Území obcí Neuměřice a Kamenný Most patřilo do Slánsko – zlonické oblasti Kladenského revíru, který je součástí kladensko-rakovnicko-slánské kamenouhelné pánve, největší a nejdůležitější pánve ze středočeských kamenouhelných oblastí. Kamenouhelných pánví menšího rozsahu a významu je celá řada a jsou rozmístěny v širokém pruhu v severozápadním kvadrantu Čech.
Toto území býval nejstarší hornický obvod s rozsáhlou hornickou činností. Slánské uhelné nálezy a důlní díla jsou evidovány od 1.11.1790, kdy oficiálně zahájil činnost horní úřad smečenský. Tento úřad vznikl na základě činnosti agronomického správce od roku 1785. Již tehdy se začalo dolovat uhlí.
V těchto místech směrem ke Kamennému Mostu se nacházelo dolové pole Barbora. Nezvratným důkazem po dolování je jáma, která se na jaře roku 2006 propadla, a to až do podzemních šachet. Jedná se o bývalou jámu „Barborka“, staré důlní dílo Neuměřice – jáma LVIII, pozůstatek po těžbě mělce uložené Kounovské sloje (těžba probíhala v letech 1830 – 1840, v úředních výkazech je štola připomínána ještě v roce 1845). Vlastní propad této jámy je elipsovitého tvaru (2,1x1,9 m), pod vrstvou ornice se nacházejí zbytky betonového pažení, které zajišťovalo ústí jámy. V hloubce asi 4,5 m přechází elipsovitý tvar jámového stvolu do tvaru obdélníkového. Pásmem byla ověřena volná hloubka jámy 15,3 m, není však jasné, zda se jedná o hloubku konečnou. V hloubce 4,5 m je jižním směrem vyražena chodba. Původní vlastník díla není známý, v době ukončení dolování (20. léta 20. století) vlastnili jámu Zikmund Vogel a Max Fleischer. Jáma byla založena pro těžbu černého uhlí, ale po vytěžení uhelné sloje byla jáma dále použita pro těžbu hrudky pro barvířské účely.
Hrudka (místní průmyslový název) je v zásadě železná ruda hematit. Hematit v sedimentech má červenou barvu a v jemné rozptýlené formě je účinným barvicím segmentem.