Ahoj „kačerko / kačere“ jsem skřítek Lhotík.
Odpradávna pobývám ve zdejším kraji a staveních Lhoty u Olešnice. Zdejším lidem jsem za drobet mléka a chleba pomáhal za večerů tkát ze lnu. Nyní dlím nad jejich bezpečím a hlídám dobytek na pastvinách, domeček mám právě tam.
Přijměte pozvání po zákoutích mé vsi a pamatujte na dobré mravy, chovejte se prosím obezřetně a k přírodě více než pěkně. Děkuji Vám.
Keška je součástí malé série "Lhotíkův kraj", která vás dovede k mému domečku. Můžete navštívit:
Lhotíkův domov (BONUS KEŠ), Lhotík a Trojice, Lhotík a Stěny, Lhotík a Pyrit, Lhotík a Hlučitka, Lhotík a Hastrmánka.
Asi jste si všimli mého zvláštního zjevu tedy…
Hospodská z Lajtrovny mi utkala a obarvila v červených vodách Tresenského potoka kytlici. Mám ji zdobenou květem lnu, kterému nevadí skalnaté podloží ve Žlebcích a opásanou páskem proti utopení od vodníka z Hastrmánky. V nahánění krav a tkaní mi pomáhá kouzelný pyritový člunek. Nosím jej na uchu a kdysi mi jej daroval permoník Jonáš za záchranu netopýra. Víla z Korýtek mi za pročištění její studánky zase utkala z lesních pavučin teploučké spodky. Nu a za pomoc při požáru ve vsi mi na špičce kytlice svítí věčné svíce od Svaté Trojice. Od nich již nic nechytne a hospodářům mohu svítit i v senících.
Hastrmánka:
Jméno dostala od hastrmana, jak se v kraji říká vodníkům. Tento vodník je dnes už starý mrzout a lidem se neukázal mnoho let. Před více než sto lety sice také nebyl nejmladší a mrzout byl rovněž, avšak tenkrát se lidem nejen ukázal, ale dokonce je potřeboval, aby mu pomohli.
To bylo tak. Hastrman žil v podzemí pod Závrším a hospodařil v podzemí zaplněném vodou odjakživa. V mládí přišel údolím od Svratky ještě jako zelený pulec. Honili jej Pernštejnovi pacholci jenom proto, že jednoho i s koněm stáhl do tůně. Ještě ho nestačil ani pořádně potopit a už mu svištěly šípy kolem hlavy. Nevšiml si hlupák, že toho nafintěného rytíře doprovází na lovu celá družina. Když pak několik pacholků seskočilo s koní s lýkovými provazy, mrskl sebou teď už jako úhoř a proti proudu Tresenského potoka zmizel lidem z očí.
Tato příhoda jej poučila, zalezl raději do podzemí u studánky a lidí si od těch dob nevšímal. Také další vodníky nenavštěvoval. Myslil si o nich své. Nejeden se paktoval s lidmi od mlynářského řemesla a někteří, jen považte, se opentleni nakrucovali před lidskými děvčaty. To by se jemu nemohlo stát. Mnoho let byla studánka v hlubokém lese, kde jenom listí padající z mohutných stromů a vítr ve větvích rušil klid. Pak však přišli lidé, staleté stromy pokáceli a na jejich místo vysázeli les smrkový. Část země vyrvané lesu se změnila na pastviny a pole.
Právě v této době měl vodník na potoce u Podhrázského mlýna lidí také právě tak dost. Pan otec ho svázal lýkovým provazem a pověsil ho na nad pec a nechal ho tam potupně sušit jenom proto, že se zakoukal do jeho dcery. Dávno slýchával, že nad Lhotou je nádherná studánka s čistou vodou. Tam by si měl jít uzdravit bolavé srdéčko. A tamní hastrman! S tím starým kaprem si jistě poradí. Však je dobře o pět set let starší.... více na waipointu cedule ...
Ke kešce:
Ze zatáčky silnice na Lhotu jděte lesní cestou a dále pěšinou nevhodnou na kočárek. Jde o vydatný pramen s dobrou vodou a jistým kouzlem. V okolí je i více menších pramenů. O studánku oficiálně nikdo nepečuje, pokud byste rádi přidali ruku k dílu, mohli bychom na nějakém „eventu“ či po domluvě studánku vylepšit. Zaslouží si to – pište do logů.
OPIŠTE SI BONUSOVÉ ČÍSLO A HLEDEJTE MŮJ DOMEK.
Přeji šťastný lov. Lhotík.