Tato keš vznikla především ze dvou důvodů:
- „donutit“ sama sebe, zjistit si něco o slavných osobnostech mého rodného města (abych nebyla informačně stále omezená jen na Menšíka s Muchou) – přičemž tvorba keše byla výbornou příležitostí,
- rozšířit spektrum keší v Ivančicích
V Ivančicích se samozřejmě narodila řada lidí, kteří nějakým způsobem ovlivnili historii, ať již světovou, českou nebo „jen“ ivančickou – samotná keš je však věnována osobnostem již nežijícím, především těm „nejprofláklejším“, nejsnáze zapamatovatelným a těm, na jejichž památku byla odhalena pamětní deska. Ostatní rodáci mi snad prominou, že jsou zmíněni pouze v závěru listingu a putování Ivančicemi nesměřuje k jejich rodným domům (které jsem většinou nebyla schopná ani dohledat).
Snad pro vás následující informace budou nové a zajímavé. Sama nejsem ale přílišným zastáncem takovéto historické „četby“ (letopočty si nepamatuju a podobné informace okamžitě zapomínám), proto studium celého listingu rozhodně není podmínkou nutnou pro úspěšné odlovení keše, ale pouze zajímavostí.
Budu jen ráda, když mě upozorníte na některé další rodáky, na které jsem při psaní listingu zapomněla, ideálně s uvedením odkazu na informace o nich – průběžně bych tak listing doplňovala, ať je tu máme komplet.
Tato jednoduchá a časově nepříliš náročná multina (cca 45 minut) vás provede centrem Ivančic a přivede vás k rodným domům následujících osobností (jejich pořadí se řídí pořadím stagí této keše, jednotliví rodáci tak nejsou seřazeni chronologicky).
Nejprve však něco k tomu, co je potřeba udělat pro odlov keše. (Původně jsem chtěla umístit na začátek listingu informace o rodácích, jejichž domy na jednotlivých stagích potkáte - ale na tip Hobaka jsem luštící část přesunula na začátek; ne každá GPS by si totiž s tak dlouhým listingem poradila.) Během odlovu budete muset navštívit 6 stagí a na nich zjistit vždy nějakou jednoduchou informaci, potřebnou k výpočtu souřadnic finálky. (Dost možná se vám některé informace podaří zjistit pomocí street view map nebo googlu, ale to už je samozřejmě na každém, jak „poctivě“ k luštění přistoupí.) Neděste se ale předem, jednotlivé stage neleží až tak daleko od sebe a finálka je umístěna nedaleko poslední z nich.
Stage 1 - rodný dům Vladimíra Menšíka
49°06.010'
16°22.795'
Na vstupních dveřích domu jsou uvedena 3 čísla (2 arabská, jedno římské). Jejich ciferací získáte číslo A.(Pozorně rozlišujte, co na dveřích jsou číslice a co slova.)
Stage 2 - rodný dům Guido Adlera
49°06.173'
16°22.737'
Na tomto místě budete na čelní straně domu hledat hnědou tabulku pod rohovým balkonem v prvním patře. Počet všech samohlásek na tabulce je číslem B.
Stage 3 - rodný dům Václava Novotného
49°06.122'
16°22.716'
Na pamětní desce zjistěte poslední číslici roku, kdy byla deska zhotovena. Toto číslo je číslem C.
Stage 4 - rodný dům Beneše Metoda Kuldy
49°06.116'
16°22.726'
Číslem D je počet souhlásek v příjmení autora citátu uvedeném na pamětní desce B. M. Kuldy.
Stage 5 - rodný dům Alfonse Muchy
49°06.101'
16°22.583'
V rodném domě Alfonse Muchy sídlí organizace, zajišťující kulturní akce v Ivančicích. U vstupu na zdi naleznete tabulku, na níž hledejte řádek s informací o otevírací době v soboty a neděle v červenci a srpnu . Součet všech uvedených hodnot po ciferaci použijte při výpočtu finálních souřadnic jako číslo E. (např. 10:00-14:00 = 10 +14 = 24 = 2 + 4 = 6)
Stage 6 - rodný dům Tomáše Procházky
49°06.160'
16°22.499'
Pamětní deska byla v době tvorby keše z domu odstraněna (nyní je však opět na svém místě), proto neslouží k žádnému výpočtu, a budete zde tedy zjišťovat číslo F – počet nápisů „květiny“ na čele domu nad vchodem do květinářství (tj. nápis přímo na fasádě, nikoli na jakékoli další tabuli).
UPOZORNĚNÍ! F=3. Nápisy byly v rámci opravy fasády zničeny.
Výpočet:
N 49°06.(A-3)(C+1)(A+E)'
E 16°22.(D+1)F(B-D-1)'
V okolí keše se pohybuje v průběhu dne poměrně velké množství mudlů (především brzo odpoledne, kdy chodí školáci a studenti na autobus), při vyzvedávání keše buďte proto opatrní a co možná nejvíc nenápadní. Nejedná se bohužel o žádné úžasné místo, které by jakkoli souviselo s některým z rodáků - zvolila jsem toto uložení ze zcela praktických důvodů: aby byla keš snadno dostupná, ale ne příliš okatá pro jakéhokoli kolemjdoucího, aby mohla být krabička větší než nano (nemám ráda manipulaci s těmi prťavoučkými logbooky), abyste se nemuseli při odlovu neustále rozhlížet a klepat, že vás pozoruje nějaký mudla, a aby finálka nebyla v konfliktu s již existujícími kešemi (což není až tak jednoduché, jak se to zdálo). Tak mi případně odpusťte, když vás místo zklame.
Součástí keše je tužka, ale pro jistotu si berte vlastní. Do krabičky se nevejdou žádné trackovatelné předměty.
V neposlední řadě bych ráda poděkovala klakubovi za betatest, díky kterému jsme vychytali různé nepřesnosti a chybky v listingu.
Vladimír Menšík
O tomto herci, který se v Ivančicích narodil 9. října 1929, bylo napsáno mnoho, internet je informací o něm plný, proto uvádím pouze méně známé zajímavosti z jeho života:
- Vystudoval průmyslovou školu a nějakou dobu pracoval v Brněnských strojírnách.
- Byl dvakrát ženatý.
- Jeho rodný dům v Ivančicích zdobí pamětní deska. V blízkém Památníku Alfonse Muchy se také nachází stálá výstava Vladimíra Menšíka. 29. dubna 2007 byla slavnostně otevřena Rozhledna Vladimíra Menšíka na Hlíně.
- Vladimír Menšík uměl hrát na piano a mandolínu.
- Hrál závodně házenou, rekreačně fotbal.
- Když měl přijít na první zkoušku divadelní hry Těžká Barbora, kterou režíroval Jan Werich, zaspal a Werich mu již druhou šanci nedal.
- Deset let byl v KSČ, ale pro pasivitu byl vyloučen, z oficiálních akcí KSČ se mu dařilo „vykrucovat“.
- Neměl rád natáčení Bakalářů, považoval to za „kouli na noze, která je k uzoufání pravidelná a nudná, kde je sevřen banálním textem“.
- Raději než Bakaláře měl rád natáčení pořadu Křeslo pro hosta, do kterého si zval především vědce a lékaře. Jakmile byl však nucen zvát i komunistické funkcionáře, snažil se z pořadu vyvázat. Kvůli tomu se pohádal i s tehdejším ředitelem Československé televize - Janem Zelenkou. Účinkování v pořadu se údajně zbavil tak, že na jedno z natáčení přišel opilý.
- Jako svého nejoblíbenějšího spisovatele označil Liona Feuchtwangera, dále měl rád např. válečnou literaturu.
zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vladimír_Menšík
Guido Adler
Guido Adler byl významnou osobností evropské a světové hudební vědy. Narodil se 1. listopadu 1855 v rodině praktického lékaře. Jeho otec zemřel velmi záhy po jeho narození, a tak se matka s dětmi odstěhovala do Jihlavy. Od 8 let pak vyrůstal Guido ve Vídni. Začal navštěvovat Akademické gymnázium a od roku 1868 konzervatoř ve Vídni, kde se mu dostalo důkladného hudebního vzdělání. Po maturitě se zapsal na práva, studium ukončil v roce 1878 získáním diplomu a doktorského titulu a dva roky na to obhájil doktorát filozofie. V roce 1885 byl jmenován profesorem dějin hudby na německé univerzitě v Praze a posléze profesorem na vídeňské univerzitě.
Spolu s Friedrichem Chrysanderem zakládal a řídil hudebněvědná periodika. Stál u zrodu Mezinárodní společnosti pro muzikologii se sídlem v Basileji a byl jejím doživotním čestným prezidentem. Své paměti uložil v knize Wollen und Wirken. Po obsazení Rakouska roku 1938 mu bylo publikování z rasových důvodů zakázáno. Jen pro vysoký věk nebyl poslán do koncentračního tábora jako jeho dcera Melanie.
Adler zemřel ve Vídni 15. února 1941. Po smrti nacisté zabavili jeho vědecky nesmírně cennou knihovnu.
zdroj: http://jarva.wz.cz/persons.htm a http://cs.wikipedia.org/wiki/Guido_Adler
Václav Novotný
Doktor Václav Novotný se narodil 5. září 1869 jako syn ivančického učitele Václava Novotného st. – autora poměrně slavné písně „Krásný hled“, kterou napsal při pohledu od kopce, na kterém stojí kaple Sv. Jakuba.
Byl politikem Komunistické strany Československa, poslancem České národní rady a Federálního shromáždění, ale především historikem a profesorem Karlovy Univerzity v Praze.
Zajímal se o poezii a sám např. publikoval jako šestnáctiletý v Zábavných listech. Projevoval zájem o veřejné politické dění žurnalistickými příspěvky v Radikálních listech, Neodvislosti a českobudějovickém Pokroku.
Roku 1893 se stal doktorem filosofie, 1895–1896 působil jako profesor gymnázia v Praze. Dále pracoval jako úředník místodržitelského archivu v Praze a v roce 1898 habilitoval jako soukromý docent pro české dějiny. O třináct let později byl jmenován profesorem. Byl členem a tajemníkem Královské české společnosti nauk. Byl členem České akademie věd a umění a předsedou její komise pro vydávání Sbírky pramenů českého hnutí náboženského ve 14. a 15. století. Působil jako řádný člen Archivní rady ve Vídni, byl též předsedou Historického spolku a stál v čele jeho komise pro vydávání Pramenů dějin českých. Účastnil se mezinárodních historických kongresů a byl rytířem francouzské čestné legie.
Přednášel také na Státní archivní škole v Praze a na Škole vysokých studií pedagogických. Ve své vědecké práci se zaměřil na husitství, Mistra Jana Husa, náboženské dějiny a postupně celé starší české dějiny.
Pohřben je na smíchovském hřbitově na Malvazinkách.
zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Václav_Novotný
Beneš Metod Kulda
Beneš Metod Kulda se narodil 16. března 1820 v Ivančicích v rodině kožešníka. Starší podobu rodového jména Kulda přijal Beneš pod vlivem farních matrik, jeho otec a všichni příbuzní se podepisovali Gulda.
Kulda vyrůstal odmalička v ovzduší zdravého národního uvědomění. Velký význam pro jeho vývoj měl ivančický rodák kaplan Tomáš Procházka.
Po základní škole studoval Kulda na gymnáziu v Jihlavě. Po skončení gymnázia odešel do Brna studovat filozofii, její absolvování bylo totiž povinné pro přijetí na vyšší studia. Dne 6. srpna 1845 byl Beneš Kulda vysvěcen na kněze.
Ani jako mladičký kaplan vedle svého kněžského působení nezapomínal vzdělávat a uvědomovat lid, půjčoval lidem knihy zábavné, náboženské i hospodářské. V této práci pokračoval i na všech místech, kam byl poslán.
V roce 1850 se Kulda stal duchovním správcem při ochranovně pro zanedbanou mládež v brněnské čtvrti Černá Pole. V létě téhož roku byl založen spolek Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, pravděpodobným iniciátorem vzniku a redaktorem prvních devíti svazků byl právě Kulda.
Pro svoji houževnatost byl Kulda pověřen organizací tzv. sjezdů moravských katolických jednot v Brně.
Při svém pobytu v lázních v Rožnově se pustil do sběru a zapisování repertoáru místních obyvatel - pohádek, pověstí, pověr a obyčejů. Ve dvou dílech byly vydány pod názvem Moravské národní pohádky a pověsti z okolí rožnovského. Účelem vydaných pohádek bylo, jak sám prohlašoval, „zachovat výtvory národního ducha, v nichž se zračí čistá mateřská řeč, zachovat lidovou moudrost, jejíž výchovný smysl zvláště pro mládež a prostý lid je jasný”.
Založil a po třicet roků redigoval v Olomouci vydávané periodikum Posvátná kazatelna. Byl jmenován kanovníkem starobylé kapituly vyšehradské. Neúnavně psal články do různých časopisů, působil také jaké okresní školní inspektor.
Kuldova horečná činnost ustala v roce 1893, kde se mu začal povážlivě zhoršovat zrak a záhy oslepl úplně. Zemřel 6. května 1903 a o tři dny později byl pohřben do vlastního hrobu na Vyšehradě.
Zanechal po sobě přes 50 svazků vlastních spisů.
V roce 1884 byl Kulda jmenován čestným občanem města Ivančice. Pamětní deska je také v Rožnově na faře.
zdroj: http://www.zrcadlo.info/view.php?cisloclanku=2010030005
Alfons Mucha
Alfons Maria Mucha se v Ivančicích narodil 24. července 1860 v rodině soudního zřízence. Měl dvě vlastní sestry, Annu a Andělu. Studoval na Slovanském gymnáziu v Brně, kde si přivydělával jako chrámový zpěvák v petrovském chlapeckém sboru.
Po neúspěchu u přijímacích zkoušek na pražskou Akademii krátce pracoval jako písař u ivančického soudu. V této době připravoval ochotnická divadelní představení, maloval dekorace a plakáty, navrhoval pozvánky.
Roku 1879 odešel do Vídně pracovat jako malíř divadelních dekorací. Poté se přestěhoval do Mikulova, kde maloval portréty místních obyvatel. Roku 1883 byl pozván k vytvoření dekorací interiérů zámku Emmahof nedaleko Hrušovan nad Jevišovkou.
V roce 1885 začal navštěvovat akademii výtvarných umění v Mnichově a o dva roky později odešel studovat do Paříže.
K osudovému zlomu v jeho kariéře došlo roku 1894, když získal objednávku na plakát pro Sarah Bernhardtovou. Nejslavnější Muchovo období nastalo na přelomu 19. a 20. století, kdy pracoval v Paříži.
V roce 1906 se oženil s Marií Chytilovou a odjel do Spojených států, aby si vydělal na realizaci svého velkého snu, Slovanské epopeje. Tímto cyklem obrazů chtěl shrnout dějiny slovanského národa. Cyklus velkých pláten maloval na zámku Zbiroh od roku 1910. Epopej dokončil v roce 1928 a Muchův americký mecenáš ji věnoval Praze. Dříve byl tento cyklus k vidění na zámku v Moravském Krumlově, nyní je umístěn v Praze ve Veletržním paláci (výstava otevřena v květnu 2012).
Mucha se stal známým jako umělec pracující v oboru užitého umění, kromě reklamních plakátů tvořil i návrhy obalů pro celou řadu spotřebních předmětů, maloval návrhy jídelních menu, kalendářů a dekorativních zástěn, doplňoval knihy svými ilustracemi; mimo jiné vytvořil grafickou předlohu k první československé poštovní známce a navrhoval i grafickou podobu československých bankovek. Jeho tvorba zahrnuje návrhy interiérů, nádobí, šperků, ale i návrh okna v katedrále Sv. Víta v Praze.
Alfons Mucha byl také dobrým fotografem, který své snímky využíval jako předlohu při své malířské tvorbě. Muchova dokumentace z cest z Ruska, z období před Říjnovou revolucí, tvořila důležité podklady právě pro cyklus Slovanská epopej. Je považován za zakladatele české školy klasického fotografického aktu. Jeho fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze.
Zemřel na zápal plic v Praze 14. července 1939, po výslechu gestapem. Pochován je na hřbitově na Vyšehradě.
portrét výše - zdroj: http://www.ivancice.cz/rodak-mucha.php
Zajímavosti:
- Po Alfonsu Muchovi pojmenoval Antonín Mrkos planetku (5122) Mucha.
zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Alfons_Mucha
- Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 se Mucha nadšeně zapojil do přeměny své nové vlasti – navrhl nové známky a celou řadu vládních designů a dokumentů, navrhl také podobu nových policejních uniforem. Navrhl rovněž nové bankovky a je zajímavostí, že kvůli nedostatku času musel na novou stokorunu na portrét Slavie použít jeden ze svých starších portrétů, portrét Američanky Josephine Crane Bradleyové, manželky svého sponzora Slovanské epopeje.
zdroj: http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=563
Tomáš Procházka
Tomáš Procházka se narodil 11. prosince 1803 v rodině proslulých ivančických hrnčířů. Vystudoval v Jihlavě gymnázium a v Brně bohosloví.
Od roku 1831 nastoupil jako kaplan v Ivančicích a zde setrval až do své smrti. Za své poslání přijal práci pro rodné město a odmítl proto i pozdější nabídku vyššího postavení mimo Ivančice.
Těžiště jeho práce bylo ve výchově mládeže, kde začal svůj boj proti odnárodňování zdejšího lidu. Jeho dílem byly široko daleko známé školní radovánky, každoroční slavnosti mládeže.
Měl zásluhu na odstranění čistě německého charakteru zdejší školy a věnoval se školním dětem i mimo vyučování. Přičinil se o založení náboženských spolků, zvláště Jednoty katolických mužů a Jednoty katolických žen. Zavedl nedělní besedy pro učně a mladé řemeslníky, pro dívky organizoval doučování v ručních pracích, neboť až dosud bylo každé další vzdělávání možné jen v německém prostředí a vedlo k odnárodňování mladých lidí.
Tomáš Procházka založil školní knihovnu, šířil české knihy, pořádal hudební a recitační akademii na náměty z českých dějin a pozvedl na vysokou úroveň i hudební život v Ivančicích. Dosáhl kvalifikace středoškolského profesora a nadané děti připravoval k přijetí na gymnázium, což by jinak zvlášť pro děti z chudých rodin nebylo možné. (V řadě jeho odchovanců vyniká jeho žák Beneš Metod Kulda, který později napsal Procházkův životopis.)
Procházka ovlivňoval také hospodářský život, když šířil mezi zemědělci nové odrůdy ovoce, prosazoval ve městě vysazování stromů na opuštěných pozemcích, budování alejí apod.
Jeho životním dílem bylo znovupostavení svatojakubské kaple nad městem, pro které získal veřejnost a které se uskutečnilo vlastními silami ivančických občanů.
Tomáš Procházka se bohužel nedočkal svěcení kaple, neboť zemřel na souchotě 8. června 1858 ve věku 55 let. Průvod sestupující od kaple sv. Jakuba po jejím posvěcení se zastavil u jeho hrobu na ivančickém hřbitově.
zdroj: http://www.ivancice.cz/rodak-prochazkat.php
zdroj: http://jarva.wz.cz/persons.htm
Pro velké nadšence historie ještě dávka informací k dalším ivančickým rodákům:
Jan Procházka
Jan Procházka byl český spisovatel, scénárista a novinář, který se narodil v Ivančicích 4. února 1929. Od únorových událostí roku 1948 se stal aktivním příslušníkem svazu mládeže a stoupencem komunistické strany. Od roku 1951 vycházely v novinách jeho povídky. Byl dramaturgem a scénáristou studia Barrandov. Zastával vysoké funkce v tehdejší komunistické straně. Události kolem historického IV. Sjezdu Svazu československých spisovatelů v červnu 1967 posunuly Jana Procházku do řad čelných stoupenců nadcházejícího obrodného procesu roku 1968. Později se stal také místopředsedou Svazu spisovatelů. Po srpnové invazi sovětských vojsk byl Procházka vystaven skandalizaci a šikanování. Jeho knihy byly zakázány a filmy zavřeny do trezorů, jeho jméno bylo vyřazeno z učebnic. Za této situace těžce onemocněl a zemřel 20. 2. 1971 v Praze ve věku 42 let. Jeho pohřeb, původně zakázaný, proběhl za dozoru Státní bezpečnosti.
zdroj: http://jarva.wz.cz/persons.htm
Jakub Svoboda
Malíř Jakub Svoboda, nebo také Henri Rousseau z Ivančic, jak jej nazval básník a spisovatel Jan Skácel, se narodil 17. listopadu 1875 v Ivančicích. Již od dětství rád maloval a této zálibě zůstal věrný po celý život. Byl vyučen cukrářem. Na živobytí si vydělával příležitostnou námezdní prací, později prodejem svých obrázků, fotografií, plastických modelů a map i další výtvarnou činností.
V roce 1900 se ho po výtvarné stránce ujal ředitel tehdejší školy Josef Vávra. Pod jeho vedením se Jakub Svoboda zdokonalil ve svém výtvarném oboru.
Jakub Svoboda patří mezi představitele naivního umění. Jeho práce se většinou vztahují k Ivančicím a okolí. Kreslil ale i jiná města.
Kromě malování se Jakub Svoboda od roku 1911 věnoval fotografování a od roku 1923 také zhotovování plastických modelů a map.
Zemřel v Ivančicích 12. února 1943 ve věku nedožitých 68 let a je pohřben na ivančickém hřbitově.
zdroj: http://jarva.wz.cz/persons.htm
foto zdroj: http://www.ivancice.cz/rodak-svoboda.php
Vinzenz Bulhart
Vinzenz Bulhart se narodil 28. prosince 1885 v Ivančicích.
Pocházel z početné rodiny, která žila ve velmi skromných poměrech. Přesto ale studoval na brněnském gymnáziu. Už jako chlapec se zajímal o klasické jazyky, a proto po maturitě odešel do Vídně, kde na Vídeňské universitě vystudoval klasickou filologii.
V roce 1909 promoval na doktora filozofie a složil profesorské zkoušky. Rakouskou akademií věd byl delegován do Mnichova, do světoznámého institutu pro výzkum latiny, kde působil jako vědecký pracovník až do roku 1950, kdy odešel do důchodu. Sepsal více než 150 odborných prací o latinském jazyce a jeho zvláštnostech, které patří k tomu nejlepšímu, co můžeme na "Thesaurus" najít, a jeho práce patří dodnes k základům výzkumu a studia na světových univerzitách.
Bulhart se však nevěnoval "jen" jeho jazykovědě, ale ještě před 1. světovou válkou se začal zajímat o orchideje, založil rozsáhlou knihovnu o orchidejích a v roce 1920 vydal vlastním nákladem knihu o pěstování orchidejí. V době jeho působení v Mnichově, navštěvoval ve volném čase bohatou sbírku orchidejí v Botanické zahradě, kde prohluboval svoje znalosti morfologie orchideových květů, které díky svému kreslířskému talentu také maloval. Také v tomto oboru napsal mnoho článků, které byly zveřejněny v různých časopisech. Ve 30. letech založil Klub milovníků orchidejí, spoluzakládal také Německou orchideovou společnost.
Zemřel po operaci dne 18. května 1965 ve Vídni a je pochován na Vídeňském centrálním hřbitově. Jeho knihy jsou ve všech významných světových univerzitních knihovnách, studenti latiny a historie, stejně jako vědečtí pracovníci těchto oborů čerpají z jeho vědomostí dodnes.
zdroj: http://www.ivancice.cz/rodak-bulhart.php
Karel Elgart Sokol
Karel Elgart Sokol, vlastním jménem Karel Elgart, se narodil 18. ledna 1874 Ivančicích. Byl učitel, ředitel školy, spisovatel, dramatik, divadelní a literární kritik.
Narodil se jako syn hostinského v Ivančicích. Vystudoval na učitelském ústavu, kde v roce 1892 maturoval.
V Brně byl jednou z nejvýznamnějších osobností společnosti. Pomáhal v různých kulturních organizacích, např. byl funkcionářem Klubu přátel umění a Moravského kola učitelů. Dále byl činovníkem Sokola, sbormistrem pěveckého spolku, založil dramatický kroužek a knihovnu. S Vilémem Mrštíkem redigoval Moravskoslezskou revui, byl divadelním referentem v Lidových novinách, přispíval do desítky dalších periodik. Vykonával daleké cesty po Slovensku, Uhrách, Alpách, Dalmácii, Itálii, Švýcarsku, jižní Francii, Německu i Dánsku. Ve válečných letech 1915–1916 byl učitelem ortopedického tělocviku při vojenské pozorovací nemocnici v Kroměříži. Zvolil si jméno podle svého strýce, spisovatele Antonína Hynka Sokola, ale své články podepisoval pod různými jmény (např. E. Čech, E. Sokol, Jan Veleba, J. Ještěrka, Pavel Dvořák), zkratkami a šiframi.
Zemřel na záchvat mrtvice při koupání ve svých 55 letech. Pohřben je na Ústředním hřbitově v Brně.
zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Sokol_Elgart
