Řeky měly a dodnes mají mimořádnou důležitost pro život, a proto není divu, že většina velkých měst vznikla právě na břehu či v blízkém okolí řeky. Tím, jak se osídlení postupem času rozšiřovalo, většinou došlo k tomu, že se řeka stala nedílnou součástí města, nezřídka protékající přímo jeho centrem.
Z geologického hlediska je řeka důležitý fenomén přispívající významnou měrou k tvorbě krajiny, kterou protéká, ať už se jedná o erozní procesy či transport materiálu a jeho sedimentace.
Kromě tvorby zahloubených údolí a kaňonů či širokých údolních niv s meandry a terasami, dochází vlivem sedimentačních procesů i k tvorbě různých prahů a naplavenin, které postupem času mohou vytvářet celý řetězec říčních ostrovů.
V řeči vědy dochází k tzv. "mechanickému vlivu vody". Vlivem gravitace nabývá voda kinetickou energii, jejíž část je spotřebována na práci, zahrnující erozi, přenos materiálu a jeho následnou akumulaci.
Podle velikosti přenášených částic a rychlosti proudění pak rozlišujeme rychlost transportační, při které je vodní tok schopen unášet pevné částice buď formou roztoku nebo suspenze, nebo jejich vlečením po dně či jako zamrznuté v ledu (viz následující obr.) Pokud je tok mírnější, hovoříme o tzv. sedimentační rychlosti, která je nižší než transportační a umožňuje usazování neseného materiálu. Pokud voda a unášený pevný materiál prohlubuje a tím i rozšiřuje koryto toku, rychlost proudění je v tomto případě vyšší než transportační. Takovou rychlost pak označujeme jako tzv. erozní.
Způsob pohybu částic ve vodě (UW-L 2004. geologie.vsb.cz)
Unášené úlomky hornin narážejí o sebe navzájem, na dno i břehy koryta a zaoblují se tak přirozeně podle své odolnosti. K zaoblení pískovců a vápenců dochází přibližně do 1 – 5 km, přičemž objem se zmenší na polovinu po 100 – 300 km transportu. Křemence a krystalické horniny jsou zaobleny do 10 – 20 km. Množství neseného materiálu je značné...
Jak už bylo řečeno, přispívá k tomu i měnící se průtok, ať už vlivem přírodních faktorů nebo činností člověka. Může se tak stát, že v důsledku záplav nebo naopak sucha či umnělých změn v řečišti, dojde k nakupení většího či menšího množství materiálu nebo k obnažení části koryta a tím ke vzniku mělčiny, ostrůvku nebo ostrova.
V urbanizované krajině pak takové říční ostrůvky a ostrovy nacházejí nejrůznější využití. Světově proslulé jsou např. Manhattan v New Yorku, Markétin ostrov v Budapešti, Muzejní ostrov v Berlíně, Île de la Cité v Paříži. V Čechách můžeme za nejznámější ostrovy považovat vltavské ostrovy v Praze. Jejich počet, tvar, význam i funkce se v průběhu let měnily.
Historické podklady hovoří o 22 ostrovech (viz. obrázek níže). Všechny mají společné to, že vznikly, případně zanikly prouděním vltavské vody (v některých případech napomohla lidská činnost). Zatímco dříve byly hlavně využívány k zemědělské činnosti (pastviny, kosení luk, řezání vrbového proutí, zahrady), dnes převládá funkce rekreační. Existující (oficiálně evidované) ostrovy, z nichž některé jsou fakticky poloostrovy (Kampa, Rohanský, Libeňský), jsou se břehem spojeny lávkami a mosty s výjimkou bezejmenného, který se nachází jako první po proudu při vstupu Vltavy na území Prahy.
Vltavské ostrovy na území současné Prahy (FIALOVÁ, D. (2013): Vltavské ostrovy v Praze. Geografické rozhledy, 22, č. 4)
NOVÝ OSTROV NA OBZORU!!!
Nedávno se v tisku objevil článek (
Na mapu Prahy přibude nový ostrov. Je u pražské zoo, ale zatím nemá jméno [Lidovky.cz, 30. prosince 2014]) o zbrusu novém, dosud neznámém ostrově. Tedy spíš ostrůvku, který by měl být, dle slov autora, nakonec přeci jen zanesen do katastrální mapy města a tím pádem jaksi oficiálně uznán a přijat do rodiny stávajících pražských ostrovů. Co o něm tedy víme?
Víme o něm tolik, že tento, zhruba 10 metrů úzký a cca 60 metrů podlouhlý, kus "pevniny" nedaleko spodní části pražské ZOO není zas až tak velkou novinkou pro ty, kteří se kolem řeky v této oblasti nějaký ten čas pravidelně pohybují.
Koryto je zde poměrně mělké a zanesené, protože plavební kanál ústí až o kousek dále v Podbabě, takže k jeho čištění a prohlubování není (i když ne tak docela) důvod. Podle historických dokumentů měl být dokonce někde v těchto místech brod - i když ten byl spíše asi výš po proudu někde v místech, kde se dnes nachází Trojská lávka.
Z geologického hlediska se jedná o typickou štěrkovou naplaveninu, vzniklou činností říčních proudů a zejména pak v důsledku několika velkých povodní, které se těmito místy poměrně nedávno (2002 a 2013) přehnaly. Na Slovensku mají pro takový útvar krásné slovo - sihoť.
Pro sihoť je charakteristické, že mění svůj tvar i velikost podle toho, jak postupně dochází k transportu dalšího materiálu a kolísání hladiny řeky. Při nízkém stavu vody není výjimkou, že se z ostrůvku stává téměř součást břehu a na jeho povrchu se usazují trávy, vyrůstají křoviny nebo dokonce malé stromky. Pokud protéká korytem vody více nebo se jím valí přímo povodeň, celý ostrůvek mizí pod hladinou, nahromaděná zemina je odplavována a společně s ní vše, co se na ní mezitím uchytilo - případně z vody ční jen pár "posledních mohykánů".
Co se týče historie vzniku, můžeme tedy říci, že z historických dokumentů vyplývá, že do roku 2002 se ostrov v tomto místě řeky pravidelně na čas objevil a poté při větším průtoku zase zmizel. Teprve po tisícileté povodni v létě 2002 se zde utvořila regulérní pevnina s vegetací a ostrov se stav vítaným útočištěm říčních ptáků, zejména pak příslušníků nedaleké kolonie kormoránů velkých.
Ptáci si ostrůvek oblíbili natolik, že se toto místo v současnosti považuje za jedno z hlavních nocovišť Kormorána velkého (Phalacrocorax carbo) a tedy i významnou ornitologickou lokalitu, kde je možné navečer přítomné jedince pozorovat a provádět jejich sčítání. Údaje takto získané jsou pak zpravidla přístupné v oficiální databázi pozorování ptactva na adrese
www.birds.cz
Občas se tak dá u kroužkovaných jedinců krásně vysledovat, jak se v průběhu dne přesouvají mezi jednotlivými stanovišti podél toku Vltavy napříč Prahou. V zimním období také probíhá celorepublikové sčítání ptactva, které se nevyhýbá ani této lokalitě. Ze získaných údajů pak opět bývá sestavena zpráva a vyhodnoceny trendy, jako např. růst populace, úbytek, změny chování, migrační mapy, apod. Více informací lze na této
adrese.
Výše uvedený odstavec vznikl díky informacím, které poskytl geokolega Phoenicurus. Děkujeme!
Během další velké povodně v roce 2013, při níž si Vltava dokonce prorazila nové koryto skrze trojský Císařský ostrov, se vyvržená půda z řeky zachytila o dosavadní ostrov a rozšířila ho o několik dalších metrů čtverečních. Podle odhadů měl po této události ostrov na délku asi sto osmdesát a na šířku kolem třiceti metrů. Současně došlo k vytvoření jakéhosi reliéfu, kdy nejvyšší místo mohlo dosahovat až údajně nějakých osm metrů nad hladinou (spíše to ale bylo méně).
Letos v zimě (2014) si ostrova "všimlo" i Povodí Vltavy a začaly práce na jeho postupném odbagrování. Z výše uvedeného článku však vyplývá, že k jeho úplné likvidaci nakonec nedojde, i když existují i názory pro jeho odtěžení, zejména pak ze strany pražské ZOO v souvislosti s protipovodňovými opatřeními v této lokalitě.
Jak se zdá, ostrůvek se tak patrně stane historicky 23 oficiálním pražským ostrovem - možná, že dokonce dostane i své jméno. Že by snad "
Ptačí" nebo ještě lépe "
Povodňový"? :o)
Cílem této kešky není ani horování za jeho uznání a zachování, ani volání pro jeho likvidaci. Jde nám spíše o to ukázat toto místo jako krásný příklad dynamiky řeky a geologických jevů s tímto spojených, kdy je zde možné, prakticky v reálném čase, sledovat vývoj něčeho, co není jen suchou teorií v učebnicích geologie, ale skutečným a viditelným procesem. Pojďme tedy společně pozorovat a dokumentovat jeho vývoj, ať už bude jakýkoliv... ;o)