!!! POZOR !!! OD 30. 3. 2019 ZMĚNA PROMĚNNÝCH, VÝPOČTU SOUŘADNIC I ULOŽENÍ FINÁLKY !!!
Židé v Březnici
Tato jednoduchá mysterka je velmi volně inspirována již archivovanou multikeší Březnice židovská, kterou v roce 2008 založil Kočkopes. Historie březnické židovské komunity je zajímavá a zdejší židovská čtvrť nádherná, tudíž v podstatě není možné, aby o nich nebyla nějaká ta kešule:-). V listingu, který není krátký, nehledejte žádné indicie, protože tam nejsou. Kdo se chce něco dozvědět, může si jej přečíst, ostatní mohou přejít rovnou na jeho konec, kde naleznou vše potřebné. Souřadnice keše vás přivedou před bývalou branku, kterou se do židovské čtvrti (Stage 1) vcházelo z náměstí. Stage 2, židovský hřbitov, je od Stage 1 poněkud z ruky. Kdo se tam chce přesunout autem, ať to udělá a parking ať si hledá, kde chce, s rizikem, že majitelé okolních pozemků a domů nejsou zrovna přátelští. Ostatní to mohou vzít příjemnou procházkou kolem Vlčavy, dát si pivo v Tenisovém centru Vitality (je tu i skromné dětské hřiště) a pokud ji nemají, odlovit si jednu stage naší keše Březnické osobnosti. Původní uložení keše se neosvědčilo, druhé vydrželo tři roky a s jarem 2019 jsme provedli další stěhování.
Z dávné historie březnické židovské komunity
Židé v Březnici žili od dávných časů, protože městem procházela Zlatá stezka, po které zemí procházely obchodní karavany a s nimi pochopitelně také Židé. První zmínky o Židech zde usedlých pocházejí z 2. poloviny 15. století. Když král Ferdinand I. roku 1540 rozhodl o vypovězení Židů ze země, tak jedním z těch, kteří dostali dnešními slovy řečeno výjimku, byl také pražský žid Mojžíš, řečený Březnický. Proces obnovování výjimek, nového vypovídání ze země a návratů se táhl celá léta, takže v roce 1559 se připomínají další dva březničtí držitelé výjimky, Šalomon a Josef, který zde vlastnil dům ještě v roce 1564. V té době již měli březničtí Židé svůj hřbitov a u cesty na Hlubyni se připomíná Židovská louka a v týchž místech roku 1576 židovská dědina. Po jistou dobu byla v Březnici též tzv. vysoká škola talmudistická, na které působil gaon (velikán – učenec). Píše o ní „mladý adept učitelství, který se vydal z Bavorska na zkušenou“, jenž zde v roce 1615 studoval a po udělení vysvědčení z kebuly (oprávnění ke košerování) odešel na Moravu.
Založení židovské čtvrti je připisováno pánům z Lokšan, kteří Březnici vlastnili od druhé poloviny 16. století do pobělohorských konfiskací. Proto se zde také říká V Lokšanech. Ludvík Fürst (10. 6. 1911 - 6. 8. 1976, v regionu respektovaný redaktor a autor místopisných textů) to však zpochybňuje tím, že v době, kdy byli majiteli zdejšího panství, žilo v Březnici „4 a ½ židovských rodin, které žily smíšeně s ostatním křesťanským obyvatelstvem“. Za pravděpodobnější je považováno vročení vzniku ghetta do roku 1726, ve kterém císař rozhodl o separaci Židů od ostatního obyvatelstva. V Březnici padla volba na Lokšany, kde již Židé žili společně s křesťany. Ghetto bylo dobudováno v roce 1747 a čítalo 22 domů, v nichž v roce 1824 žilo 145 obyvatel.
O nepoctivém flusserovi Popperovi
I na Březnicku provozovali Židé v pronajatých flusárnách své řemeslo – loužení dřevěného popela k získání louhu pro výrobu mýdla a často též sody. Bylo to v časech, kdy popel nebyl odpadem, ale zbožím, které nemohl vykupovat kdekdo a kde se mu zachtělo. O tom, že konkurence nebyla malá a nepoužívala vždy úplně férové praktiky, svědčí dvě listiny z březnického zámeckého archivu, které pro sborník Bozeňsko v roce 1938 přepsal Jaroslav Rokycana:
Váženému vrchnostenskému úřadu v Březnicích.
Israel Popper si opovážil minulý týden ve zdejší vesnici Soudšicích se svým synem a pacholkem vykoupiti popel, dokonce se odvážil tam přenocovati a provezl „na černo“ celou jednu fůru. Svědci shodně vypovídají, že Popper, když se mu prodati zdráhali, jim řekl, že má koupě popela od vrchnosti spachtované a že hotově platí, kdežto oni u jiných musí několik neděl na peníze čekat. A ještě jiných úskok, těmto podobných úskoků užili. Proto sdělujeme sousedsky, co se stalo, a žádáme, aby byl mladý Popper potrestán arestem za to, že se vydával falešně za pachtýře, že byl podvodníkem, a jeho otec budiž důrazně varován, aby podruhé nezasahoval do vrchnostenského práva zdejšího panství, neboť před nedávnem také v Hudčicích sebral fůru popele, jak nám tamní rychtář oznámil.
Vrchnostenský úřad v Drahenicích, dne 27. března 1838
J. Grand, zámecký hejtman
Váženému vrchnostenskému úřadu v Drahenicích.
Odpovídáme na Vaše sdělení ze dne 27. m. m. Zdejší šucovní žid Israel Popper a také jeho syn Karel byli předvoláni. Synovi byla vyčtena provinění Vámi sdělená, že totiž neoprávněně, ba podvodně vykupoval popel ve vsi Soudšicích. Nato obžalovaný odpověděl a svědectví jiných se dovolával, že nepoužíval žádné lsti při kupování popele, aniž se o nesmyslně malé množství popele tak ucházel, nýbrž tvrdí, že jemu samotnému byl popel ten ke koupi nabízen několika ženami a že jej bez váhání koupil zároveň s jiným zbožím, které mu ke koupi nabídly, že vše řádně zaplatil a že celé toto jednání je zákonně dovoleno. Když mu poté bylo rychtářem sděleno, že poddaní tohoto panství nesmějí prodávati popel bez souhlasu vrchnosti a že je svádění k prodeji popele trestné zasahování do práva cizí vrchnosti, omlouval se neznalostí tamního vrchnostenského urbárního práva. Jeho otec Israel řekl, že je s Vaším vrchnostenským úřadem v obchodním styku, že je dobře zachovalým obchodníkem, a lichotí si, že pro tento nepatrný zásah do práva tamního panství nenastane s ním žádný spor, slibuje, že již nikdy v panství Vašem popel sbírati a kupovati nebude. Oba obžalovaní byli potom propuštěni, když jsme jim přečetli nezákonnost jejich počínání a varovali, že budou napříště přísně potrestáni, kdyby se opovážili zase popel z obvodu Vašeho panství kupovati.
Vrchnostní úřad v Březnici, dne 3. května 1838
Kellner, ředitel panství m. p.
Konec Židů v Březnici
Začátek konce židovských komunit v Českých zemích nastal zdánlivě paradoxně po společenských změnách v roce 1848, které Židům přinesly řadu nových práv a svobod. Židé znovu začali žít společně s většinovou populací a příslušníci jejich dříve uzavřených komunit začali stejně jako jejich křesťanští spoluobčané opouštět venkov a stěhovat se do bouřlivě se rozvíjejících měst a nových průmyslových oblastí. Vliv těchto okolností mohl na komunitu březnických Židů dopadnout s vyšší intenzitou, protože depopulační vlna postihla jihozápadní Čechy silněji než jiné regiony. Rychlá modernizace společnosti dala současně vzniknout široké židovské elitě, jejíž příslušníci se díky kvalitnímu vzdělání a podnikatelské obratnosti uplatnili na vysokých postech v řadě oborů.
Asimilace s sebou přinášela i oslabování „náboženské horlivosti“ a pozvolný rozpad židovských náboženských obcí (ŽNO), páteři lokálních židovských komunit. Nedostávalo se vyučujících náboženství ani rabínů. V období 1. republiky proto docházelo ke slučování ŽNO. První pokus o sloučení té březnické s příbramskou proběhl bez úspěchu v roce 1928 s argumentací, že březnická ŽNO, jedna z nejstarších, ne-li dokonce nejstarší ŽNO v bývalém Prácheňském kraji, ničeho podobného nepotřebuje. Sloučení ale březnická ŽNO stejně neušla, v roce 1932 byl zahájen slučovací proces s ŽNO blatenskou, kasejovickou a mirovickou (ejhle – další organizační proces odehrávající se přirozeně na území starodávného Bozeňska!). 
Hlavním hybatelem tohoto procesu byl březnický Žid Julius Lederer (27. 7. 1871 v Březnici – 1956 v Poděbradech). Dnešní terminologií by bylo lze Julia Lederera nazývati „chalupářem“, neboť v Březnici nežil, dojížděl do ní toliko o víkendech, ale přesto byl respektovanou osobností zdejší židovské komunity. Úřední slučovací proces se protahoval, sloučené ŽNO však fungovaly tak, jako by byl završen. Jeho pomyslným završením, avšak z dnešního pohledu současně i smutným potvrzením úpadku židovských komunit v Českých zemích, bylo ustanovení společného rabína pro ŽNO v Březnici, Příbrami a Písku. V červnu 1939 se jím stal rabín Rudolf Ferda z Českých Budějovic.
Definitivní tečku za staletým působením Židů v Březnici udělal holocaust. V roce 1942 v Březnici žilo již pouze 28 Židů, nepočítaje bratry Julia a Rudolfa Ledererovy. Až na Richarda Neumanna, který byl do Terezína deportován Prahy, a Alfreda Lurieho, o němž se ví jen tolik, že zemřel v Osvětimi již 12. 12. 1941, opustili všichni Březnici 23. 11. 1942 do shromaždiště v Klatovech, odkud byli 26. 11. 1942 deportováni do Terezína. Zde zemřeli osmašedesátiletý Karel Lurie a pětaosmdesátiletá Judita Weilová. Všichni ostatní zahynuli v Osvětimi, kam byli deportováni v letech 1943-1944. Jediní, kteří tyto hrůzy přežili, byli výše zmínění bratři Ledererovi, kteří se ovšem do Březnice nikdy nevrátili. Jediné, co nám v Březnici po našich židovských sousedech zbylo, jsou domy, movité archiválie a vzpomínky, z valné většiny již nežijících, osob…
Jak na keš
V Lokšanech si dobře všímejte původního (římského) a dnešního číslování domů, možná bude dobré si čísla i zapsat. Na židovském hřbitově hledejte jediný náhrobek s dírou. Z nápisu na něm dohledáte vše, co vám chybí pro výpočet souřadnic finálky. Vše se počítá podle běžných pravidel s tím, že závorky nemají matematický význam.
A = součet čísel označujících pořadí písmen, ze kterých se skládá jméno zde pochovaného syna, v anglické abecedě
B = počet písmen v názvu jeho povolání
C = ciferace roku úmrtí Any Zuzákové
D = použijte binární logiku a zapište hodnotu podle pravdivosti výroku „Syn se narodil 19. 10.“
FINAL: N 49°XV-629.(D)(A+XV-X) E 013°XI-603.(C-1)(B*C+XIV-V-11)
Zdroje:
Bozeňsko, ročník I., č. 1, 1938; ročník II., č. 1, 1939; ročník V., č. 1, 1949
Kalbáčová, Lenka, in: Podbrdsko, svazek XIX/2012, Příbram 2012, Státní okresní archiv Příbram a Hornické muzeum Příbram, ISSN: 1211-5169
Fotografie pořídili autoři keše
Zkontrolujte Vaše řešení 