a z tohoto součtu pak vypočtěte druhou odmocninu. Dostanete číslo složené z číslic ABCDEFGH... Desetinné čárky si nevšímejte a číslici H nezaokrouhlujte. Tyto číslice nakonec dosaďte do vzorců pro výpočet finálních souřadnic. Tečka představuje desetinnou čárku:

 N 50° (39.617 – 0.GEC)´      E 13° (55.852 – 0.FHB)´

Nové: Nevyšlo? Tak zkuste k X místo 4 přičíst jen 3, odmocnit, dosadit, vypočítat a znovu zkontrolovat. 

Poznámky

• Je to na první pohled asi dost těžká úloha. Na Velký pátek, kdy se otevírají poklady, jsem proto přidal návod.

• Náhodou jsem se dozvěděl, že některé osmimístné kalkulačky osmé místo zaokrouhlují a pak nevyjdou správné souřadnice. Test: (100/19 = 5,2631578(947...) 

• V minulé verzi byla zdrojem poněkud emotivní diskuse otázka, zda ta krajní řada ještě splňuje podmínky zadání nebo už ne (viz obr.: Krajní lehátko totiž bude ležet na dně šikmo a opravdu přesáhne dolní hranou o 1 – 2 cm povolenou hranici). Zadání jsem totiž velice zjednodušil, aby se to vůbec nějak dalo počítat. Ve skutečnosti by byl ponor lehátek větší než na tomto obrázku a ta v krajní řadě rovnoběžná s břehem budou skoro celá ležet šikmo na dně, jak vidíte na horním obrázku (jsou totiž zatížená). Je zřejmé, že ani pak okraj lehátka mnou navrženého tvaru stanovenou hranici nepřesáhne, dokonce je tam ještě víc než šestimilimetrová rezerva. Podobná situace bude i u lehátek umístěných delší osou kolmo na břeh. Takže ta lehátka klidně pokládejte i do mezery široké 50 nebo 180 cm a nekomplikujte si život. Vždyť je to jenom hra...

• Buďte při hledání a manipulaci s keší náležitě opatrní. Víčko dózy pečlivě zavírejte (ne přes závit!) a kameny zakrývajícími skrýš ji nerozdrťte.  

• Pokud vám výpočet ani při vší snaze nevyjde, pak jste možná génius a můžete mi poslat (přes profil, ne v logu (!)) svůj výsledek – počet lehátek a rozměry jezera. V tom případě si potom mailem vyžádám váš nákres, jak jste tam proboha všechna ta lehátka vůbec nastrkali. Bude-li to správně, tak výpočet v listingu rád opravím a luštitele veřejně pochválím. Já jsem už při vší snaze na lepší řešení nepřišel, ale mám pocit, že několik lehátek by se při vhodném nápadu ještě mělo na hladinu vejít.

• Gratuluji Vlackovi, který do jezera vecpal ještě o jedno lehátko více než já. Kdo umí, umí! V tom smyslu jsem upravil zadání úlohy. Kdo bude ještě lepší???.

• Děkuji Helče.cz za námět na tuto keš i úlohu k ní a za kontrolu listingu a připomínky k němu a EmiluVlasákovi za podnětnou diskusi.

• Literatura a webové odkazy
  (1) Josef Veselý: Toulky českou minulostí, 757. díl, Č. rozhlas.  
  (2) http://www.jezeromilada.cz/  
  (3) http://www.usti-nl.cz/dejiny/1945-95/ul-8-74.htm 
  (4) http://cestovani.idnes.cz/otevreni-noveho-jezera-milada-u-usti-se-odklada-frk-/po-cesku.aspx?c=A121029_1847055_usti-zpravy_alh  
  Odkazy na obrázky: http://www.jezeromilada.cz/images/naucna-stezka/byvale-hlubinne-doly.jpg , http://www.jezeromilada.cz/images/slides/slide_letecky.jpg, http://www.360travel.cz/usti-nad-labem-jezero-milada

Ještě zbývá hodně práce (pohled na SZ roh jezera, stav na jaře 2015).
   

Konec textu

(CC BY-SA 3.0 CZ) ladislavappl 2015

GC5NH3R – verze 1.10 z 22. 6. 2016