-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
V KEŠI NENÍ TUŽKA, TAK SI VEZMĚTE KAŽDÝ SVOJI :-)
Zde se nachází keš věnovaná místnímu rodákovi panu Skryjovi :-)
V keší by bylo hezké měnit fotbalové kartičky a vše s fotbalovou tématikou ;-)
Proč se nachází zde a ne u rodného domu? Byl to velký nadšenec do fotbalu, tak proto :-) jeho rodný dům se nachází přímo naproti keši Bohdalecká kaple ;-)
Jaroslav Skryja se narodil 11. března 1895 v Bohdalci, v domě číslo 50, rodičům Josefu Skryjovi, hospodskému v Bohdalci a Marii Skryjové, rozené Dvořákové z Olešné, jako nejmladší z osmi dětí. Po třech letech strávených v bohdalecké obecné škole navštěvoval obecnou školu ve Lhotě (dnešním Lísku) a měšťanskou školu v Bystřici nad Pernštejnem. Toho času bydlel veLhotě v rodině své sestry Josefy Pecháčkové (její manžel Jan Pecháček byl v letech 1883 - 1900 učitelem v Bohdalci). V letech 1910 - 1914 vystudoval učitelský ústav v Brně a ve svém povolání odborného učitele vystřídal několik působišť. Prvním byla Zastávka u Brna, kde v tamní Sokolské jednotě zastával místo vzdělavatele. Jeho učitelskou dráhu přerušila 1. světová válka. Na italské frontě rakouskému mocnáři jako vojín příliš neprospěl, důkazem čehož bylo věznění (spolu s Dr. Drbalem a Jiřím Stříbrným) za podezření z protihabsburského smýšlení.
K oslavám konce 1. světové války a vzniku samostatného Československa v roce 1918 přispěl slavnostním projevem, který pronesl k občanům Bohdalce před svým rodným domem.
Po první světové válce se stal menšinovým pracovníkem. Působil v Kravařích, největší obci na Hlučínsku, tehdy nově připojené k ČSR. Místní občané zde dávali zcela nepokrytě najevo svůj odpor vůči zaváděnému českému školství. Vše bylo ve stádiu zřizování, postupně se zaváděly učebnice a další pomůcky, nebyly vhodné budovy a provizorně se učilo v dřevěném objektu. Přestože se učitel Skryja podobně jako jiní pedagogové setkával s potížemi ze strany žáků i dospělých, situace se postupně uklidňovala. V době působení na kravařské škole se podílel na mnoha kulturně - společenských akcích, školních výletech i odborných exkurzích. Jeho doménou byla přednášková činnost - již pátý den po svém příchodu na měšťanskou školu všechny zaujal lekcí k 250. výročí úmrtí Jana Amose Komenského.
Za svého působení v Kravařích se 23. srpna 1922 oženil s Josefou Ferinovou, literní učitelkou v Kravařích, narozenou v Hradci Králové, dcerou Antonína Feriny, vrchního soudního oficiála v Chrudimi a Barbory Ferinové, rozené Náblové, dcery obchodníka v Hradci Králové.
Učitelská mise Jaroslava Skryji pokračovala v Dolních Kounicích. V tamní Sokolské jednotě byl jednatelem, kronikářem, vzdělavatelem a nakonec dlouhá léta starostou. Pracoval v kinoodboru, aranžoval oslavy (narozeniny T. G. Masaryka), organizoval sokolské zájezdy na Slovensko, do Jugoslávie, do Bulharska na Všesokolské slety, pomáhal budovat pěvecké sdružení, pracoval v Československém červeném kříži a pronášel nadšené proslovy. Zastával vždy několik funkcí najednou a přesvědčoval okolí svým osobním příkladem.
Dalšími místy Skryjovy pedagogické činnosti byla měšťanská škola v Brně - Líšni a chlapecká měšťanská škola v Brně - Žabovřeskách. Svoje učitelské zkušenosti uplatňoval jako člen Sokola Brno I ve funkci II. náměstka vzdělavatele. Byl činný v župním vzdělávacím předsednictvu, v redakci časopisu Tyrš a pravidelně cvičil v oddělení na Babákově náměstí.
Za okupace se zapojil do ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa, založené z podnětu generality a dalších důstojníků bývalé československé armády ve prospěch obnovy československého státu. Veliteli Obrany národa byli většinou bývalí důstojníci, ale na Moravě podstatnou část vedoucích a zejména členů v krajích, okresech i místech tvořili členové Sokola, zčásti Orla, učitelé, zaměstnanci pošt, železnic a jiní vlastenecky smýšlející občané.
Pro práci v Obraně národa jej angažoval Dr. Jan Uher, který Skryjovi nabídl okresní vedení Brno - venkov. Skryja dostal příkaz založit v okrese Ivančice skupinu a vyhledat schopné lidi. Nacistickým složkám se však podařilo Obranu národa infiltrovat, včetně její první garnitury a to vyústilo v likvidaci mnoha jejich členů. Jaroslav Skryja byl již 13. 12. 1939 přímo v době školního vyučování zatčen. Nejdříve byl uvězněn v Kounicových kolejích a surově vyslýchán, později 29. 1. 1941 převezen do Vratislavi v Polsku. Důkazem krutosti výslechů bylo, že ač bez vyznání, požádal o Bibli, kterou i v posledních dnech svého života pečlivě pročítal, opatřoval výpisky a kresbami. Bible byla po jeho smrti pozůstalým vrácena a stala se rodinnou relikvií.
Z jeho pobytu v žalářích se zachovalo několik dopisů, které zasílal své rodině. Například dne 29. 3. 1941 svému synu Milanovi napsal: ,,Vzdělání dává člověku sílu zmáhat překážky, vzdělání je moc. Je to první podmínka k úspěchu, nejlepší jeho pomocník. Česká kniha je klíč, který otevírá cestu ke všem pokladům světa…V knihách jsou nashromážděny moudrosti našich předků, všech lidí… Řeč mateřská zní jako chorál a vede nás přes propast, zní jeden verš – a Ty, synku můj, si jí vždy važ! Je to odkaz dávné minulosti, je to dědictví, jež nám vloženo bylo do kolébky k opatrování!... Vzdělání, ušlechtilá duše, jsou hodnoty věčné! Jich se drž a pro ně pracuj!“
V květnu 1941 byl Skryja převezen do vězení Moabitu v Berlíně a 9. června 1942 (právě v den pohřbu R. Heydricha) stanul se svými spoluobviněnými před soudem, kde mu státní zástupce navrhnul 12 roků káznice. Nakonec dostal každý obviněný slovo. Jaroslav Skryja zde vylíčil pohnutky své odbojové činnosti, kterou jako český učitel považoval za svůj morální příkaz a použil citát českého historika Františka Palackého: ,,Kdybych byl třeba z cikánského rodu a poslední jeho potomek, přece bych se přičinil, aby po mně zůstala aspoň čestná památka.“
Senát byl touto opovážlivostí souzeného velmi pobouřen, odebral se na poradu a poté změnil Skryjův trest na ortel smrti a ztrátu cti na doživotí. Stejný trest obdržel rovněž profesor pedagogiky Dr. Jan Uher, notář Josef Jaroš, ředitel brněnského rozhlasu Antonín Slavík a ředitel Dr. Najbrt. Odsouzené odvezli do Plőtzensee, aby tam čekali na popravu.
Ortel smrti byl vykonán v předvečer českého národního svátku, 27. října 1942. Na rozloučenou ještě stačil Jaroslav Skryja napsat dopis své rodině, kde mimo jiné vzpomíná na dětství strávené ve svém rodném kraji: ,,…Ach, jak to bylo u nás krásné, u nás doma, U Rybníčků, Na Maňkovech, v lesích bohdaleckých, i u Vás ve Březí a v Meziříčí…“
Ve svých dopisech na rozloučenou dále píše: ,,Budu umírat klidně, ježto svědomí mám čisté…, že jsem chtěl jen dobré a blaho všech…Doufám, ba věřím pevně, že se Vy jistě zase dožijete klidných dob, kdy si člověk bude cenit člověka, kdy bude vládnout harmonie a vzájemná shoda a solidarita nejen lidí, ale i národů a lidstva. Dobrá myšlenka, toť nesmrtelný genius, jenž přežívá těžkosti a nakonec přec rozkvétá a zdárně roste.“
,,Vždy jsem se snažil o to nejlepší, prací, silnou vůlí, lepší život a lepších životních podmínek dosáhnouti… Jen tak přijde člověk k vlastnímu účelu a smyslu života, před tváří věčnosti… Odevzdal jsem se do vůle Boží a přijdu na věčnost jako křesťan.“
Dne 15. února 1943 vyhotovila soudní pokladna v Moabitu v Berlíně účet za popravu a poslala jej manželce Jaroslava Skryji. Poplatky zahrnovaly například svědečné, přepravu, plakátování, poslední přání, odměnu katovi…, to vše v celkové výši 2 065,75 říšských marek…
Jméno Jaroslava Skryji je zapsáno na třech pamětních deskách v Brně. Na ulici Kounicova 20/1, sídle jednoty Sokol Brno I, Župy Jana Máchala, dále Sirotkova 36/1, škole, kde naposledy působil a také na Moravském náměstí 6/1, v aule budovy dnešního Nejvyššího správního soudu, tehdejší Moravskoslezské školní rady, kde je jeho jméno uvedeno mezi 434 oběťmi války z řad učitelstva. Byl jmenován ředitelem měšťanské školy in memoriam a jeho jméno od roku1946 nese ulice v Brně - Husovicích.
V Dolních Kounicích po něm bylo v roce 1946 pojmenováno sokolské cvičiště a v roce 1967 mu byla odhalena pamětní deska na domě č. 128 v Tovární ulici, kde svého času bydlel.
Za svoje zásluhy o naši svobodu mu bylo uděleno v roce 1946 in memoriam vyznamenání Československý válečný kříž 1939.
Jako projev vděku a úcty se rozhodlo obecní zastupitelstvo v Bohdalci uspořádat v sobotu 29. září 2007, v roce 65. výročí hrdinské smrti Jaroslava Skryji, slavnostní odhalení pamětní desky na jeho rodném domě.
Additional Hints
(Decrypt)
uyrqrw h mrzr